
Erika byla vždycky hrdá na svou mladou a aktivní mámu, se kterou si dobře rozuměla. Jenže od chvíle, kdy si dvaačtyřicetiletá Darja našla o deset let mladšího přítele, se změnila k nepoznání. Erika má pocit, že zatímco ona dospívá, její máma se vrací do puberty.
Máma mě měla mladá, takže mezi námi nikdy nebyl velký generační rozdíl. Vždycky byla hezká, upravená, sportovala, jezdila na festivaly, měla spoustu kamarádek a rozhodně nepůsobila jako usedlá ženská středního věku. Po rozvodu byla pár let sama a já jí moc přála, aby někoho potkala. Když mi na jaře představila dvaatřicetiletého Filipa, byla jsem překvapená, ale i ráda. Na mámu hleděl jak na svatý obrázek.
Pracuje u divadla jako osvětlovač, pomáhá stavět kulisy, jezdí s různými soubory a celkově žije hodně „free“. Filip byl sympaťák. Mamku miloval, ta byla šťastná, nebylo co řešit. Jenže během pár měsíců se máma začala měnit. Občas netuším, kdy dorazí, nedává o sobě vědět, dokonce kouří trávu, tedy doufám, že jen to – jednoduše žije životem, který bych čekala spíš od někoho v mém věku.
Je z ní úplně jiná ženská
Poprvé mě zarazila na začátku prázdnin. Přijela jsem ze soustředění a máma ležela oblečená i v botách na gauči a spala. V bytě byl cítit kouř, ale ne z cigarety... „Mami, tys hulila?“ zeptala jsem se. Začala se smát. „Ježiš, Eri, nedělej ze mě feťačku. Dali jsme si s Filipem večer jedno brčko. Normálně odešel do práce.“
Od té doby se podobné situace opakují. Jednou jsou na koncertě, podruhé na nějakém večírku po představení, jindy sedí do čtyř do rána s Filipovými kamarády. Máma, která dřív vstávala o víkendu v sedm a vyrážela na kolo, prospí půl soboty. „Konečně si trochu užívám. Celý život jsem byla zodpovědná,“ řekla mi, když jsme o tom mluvily.
Začínám o ni mít strach
Nejvíc mi vadí právě tráva. Vím, že si ji občas dá spousta lidí a nechci dělat hysterku. Jenže já mámu znám. Dřív nekouřila ani cigarety a drogy vždycky odmítala. Teď o marihuaně mluví, jako by ji kouřila odjakživa. A popravdě mě napadlo i to, jestli si s přítelem nedává i něco dalšího. Doufám, že ne. Sama tyto zkušenosti nemám, asi bych to nepoznala.
Nedávno jsem jí řekla: „Mám pocit, že se kvůli němu snažíš být někdo jiný.“ Urazila se. „A napadlo tě, že jsem třeba konečně sama sebou?“ odsekla. Takovou ji neznám! Navíc ještě dodala, že jsem ve svém věku hrozně konzervativní. To mě naštvalo. Já jí přece nezakazuji chodit ven ani mít mladšího chlapa. Jen se k jistému věku už některé věci nehodí...
Připadám si jako její máma
Minulý týden mi v půl třetí ráno přišla zpráva: „Jsme ještě venku, je tu božsky!“ a k tomu rozmazaná fotka mámy s Filipem a dalšími lidmi někde na náplavce. Druhý den jsme měly jet za babičkou. Nemohla jsem ji dostat z postele… „Eriko, je mi dvaačtyřicet. Přece mě nebudeš úkolovat!“
Asi má pravdu. Je dospělá a může si dělat, co chce. Ale je mi nepříjemné, jak moc se naše role obrátily. Já řeším školu, práci, prázdnou lednici, zatímco máma se toulá po nocích a kouří se svým o deset let mladším přítelem. Filip je možná opravdu fajn chlap a máma si jen po letech dovolila trochu povolit. Ale když vidím, jak rychle se změnila, nedokážu být v klidu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




