Bára (31): Myslela jsem, že mám nejlepší tchyní na světě. Místo opory jsem ale doma měla špiona, který donášel mému partnerovi

S Jardou jsem začala chodit v sedmadvaceti. Byl to první vztah, kde jsem cítila, že mám zázemí, a velký podíl na tom měla jeho máma Věra. Hned od začátku mi psala zprávy, zvala mě na kávu, ptala se, jak se mi daří v práci. Bylo to příjemné. Zvlášť proto, že s vlastní mámou si moc nerozumím.

Jarka (65): Celé rande mluvil o své bývalé. Že s tímhle chlapem prožiji dalších 40 let, by mě tehdy ani nenapadlo

Byla mou nejlepší kamarádkou

Věra věděla o mém životě víc než kdokoli jiný. Říkala jsem jí věci, které jsem Jardovi neřekla – že mám v práci problémy s kolegyní, že mě štve, jak moc času tráví s kamarády, že bych chtěla jiný byt. Myslela jsem, že je to proto, že mi rozumí. Teprve zpětně mi došlo, že pokaždé, když jsem jí něco svěřila, se to za pár dní nějak objevilo v rozhovoru s Jardou. Nikdy přímo, vždycky nějak bokem, jako „Tak co ta práce, co tě trápí?“ nebo „Vypadáš nějaká unavená.“

Zlom přišel v roce, kdy jsme řešili, jestli se přestěhujeme. Jarda byl zásadně proti novému bytu – říkal, že to nedává ekonomicky smysl. Jenže já jsem předtím Věře říkala, jaké konkrétní námitky od něj čekám, a radila jsem se s ní, jak argumentovat. A Jarda proti mně pak použil přesně ty argumenty, které jsem probírala s Věrou. Slovo od slova.

Lenka (45): Zničila jsem dceři maturitní oslavu. Řekla jsem nahlas to, co řada vyhořelých matek prožívá v tichosti

Používal všechno proti mně

Když se to stalo poněkolikáté, uhodila jsem na něj a zeptala jsem se ho rovnou, jestli mluvil s mámou. Nejdřív říkal, že ne. Pak přiznal, že jí jen volal, aby se s ní poradil. Vzala jsem telefon a napsala Věře přímou zprávu. Napsala jsem jí, co Jarda řekl, a zeptala se, jestli mu předává, co jí říkám.

Odpověděla po hodině. Napsala, že jen chce, abychom byli šťastní. „Jarda je přece můj syn, a když ode mě chce poradit, poradím mu.“ To mi stačilo. Uvědomila jsem si všechny hádky, kdy to vypadalo, jako by mi Jarda četl myšlenky, jako by mi bral argumenty od úst, a došlo mi, odkud ty informace měl. Bylo mi z toho zle.

S Jardou jsme skončili ještě ten rok z více důvodů. Věru jsem od té doby neviděla. Občas mi přijde líto, ale jsem ráda, že na ten byt nedošlo a ani na nic vážnějšího. Kdo ví, jak by to vypadalo.

Emílie (55): Nikdo z rodiny nechce přijet na otcův pohřeb a já se jim vlastně nedivím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].