Olga (48): Z našeho manželství se vytratila láska. Ulevilo se mi, když jsme si to přiznali oba

Být s někým, i když už víte, že mezi vámi není láska, není na první pohled snadné. Nás s manželem to potkalo. Jsme spolu dvacet pět let a láska z našeho vztahu vyprchala. I přesto neplánujeme rozchod. Nemůžeme spolu být jako pár, ale ani nemůžeme být bez sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (42): Malá nevěra dokáže velké věci. Díky mladšímu milenci mi zase funguje manželství

V našem manželství panovala opravdová láska

S Vláďou (53) jsme se brali, když mi bylo dvacet tři let. Byla to malá svatba, ale víc nebylo potřeba. Mezi námi panovala obrovská láska. Milovala jsem na něm každičký detail. Jeho oči, vlasy a úsměv, kterým mě vždycky rozveselil. Jeho klidná a přátelská povaha mohla za to, že jsme spolu byli tolik let šťastní. Přivedli jsme na svět dvě krásné děti - Sašenku (12) a Dalibora (15).

Vláďa byl pro naše děti vždycky skvělým tátou. Poslouchal, co mu říkají, co si přejí a co je trápí. Ke mně se vždycky choval s tou největší úctou a pokorou. Málokdy jsme se hádali nebo se na sebe zlobili. Dlouhé roky mezi námi panovala pohoda.

Drželi jsme spolu i v době, kdy mu umírali rodiče. Když byl Vláďův táta vážně nemocný, vzali jsme si ho k sobě a společně se o něj starali. Zvládli jsme toho skutečně hodně. A zdálo se, že nás nikdy nic nerozdělí.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (34): Vůbec nelituji, že jsme se přestěhovali za tchyní. Zachránilo nám to manželství

Z našeho manželství se vytratila harmonie

Posledních pět let cítím, že je něco špatně. Už k Vláďovi tolik nevzhlížím. Přestala jsem se vidět v některých jeho názorech a postojích. Současně to samé vnímám z jeho strany. Už se mnou nejedná tak uctivě. Dokonce jsme se začali hádat. Naše výměny názorů často končí tichou domácností.

Snažili jsme se vždycky vrátit ke starým zvykům a mít doma klid. Z nějakého důvodu to ale nejde. Ať se snažíme sebevíc, harmonie, která byla pevnou součástí manželství, je pryč. Když se mě Vláďa otevřeně zeptal, jestli ho ještě miluji, zaváhala jsem. Mě samotnou to překvapilo. Vždycky jsem dokázala hbitě odpovědět. Teď jsem nevěděla.

Než jsem našla odpověď, Vláďa byl rychlejší. „Já totiž vím, že už tě nemiluji. A přitom bych tolik chtěl,“ řekl tiše. Jenom díky tomu, že byl upřímný, dovolil mi tím vlastně to samé. „Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani já už tě nemiluji," řekla jsem pravdu. Chvíli jsme vedle sebe tiše seděli, než Vláďa to ticho prolomil.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (35): Matka mi přiznala, jak to měla po celou dobu manželství s otcem. Ztratila jsem veškeré iluze o lásce

I když se nemilujeme, zůstáváme spolu

„Co bude dál? Jdeme od sebe?“ zeptal se rozpačitě. A já dostala strach. „To v žádném případě. Jsi moje životní jistota," řekla jsem hbitě. „Co povíme dětem?" položil zajímavou otázku. „Já myslím, že jim nemusíme říkat nic. Pokud spolu nadále zůstáváme, nemusí nic vědět. Je to mezi námi, ne?" napadlo mě.

Vláďa souhlasil. A tak dál zůstáváme ve vztahu, kde už není láska. Už je v něm jen jistota, vzájemná úcta a jakési pouto, které nám nedovoluje odejít od sebe. Možná až čas ukáže, zda se dá v takovém vztahu fungovat. I když by mě zjištění, že mě manžel nemiluje, mělo rozhodit a donutit k jednání, dostavila se úleva. Ten pocit, že nemusím manželovi lhát, nebo něco předstírat, je osvobozující. Byli jsme k sobě upřímní, a to bude ten důvod, proč nám to může dál fungovat. Konec lásky nemusí vždycky znamenat rozvod.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (32): Během let se z našeho vztahu vytratila láska. Už i dcera se ptá, co se děje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.