Žokej Josef Váňa hodnotí úroveň dostihové módy: Za nádherným kloboukem se s chutí otočím

Žokej Josef Váňa (73) se druhou říjnovou neděli, 11. 10., tradičně objeví na závodišti Velké pardubické. Už je to pro něj letitá tradice, které se nehodlá vzdát. „Pokud budu zdravý, tak by bylo smutné, kdybych tam letos nebyl. Předpokládám, že tam nějakého koně budeme mít,“ pokyvuje hlavou v našem rozhovoru.

Zúčastnit se hodlá, byť bez větších ambicí. „Ten čas, kdy jsem měl na Velké pardubické třeba pět koní, a z toho čtyři doběhli do pátého místa, už je dávno pryč. Konkurence je v dnešní době už úplně jinde,“ konstatuje náš nejznámější žokej. „Doufám, že tam budu mít koně já nebo syn – někdo je bude muset nasedlat a postarat se o ně.“

Doporučené video: Fyzioterapeut slavných Michal Novotný v talkshow LifeeTalk

Josef Váňa: Za pěkným kloboukem se otočím

Pro diváky je Velká pardubická tradičně spojená také s přísným dress codem, který dámám například nařizuje klobouček nebo fascinátor. S tím Váňa souhlasí a přeje si, aby tradice zůstala zachovávána. „Byl jsem na těch významných dostizích několikrát, ať už v Anglii nebo v Irsku, a tam prostě dáma bez nádherného klobouku si nedovolí projít bránou závodiště,“ vypráví náš nejznámější žokej.

„Pánové mají cylindry a dress cody jsou tam úplně o něčem jiném než u nás. Ale jsem rád, že v posledních letech se to pomaličku už začíná u nás zvedat,“ chválí české fanoušky dostihů. „Kolikrát v těch Pardubicích jsem za poslední roky potkal nádherné klobouky, za kterými se člověk s chutí otočí – ne za tou dámou, která ho má zrovna na hlavě.“

Móda z Velké pardubické: Dámy předvedly vyladěné kreace i stylové úlety

Dnešní odlehčené oblečení váží do půl kila

Jezdecké vybavení a také oblečení je dražší záležitost a Váňa vzpomíná, že ve svých začátcích se oblékal, jak se dalo. „V dnešní době jsou na tom kluci i holky daleko lépe než my, když nám to musely pokoutně šít babičky nebo manželky z toho nejdražšího materiálu,“ vzpomíná žokej. „Dnes už není problém si kdekoliv ve světě objednat a nechat si poslat to nejlepší, co vůbec na světě je možné.“

Jaké tedy byly jeho začátky? „Ani se neptejte! I když pravda je, že já jsem se docela záhy dostal za hranice a Paramona už jsem v pětadvaceti jezdil v trekovém sedle, a už jsme měli docela slušné kalhoty,“ pochvaluje si Váňa. „Ale dres se tenkrát u nás šil z docela těžkých materiálů. V dnešní době je to všechno úplně jinak a to, co mají kluci na sobě, se vleze třeba do půl kila. Je to mnohem odlehčenější,“ vysvětluje náš jezdec. Pravdou je, že jezdci a jezdkyně musejí do svého vybavení pořádně zainvestovat. „Určitě to dnes levnější není. Tenkrát měla česká koruna úplně jinou váhu. Ze zahraničí byly všechny věci o hodně dražší, než když si to člověk nechal spíchnout od nějakého krejčího tady u nás,“ dodává Josef Váňa.

Na fotografie Josefa Váni se můžete podívat v naší fotogalerii