Facebook
Instagram
Julie je maminkou ročního syna Benjamina. Žije ve spokojeném manželství s Milošem, který je pro ni oporou. Julie ho má ráda, přesto nedovede ani po letech dostat z hlavy románek se španělským krasavcem...
Vdaná jsem už skoro dva roky. S manželem Milošem (30) vychováváme krásného synka Benjamina (1). Miloš je spolehlivý, zodpovědný, ale hlavně, což je pro mě nejdůležitější, velmi mě miluje. Nebyla to sice láska na první pohled, ale byl sympatický. Uháněl mě tak dlouho, až se mu to nakonec povedlo. Bydlíme v pěkném rodinném domě. Nic nám nechybí a měla bych být strašně šťastná, jenže to je trochu jinak. Často totiž vzpomínám na muže, který mi před pár lety totálně pomotal hlavu.
Osudový výjezd do Toulouse
Jsem velká fotbalová fanynka, na stadionech si ráda zafandím a užiju atmosféru velkých zápasů. V červnu roku 2016 se naše reprezentace chystala do Toulouse na první vystoupení na mistrovství Evropy ve Francii. S partou kamarádů jsme sehnali vstupenky a já se do země galského kohouta obrovsky těšila.
Do města v jihozápadní Francii jsme dorazili už dva dny před zápasem. Chtěli jsme si ho trochu projít a prohlédnout. A taky nasát atmosféru šampionátu. Ubytovali jsme se v hotelu kousek od stadionu a zašli do nedaleké restaurace na večeři, abychom ochutnali místní speciality a malinko zapařili.
Ohákla jsem se. Vzala jsem si červenou minisukni a přes hlavu přetáhla český reprezentační dres, což učinili i ostatní. Objednala jsem si dvě decky červeného vína a s kamarády se dobře bavila. Uběhla asi hodina, když jsem spatřila, jak do stejného podniku míří ekipa španělských fandů, kteří už z dálky prozpěvovali svoje chorály a byli poměrně hlasití. Prostě typičtí jižané.
Pozval mě na drink
Když nás zahlédli, přátelsky nás pozdravili a poté si sedli na lavice do rohu. Bylo jich osm. A co si pamatuji, tak pět kluků a tři holky. Byli zhruba v našem věku. Prohlížela jsem si je, přičemž mě nesmírně zaujal jeden mladík sedící úplně napravo v dresu obránce Gerarda Piquého. Jsem modrooká dlouhovlasá blondýna a vždycky mě přitahovaly tmavší typy. A on byl přesně takový chlap. Černovlasý s hnědýma pronikavýma očima…
Byla jsem v té době single a mohla si užívat. Brzy jsme navázali oční kontakt. K tomu jsme připojovali i úsměvy. Evidentně jsem se mu taky líbila. Netrvalo dlouho a rukou mi naznačil, jestli mě může pozvat na drink. Souhlasila jsem a šla za ním k baru. Uměla jsem docela dobře španělsky a z jazykové bariéry jsem tedy strach neměla.
Řekl mi, že se jmenuje Andrés a žije a pracuje ve Valencii. Byl velmi zdvořilý, milý, ale taky správně ukecaný. Naše debata se nejprve stočila na fotbal. Dost mě popichoval. „Pozítří proti nám nemáte absolutně žádnou šanci. Ale zase musím říct, že Česko má ty nejkrásnější fanynky na světě, právě jsem se o tom přesvědčil,“ lichotil mi Andrés, přičemž se mi upřeně díval do očí. Flirtoval se mnou celý večer, hodně jsme se zasmáli a měli oči jen pro sebe. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout a při odchodu z restaurace jsme se vášnivě líbali. Pak mi navrhl, zda nechci zajít k němu na pokoj. Dala jsem mu košem, ale slíbila, že se další den spolu projdeme po Toulouse. Ušklíbl se, ale souhlasil.
Prožila jsem báječný večer se Španělem
Další den mě před hotelem přivítal polibkem a s květinou v ruce. Strávili jsme spolu skoro celý den, drželi se za ruce a někdy tajně mazlili… Bylo to super. Andrés byl strašně pozorný, vtipný. Šlo o poslední večer před zápasem, po kterém jsme se měli ihned vrátit zpátky domů. Tentokrát jsem neodolala a zašla k němu na pokoj. Nechci uvádět přílišné podrobnosti. Měla jsem předtím několik dobrých partnerů, ale s Andrésem jsem prožila opravdu úžasný sex.
Oba jsme přitom tušili, že byl první a zároveň i poslední. Vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že budeme v kontaktu. Tvrdil mi, že za mnou přijede. Pak jsme se rozloučili a vyrazili na zápas. Atmosféra byla super, i když jsme nakonec prohráli 0:1. Rozhodující gól vstřelil Piqué, kterého měl Andrés na dresu. Já ovšem během duelu každou chvilkou myslela na svého Španěláka. Bylo mi smutno. Šance, že bychom se ještě někdy viděli, byla minimální.
Po návratu do Česka jsme si hodně psali, postupem času však intenzita ubývala. „Promiň, jsem v práci,“ omlouval se mi často přes WhatsApp a byl už velmi strohý. Nakonec jsme si přestali psát úplně. Já pár měsíců nato začala chodit s Milošem a věnovala se mu. Přesto mi Andrés uvízl navždy v srdci a ráda na něj vzpomínám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
