Simona (35): Jsme jako manželé po dvaceti letech. Nejsem šťastná, ale kvůli dceři nechci odejít

S Lubošem (37) jsme spolu teprve dvanáct let. Myslela jsem si, že krize v manželství nás nepotká. Bohužel se moje noční můra vyplnila. Žijeme vedle sebe jako manželé po dvaceti letech. Nejraději bych od něj odešla, ale kvůli dceři se takovému kroku bráním. Otázkou je, jestli mě to jednou nesemele.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (56): Jakmile se dcery odstěhovaly, moje manželství se octlo v ruinách. Vypadá to na rozvod

Zdálo se, že naše láska bude věčná

Asi jako každý vztah, i ten náš byl ze začátku růžový. Na rande jsem chodila s příjemným motýlím třepetáním v břiše. Luboš mi na každé schůzce vyznával lásku a sliboval ji až do konce našich životů. První tři roky vztahu byly vážně skvělé. Cítila jsem se naplněná, šťastná a věřila, že si takto spokojeně budeme žít až do smrti.

Na svatbu došlo na naše páté výročí. Ještě v tu dobu byl vztah zdravý, čerstvý a já si ho užívala plnými doušky. Prvotní zamilovanost sice vyprchala, ale vyměnila ji pevná láska. Dál jsme spolu cestovali, zařídili si společné bydlení a začali plánovat rodinu. O dva roky později přišla na svět dcera Amálka (5).

První rok po jejím narození se zdálo, že nás společný potomek ještě víc spojil. Sice přibylo dost povinností a vypjatých situací, ale všechno jsme zvládli. Vnímala jsem, že už nejsme mladí a zamilovaní, ale starší a moudřejší. A hlavně pyšní rodiče. Byl to vrchol mého pomyslného štěstí.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (53): S manželem se jen hádáme. Pokud nám nepomůže poradna, zbývá už jen rozvod

Pak přišla krize

Když byly dceři tři roky, zaregistrovala jsem, jak moc se doma změnila situace. Luboš přišel z práce, brašnu hodil do rohu, požádal mě o pivo a usedl k televizi. Na Amálku udělal budliky budliky a víc ho nezajímalo. A když myslím nic, tak nic. Neptal se, jak jsem se měla nebo co nového umí Amálka. I nějaká obyčejná otázka by bohatě stačila. Prostě ukázat zájem.

Všechny dny se mi začaly slévat do jednoho. Dcera nastoupila do školky, já do práce a do kolotoče povinností. Práce, domácí povinnosti a veškerá péče o dceru... Luboš zůstal ve svém módu - přijít domů, rozvalit se na sedačku a hodit nohy na stůl.

Den ode dne jsme si byli víc cizí. Už spolu řešíme jen rodinné nákupy, co je doma třeba opravit, zaplatit a kdo je zrovna na řadě s návštěvou dcery u lékaře. Luboš už ani nereaguje na nějaké moje náznaky ohledně sexuálního života. Vždycky mě odstrčí se slovy, že nemá náladu, nebo, a to je moje oblíbená výmluva – je unavený.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (40): Z našeho vztahu se vytratila úcta. Manžel se ke mně chová jako ke služce

Nežijeme spolu, ale vedle sebe

Naše situace už mě několikrát rozplakala. Když si odmyslím skutečnost, že jsem téměř na všechno sama, tak mě trápí fakt, že nežijeme spolu, ale vedle sebe. Pro Luboše už je důležité jen to, aby měl čisté ponožky a studené pivo. Jeho život se scvrknul na absolutní minimum. Ale ani já, ani Amálka do tohoto světa nepatříme.

Denně si pohrávám s myšlenkou, že bych odešla. Něco mi říká, že by mi bylo lépe. Pak si ale uvědomím, že jsem sama z rozvedené rodiny. A vzpomenu si, jak moc mi otec chyběl po rozvodu rodičů. Nechci, aby to samé zažívala i moje dcera. A tak zůstávám v naprosto nefungujícím vztahu jen kvůli dceři. Věrná kamarádka Lída tvrdí, že je to ta největší chyba, kterou dělám. Možná má pravdu. Ale zatím jsem se neodhodlala ke změně. Jen se ve slabé chvíli sama sebe ptám, na co vlastně čekám...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (55): Překonali jsme s manželkou tři vážné krize. Teď se nejspíš rozvedeme kvůli úplné hlouposti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.