Emílie (55): Nikdo z rodiny nechce přijet na otcův pohřeb a já se jim vlastně nedivím

Můj otec byl vždycky nesmírně mrzutý člověk. Nikdy jsem nepochopila, proč s ním moje máma byla, protože pořád jen na všechno nadával a ona jen protáčela oči a omlouvala ho, ale nikdy neodešla.

Marta (26): Pokusila jsem se smířit naše znesvářené rodiny. Skončilo to ale šílenou hádkou a pláčem

Nikoho neměl rád

Když jsme vyrůstala, táta nikam nechtěl chodit ani jezdit, s rodinou se skoro nestýkal, a když přijel někdo k nám, zavíral se ve svojí dílně. Jen tomu tak říkal, ale nic moc tam nedělal. Seděl tam, poslouchal rádio a pil pivo. Máma ho tam nechávala a neřešila to.

Mámina rodina tátu neměla ráda. Když už spolu všichni seděli v jedné místnosti, bylo jen otázkou času, kdy táta řekne nějakou hnusnou poznámku na kohokoli a začne hádka, která všechno zkazí. Proto nakonec máma svolila i k tomu, aby se rodinným sešlostem a událostem vyhýbal, i když ji to mrzelo.

Když máma onemocněla, bylo mi asi třicet, táta se o ni odmítal starat. „Co já se tady budu starat o chorou starou bábu, která mi to jen heká. Ať jde do hospicu nebo tak.“ Vůbec jsem nechápala, jak se někdo takhle může vyjadřovat o ženě, která o něj pečovala a ustupovala mu celý jejich život.

Richard (52): Opustil jsem nemocnou manželku kvůli mladší ženě. Děti se mnou nemluví, ale já nelituji

Všichni mají výmluvy

Na mámině pohřbu byly obě rodiny, i když se s tou tátovou moc nevídala. Ale táta nepřišel. Prý nemá nad čím truchlit, protože mu máma jen dělala ze života peklo. V té chvíli jsem si řekla, že tátu ve svém životě už nechci a ukončila jsem s ním kontakt až na jeho narozeniny a Vánoce.

Před pár lety onemocněl a neustále mi volal, ať za ním přijedu, že jsem přece jeho dcera a měla bych se o něj starat. Že když se k němu nenastěhuju a nebudu mu sedět u postele, nedostanu jeho majetek a tak dál. Sehnala jsem mu ošetřovatelku, ale odmítla jsem o něj pečovat sama.

Když před nedávnem zemřel, chopila jsem se pohřbu. Někdo to udělat musel a nikdo z jeho rodiny se k tomu neměl. Když jsem obvolávala příbuzné, všichni měli nějaké výmluvy. Práce, nemocné děti, dovolená, jiné plány a aktivity. Nejprve mě to štvalo, ale nakonec vlastně ani nevím proč. Kdyby šlo o jiného příbuzného, který by se choval stejně, taky bych na jeho pohřeb nejela.

Naďa (37): Puntičkářství mého muže zničilo naši rodinu. Po několika letech teroru jsem s dětmi utekla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].