Kamila (24): Pro rodiče budu vždycky až ta druhá. Má vlastní narozeninová oslava skončila krutým ponížením

Mám o dva roky starší sestru Pavlínu. Od dětství se potýkám s tím, že ji rodiče mají radši. I kdybych se rozkrájela, stejně bude lepší Pavlína. Líp vypadá, má lepší kariéru, lepší bydlení a lepší všechno. Já jsem vždy ta druhá.

Petra (34): Sestra přišla na mou svatbu v černých šatech. Záviděla mi štěstí

Sestru mám ráda, na tom se nic nemění

S Pavlínou mám hezký vztah. Dokonce jsme si kdysi popovídaly i o rozdílném přístupu rodičů. I Pavlína uznala, že vnímá rozdílný přístup k její osobě a k mojí. „Kamčo, ale nezlob se, já se do toho míchat nebudu. Je to věc tvoje a rodičů. Mně vlastně vyhovuje, jak to rodiče mají, a nebudu jim říkat, aby se ke mně chovali jinak. To snad pochopíš,“ vysvětlila mi sestra. Nejdříve jsem její slova brala jako zradu, ale potom mi to došlo.

Má pravdu. Není to její problém. Je to problém můj a rodičů. Já musím zapracovat na sobě a přestat se trápit něčím, co změnit neumím. Možná i já sama budu mít rozdílný přístup ke svým dětem. Možná i já budu mít jednou jedno dítě radši než druhé. A možná se budu chovat stejně jako rodiče, které za to odsuzuji. Tak jsem si našla psychologa a docházím k němu jednou za měsíc. Tam rozebíráme moje pocity, a to mi pomohlo.

Dorota (27): Pomáhala jsem sestře s přípravami na svatbu. Nakonec jsem s ženichem skončila já

Rodiče jsou slepí a nesoudní

Pavlína taky ještě nemá děti, ale je vdaná. S manželem mají moderně zařízený byt a oba mají dobře placenou práci. Pavlína není žena, která by stála dlouhé hodiny u plotny. Když mě a rodiče pozve na oběd nebo oslavu, vždy občerstvení koupí. Je vidět, že nekupuje nic levného. Vždy její jídlo lahodí oku a hlavně výborně chutná. Ale v mých očích je to stále jen koupené jídlo.

Nic zdravého. Nic, s čím by si sestra dala práci. Prostě zajde cestou z práce do bistra a donese domů krabice s chlebíčky a zákusky. A přesto od rodičů pravidelně dostává pochvaly, jak si pochutnali. Jak to byl kulinářský zážitek a jak je skvělá a dokonalá. Já se vždy usmívám. I já Pavlínu pochválím, ale nepřeháním. Poděkuji, že jsem se dobře najedla. Nic víc.

Eva (45): Sestra mi kvůli závisti zničila život. Pravdu o své zmizelé lásce jsem našla až po dvaceti letech v rámu obrazu

Moje snaha není nikdy oceněna

Já jsem se minulý rok odstěhovala od rodičů a mám byt na hypotéku. Ráda vařím. Vím, co jím a vím, že je to nutričně vyvážené. Jenže moje jídlo je vyrobené doma. Je chutné a vyrobené s láskou. Dám si vždy na něm záležet a několik hodin strávím jeho přípravou. Jenže moje výtvory nejsou na pohled dokonalé. Jsou vyrobené mnou. Holkou, co se teprve učí. Takže mi rodiče nikdy nepoděkují a nepochválí mou snahu.

Nedávno jsem slavila narozeniny a upekla jsem dort. Trvalo mi to několik hodin. Byl výborný. A přesto jsem od rodičů uslyšela: „Byl dobrý. Ale když to porovnáme s Pavlínkou, tak ona nás pohostila líp. Její občerstvení je mimořádné. Snažíš se, to oceňujeme, ale ještě se musíš zlepšit. Pavlínka vyhrává na plné čáře,“ ponížila mě mamka. Její slova mě mrzí. Myslím, že by si je mohla odpustit. I kdyby to byla pravda, tak není slušné urážet hostitele.

Dana (32): Můj přítel už mě nevnímá. Raději chroustá mrkev a zírá do mobilu, než aby mě políbil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].