Pavlína (53): Sestra mi zatajila tátovu nemoc a vzala mi šanci se s ním rozloučit. To jí nikdy neodpustím

Věra byla vždy žena, která si myslela, že snědla veškerou moudrost. Bohužel to byla jen její iluze. Všichni okolo jsme viděli, jak se jí v životě nedaří a jak má o sobě vysoké mínění navzdory životním karambolům.

Kamila (24): Pro rodiče budu vždycky až ta druhá. Má vlastní narozeninová oslava skončila krutým ponížením

O maminku jsem přišla velmi brzy

Když mi bylo dvacet let, zemřela mi maminka. Dopravní nehoda. Ze dne na den jsem neměla maminku. Osobu, která pro mě znamenala celý svět. Milovala jsem ji. O to více jsem se upnula na tatínka. A pak šel život dál. Vdala jsem se, porodila děti a tatínka jsem jezdila pravidelně celé roky navštěvovat. Ale jak děti rostly, bylo méně a méně času. Nakonec jsem si uvědomila, že z týdenních návštěv byly měsíční.

Naštěstí uměl tatínek telefonovat, a tak jsem se mu snažila alespoň dvakrát do týdne zatelefonovat. Úplně stejně na tom byla i moje sestra Věra. Ta měla na starost nejen děti, ale i velký statek, kde s manželem chovali slepice a prase. Věra má komplikovanou povahu a není jednoduché s ní vyjít. Od dětství k sobě máme daleko. A jak jsme rostly, naše povahy se stávaly výrazně odlišnými. Nakonec já vystudovala vysokou školu a Věra se po maturitě vdala.

Bohunka (62): Syn přivezl k moři jinou ženu a já ho měla za zrádce. Pravda o jeho manželství mě ale dohnala k slzám

Sestřina hloupost mi velice ublížila

Tatínek byl poslední dva roky více v kontaktu s Věrou, která bydlela jen dva kilometry od něho. Já to k tatínkovi měla tři hodiny autem. Ale to nemění nic na tom, že mi sestra svým činem ublížila tak, že si mažu v mobilu její číslo a do smrti jí nechci vidět. Dva měsíce mi sestra tajila, že je tatínek nemocný. Že má nádor v žaludku. Než se chudák dočkal operace, tak ho zabilo něco úplně jiného.

Dva měsíce sestra komunikovala ohledně zdravotního stavu tatínka s lékaři. Nepodávala informace ani tatínkovi, ani mně. Věra sama rozhodla, že bude vše řešit ona. Dozvěděla jsem se to v den pohřbu. Smrt tatínka pro mě byla šokem. Snažila jsem se smířit s jeho smrtí a psychicky jsem se připravovala na pohřeb. Tam mi Věra zasadila ránu, kterou jí nikdy neodpustím.

Beáta (28): Arogantní švagr si pěkně naběhl. Můj skromný přítel má víc peněz než on

Pohřeb jsem vydržela s vypětím sil

„No ty vypadáš. Byla to otázka času, kdy táta odejde. Stejně byl nemocný. Měl nádor. Ani jsem ti to neřekla, aby ses netrápila. Zařizovala jsem mu operaci, ale ani se jí nedočkal,“ chrlila ze sebe důležitě Věra. Zírala jsem na ní a nevěřila vlastním uším. Vyčetla jsem sestře, že mě neinformovala o tak důležité věci. „Mohla jsem k tatínkovi více jezdit nebo se k němu nastěhovat, děti mám velké a zařídila bych si práci z domova,“ plakala jsem.

Věra na mě nezúčastněně koukala a pak pronesla, že právě kvůli mé plačtivé povaze si vše nechala pro sebe. Prý bylo třeba jednat a ne se litovat. Další slova jsem nevnímala. Hučelo mi v hlavě a nebyla jsem schopná se na sestru ani podívat. Sebestředná žena, která se rozhodla, že vezme osud do svých rukou. Okradla mě o poslední dva měsíce s tátou. O možnost se o něho postarat. To Věře nikdy neodpustím. Nikdy.

Barbora (34): Po potratu jsem předstírala, že je všechno v pořádku. Zachránila mě intuice mé tchyně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].