
Rozvod rodičů přinesl šok, na který sedmadvacetiletý Petr nebyl připravený. Zatímco otec zůstal nad věcí, jeho padesátiletá máma propadla divoké druhé pubertě. Když na ni Petr narazil během večera s kamarády v klubu, nestačil se divit…
Moji rodiče šli od sebe asi před rokem. Vlastně jsem to chápal, po třiceti letech manželství to může člověka unavit. Táta zůstal v pohodě, ale máma se začala chovat jako puberťačka. Objevila noční kluby a pořídila si tetování. Jednou jsme s klukama vyrazili do podniku na pár piv. Byla tam dobrá hudba a dalo se tam i seznámit. Objednali jsme si na baru a hledali volný stůl.
Šokující setkání v klubu
Rozhlížel jsem se po podniku, když jsem na parketu mezi tančícími lidmi uviděl svou matku. Vlnila se tam v rytmu hudby v upnutém tričku s hlubokým výstřihem. Úplně mě zarazilo, jak vypadala. Bylo jí přes padesát a celá její vizáž působila zoufale a trapně. Její chování to jen podtrhovalo. Kamarádi taktně mlčeli, ale na jejich obličejích jsem viděl pobavení i rozpaky. A to nejhorší mělo teprve přijít.
Asi po hodině si mě máma všimla a zamířila k našemu stolu. Byla evidentně v náladě a chovala se přehnaně. Myslela si, jak je neodolatelná a zábavná. Dokonce si bez ostychu sedla mému kamarádovi na klín a začala s ním flirtovat. Kluci se sice smáli, ale byl to spíš výsměch a já se propadal hanbou. Dlouho jsem to nevydržel a raději odešel. Naštěstí už bydlím sám, takže jsem jen doufal, že se máma v tomhle stavu dostane bezpečně domů. Pochopil jsem, že se takto baví pravidelně, takže asi měla praxi.
Tetování a piercing jako třešnička na dortu
Druhý den jsem matce hned volal, jestli je v pořádku. „Ty mě snad kontroluješ? A proč jsi včera utekl? To se za maminku stydíš, Petře?“ spustila vesele do telefonu. Na její otázky jsem raději nereagoval. „Mami, můžu se za tebou dneska stavit?“ chtěl jsem jí domluvit.
Odpověděla, že nemá čas, protože je objednaná do tetovacího studia, kde si konečně nechá udělat kérku. Jen jsem ze sebe dostal: „To si děláš legraci.“ Když jsem ji pak o pár dní později viděl, měla nové tetování přes celé rameno. A prý to není poslední.
Aby toho nebylo málo, hrdě mi ukázala i nový piercing v pupíku. Musel jsem se kousnout do rtu, abych jí neřekl, že se úplně pomátla. Raději jsem si zašel promluvit s tátou. I on už slyšel o jejím novém životním stylu. Řekl jsem mu, že realita je ještě divočejší a že jeho bývalá žena má teď dvě velká tetování.
Smíření s realitou
Otec se mi jen omluvil a řekl, ať se na něj nehněvám, ale že s tím nic dělat nebude. Prý jsem dospělý a matka je svéprávná. Svým chováním dělá ostudu jen sama sobě. Zkrátka chtěl mít svůj klid. Moje máma byla přitom vždycky skvělá. Celé dětství se o nás starala a byla pro rodinu ochotná udělat cokoliv.
Netuším, co se v ní zlomilo, že teď dohání pubertu. Možná má pocit, že si nic neužila a teď to chce všechno dohnat. Nechci se s ní hádat. Jediné, co mě napadá, je přesvědčit kluky, abychom začali chodit do klubu na opačném konci města. Snad tam na ni nenarazíme. A svou novou přítelkyni jí rozhodně v nejbližší době představovat nebudu. Bojím se, jak by takové setkání dopadlo.
Názor vztahové terapeutky
V Petrově příběhu nejde jen o tetování, kluby nebo hluboký výstřih. Spíš se tu střetávají dvě představy o mámě: ta známá, pečující žena, která byla celý život pro rodinu, a najednou žena, která tančí, flirtuje, zkouší nové věci a působí pro Petra až cize, trapně. Pro dospělé dítě to může být velmi znejisťující. Rodiče v našich očích často nemají být „lidé se svým tělem, touhou, osamělostí a potřebou svobody“. Mají zůstat rodiči. Když z této role vystoupí, může se objevit stud, vztek, ale i smutek: jako by se rozpadal obraz mámy, kterou jsme znali.
Je možné, že Petrova matka po rozvodu dohání něco, co dlouho odkládala. Po třiceti letech manželství, péče a přizpůsobování může přijít silná potřeba znovu se cítit živá, žádoucí, viděná. Zvenku to může působit přehnaně nebo křečovitě, ale pod tím může být velmi lidská otázka: kdo jsem, když už nejsem manželka v původním uspořádání? Co chci, když nemusím pořád pečovat o ostatní? Proto bych byla opatrná s nálepkou „druhá puberta“. Možná nejde o pubertu, ale o pozdní hledání sebe.
Zároveň to neznamená, že Petrovy pocity jsou špatně. Vidět vlastní matku flirtovat s kamarádem nebo mu sedat na klín je pro syna pochopitelně nepříjemné. Tam už nejde jen o její svobodu, ale i o hranice. Matka má právo žít po svém, chodit tančit, nechat se tetovat, objevovat nové vztahy i novou podobu sebe. Petr má ale právo říct, kde to zasahuje jeho důstojnost a jejich vzájemný vztah.
Důležité je, aby spolu nemluvili jen v rovině zákazu nebo výčitek. Ne pouze: „Mami, nedělej mi ostudu.“ Ale spíš: „Mami, chci s tebou mluvit. Když jsem tě viděl v klubu s mými kamarády, cítil jsem stud, zmatek a taky strach, že tě najednou nepoznávám. Nevím, jak se k tomu postavit. Nechci tě řídit, ale potřebuju, abys věděla, co to se mnou dělá.“ Taková věta dává matce šanci zahlédnout synovy pocity, ne jen jeho kritiku.
A stejně důležité je, aby Petr zkusil zahlédnout ji. Ne jako „trapnou mámu“, ale jako ženu po rozvodu, která možná hledá radost, sebevědomí, tělo, vlastní prostor. Může se jí zeptat: „Co se v tobě po rozvodu změnilo? Co ti ten nový život dává? Cítíš se teď svobodnější, nebo spíš něco doháníš?“ Ne proto, aby ji schvaloval ve všem, ale aby mezi nimi vzniklo porozumění.
Možná právě osobní vztah s mámou je tady klíčový. Pokud spolu dřív měli blízký vztah, může Petr zkusit nemluvit z pozice soudce, ale z pozice syna, kterému na ní záleží. Říct: „Nechci tě ztratit, jen se v tom teď neumím zorientovat.“ To je mnohem silnější než posměch nebo kontrola. A matka zase může slyšet, že její svoboda nemusí znamenat, že přestane být pro syna mámou.
Doporučení tedy není smířit se se vším. Spíš oddělit dvě roviny: mámin styl života, který Petr nemusí schvalovat, ale není jeho úkolem ho řídit; a konkrétní chování, které zasahuje jeho hranice, například flirtování s jeho kamarády. Tam má právo se vymezit. Nejlépe ale tak, aby se oba neztratili v hanbě a obraně. Cílem není matku napravit. Cílem je, aby se dokázali znovu zahlédnout: on jako syn, kterému se mění obraz mámy; ona jako žena, která se po letech snaží najít samu sebe.
Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Cílem platformy je usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, a to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. Více informací najdete zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




