Kamila (29): Manžel neunesl, že rodiče odkázali vše sestře. Už pět let se kvůli tomu utápí v alkoholu

S mým mužem Petrem vychováváme naši šestiletou Aničku. Žijeme ve starším domě, který by zoufale potřeboval opravu. Na kompletní rekonstrukci ale nemáme, a tak dáváme dohromady, co je nejnutnější. Naše manželství bylo dříve naprosto v pořádku. Všechno se pokazilo před pěti lety, když Petr psychicky nezvládl jedno rozhodnutí svých rodičů.

Eva (48): Dala jsem synovi všechny své peníze. Pak jsem zjistila, že mi lhal

Petrovi rodiče slibovali, že jednou dají peníze i nám

Petr má o pár let starší sestru Evu, která je samoživitelka. Ještě předtím, než jsme se s Petrem poznali, na ni babička přepsala svůj dům a tchánovci jí zaplatili celou rekonstrukci. Mému muži tehdy slíbili, že dají dohromady další peníze, aby mohli v budoucnu pomoci i jemu.

Před pěti lety, když byla Anička roční miminko, jsme museli obracet každou korunu. Tehdy si Petrovi rodiče pozvali mého muže na schůzku, prý aby probrali rodinné finance. Petr byl přesvědčený, že konečně našetřili slíbené peníze a chtějí mu je dát. Odjížděl od nás plný naděje a očekávání.

Ivan (52): Starší děti mě jen využívaly pro peníze. Skutečný talent a úctu jsem našel u syna, kterého jsem přehlížel

Rodiče Petrovi řekli, že pro nás nic nemají

Vrátil se až po několika hodinách, úplně opilý a v slzách. Zamkl se v ložnici a odmítal vylézt. Až další den jsem z něj dostala, co se stalo. Jeho rodiče mu oznámili, že pro něj žádné peníze nemají a ani mít nebudou. Považují ho prý za toho schopnějšího z jejich dětí. Má přece práci a mě, takže si na všechno dokážeme vydělat lépe než jeho sestra Eva, která je na vše sama. Navíc mu řekli, že dům, kde bydlí, jednou odkážou také jí.

Pokoušela jsem se Petra utěšitslovy : „Nenech se zničit penězi. Vím, že je to nespravedlivé, ale nemůžeš změnit jejich rozhodnutí.“ Ale on to nedokázal. Trápil se tak moc, až mu to zatemnilo úsudek. Z dříve veselého chlapa se stal zamračený morous. Začal nenávidět svět a večer co večer pít. Vypil cokoli, co mu přišlo pod ruku. Běžně zvládl několik piv nebo celou láhev tvrdého. Cíleně se opíjel, aby dokázal usnout.

Ivana (48): Našli jsme u syna věci, na které neměl peníze, a hned mysleli na nejhorší. Skutečnost nám vyrazila dech

Z manžela je alkoholik a náš vztah prakticky v troskách

Prosila jsem ho, ať vyhledá odbornou pomoc, ať jde na léčení nebo si promluví alespoň s psychologem. Plakala jsem, že to takhle dál nezvládnu. Zkoušela jsem ho brát na výlety, aby přišel na jiné myšlenky, ale i tam jen na všechno nadával a při nejbližší příležitosti si musel koupit alkohol.

Takhle už to trvá pět let. Spíme každý v jiné místnosti a jsme si prakticky cizí. Petra jsem neopustila jen proto, že mám strach, že by se bez mého dohledu upil k smrti. Lásku k němu už ale necítím. Když je náhodou střízlivý, je na nás hodný. Hraje si s Aničkou, dáme si spolu kávu. Téměř každý den se mi za své chování omlouvá. A večer se zase opije. Petr není v jádru zlý člověk. Je jen zlomený a bohužel ani vlastní rodina mu nestojí za to, aby se pokusil vstát a jít dál. Oba teď prožíváme peklo.

Dušan (40): Deset let ze mě sestra dělá zloděje. Teď mě chce kvůli tomu obrat o dědictví po tátovi

Názor vztahové terapeutky

Příběh Kamily zachycuje, jak může dlouhodobě působit pocit odmítnutí, prožitek nespravedlnosti, ztráta důležitého očekávání a narušení důvěry v rámci rodinných vztahů. Pro Petra nebyla bolestná pouze skutečnost, že nedostal slíbenou finanční podporu, ale především prožitek, že byl ve své původní rodině vnímán jako ten, kdo si musí poradit sám.

Rozhodnutí rodičů tak mohlo zasáhnout jeho sebehodnotu, pocit přijetí, rodinnou sounáležitost i přesvědčení o vlastním místě v rodinném systému.

Místo postupného zpracování zklamání se u Petra rozvinul dlouhodobý způsob zvládání psychické bolesti prostřednictvím alkoholu, který se stal prostředkem k úniku od emocí, nikoli k jejich řešení. V průběhu let se tak původní emoční zranění, frustrace, bezmoc a hořkost dále prohlubovaly a vedly k rozvoji závislostního chování, ztrátě partnerské blízkosti, emočnímu odcizení a postupnému narušení fungování celé rodiny.

Příběh současně ukazuje, jak náročné je pro blízké sledovat sebepoškozující chování člověka, kterého mají rádi, a současně nést odpovědnost za chod domácnosti, péči o dítě i zachování alespoň základní stability rodinného prostředí.

Z terapeutického hlediska by práce měla být zaměřena na porozumění souvislostem mezi prožitým odmítnutím, nezpracovaným zraněním, pocitem křivdy, ztrátou důvěry a rozvojem závislosti na alkoholu. Současně je důležité věnovat pozornost také Kamile, která se již řadu let pohybuje v roli zachránce, nese značnou emocionální zátěž, vyčerpání a postupně se vzdává vlastních potřeb. Cílem je podpořit obnovu osobní odpovědnosti, rozvoj zdravějších strategií zvládání psychické bolesti, posílení vztahových hranic a vytvoření bezpečnějšího prostředí pro všechny členy rodiny, včetně jejich dcery.

Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více info zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].