Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Laděna vychovává dceru sama. Poslední dobou ji ale čím dál víc trápí, že sedmnáctiletá Martina neumí prosadit svůj názor, bojí se konfliktů a nechá si téměř všechno líbit. Laděna má pocit, že ji na život připravila dobře, proto si nedokáže vysvětlit, proč je dcera tak nejistá.
Martina se vždy skvěle učila, v každém koníčku patřila k nejlepším – sebevědomí si mohla vybudovat vysoké až do oblak! Jenže to se bohužel nestalo. Uznávám, že výchovu měla přísnou a důslednou, ale to já ostatně také, a jsem za to rodičům vděčná. Jsem samostatná, soběstačná a do určité míry v práci úspěšná. Ale v žádném případě nelze říct, že jsem neprůbojná a manipulovatelná! Myslím, že dceři dávám dobrý příklad. Přesto je má sedmnáctiletá Martina nejistá a plachá. Bojí se ozvat i tehdy, když má stoprocentně pravdu. Vždyť ji dnešní doba sebevědomých nýmandů „sežere zaživa“!
Nechá si všechno líbit
Nedávno mi vyprávěla, že jí spolužačka vrátila poškozenou knihu, kterou jí půjčila. Čekala jsem, že si to s ní vyřídí. Místo toho jen pokrčila rameny. „Nechtěla jsem dělat scénu,“ řekla mi. To mě rozčílilo. „Jakou scénu? Prostě jí řekni, ať ti koupí novou,“ odpověděla jsem. Absolutně jsem nechápala, v čem je problém.
A podobné situace se u nás neustále opakují. Ve škole mlčí, i když s něčím nesouhlasí. Když jí někdo skočí do řeči, ustoupí. Když dostane špatné jídlo v restauraci, sní ho a ještě poděkuje. Nechápu to. Já v jejím věku byla úplně jiná. Když mi něco vadilo, ozvala jsem se.
Snažím se jí poradit
Často jí vysvětluji, že takhle život nefunguje. „Nikdo ti nic nedá zadarmo. Musíš se ozvat,“ vysvětluji horem dolem. Ale zjevně marně. Minulý měsíc si chtěla najít brigádu. Když jí několik zaměstnavatelů neodpovědělo na e-mail, vzdala to. „Asi prostě nemají zájem,“ řekla smířeně. Což znamenalo mimo jiné i to, že vezme špatně placenou brigádu ve fastfoodu, kam nikdy nechtěla.
Málem mě trefilo. „Tak ji prostě zavolej! Ukaž, že máš zájem,“ vyjela jsem na ni. Jenže ona se zatvářila vyděšeně. „Mami, budu akorát trapná.“ To jsem opravdu nechápala. Vždyť je skoro dospělá. Když jsem byla v jejím věku já, obíhala jsem úřady, brigády i pohovory, nenechávala jsem se odbýt, vždy jsem vydyndala i nějaké výhody.
Mám o ni strach
Někdy mám pocit, že čím víc se jí snažím pomoct, tím víc se uzavírá do sebe. Když jí radím, obvykle jen přikyvuje. Nehádá se, neargumentuje, prostě mlčí a souhlasí. Neskutečně mě tím vytáčí! Tak pasivního tvora jsem snad nikdy nepotkala.
„Řekni přece aspoň jednou, co chceš ty!“ vyjela jsem na ni nedávno. Martina se na mě jen podívala a pokrčila rameny. Od té doby na tu situaci pořád myslím. Připadá mi neuvěřitelné, že holka, která je chytrá, šikovná a ve škole patří k nejlepším, se bojí prosadit i v úplně obyčejných situacích. Mám strach, že jednou narazí na lidi, kteří toho využijí. Jenže čím víc se jí snažím dodat odvahu, tím víc se stahuje do sebe. A tak si pořád lámu hlavu nad tím, kde se ta její neprůbojnost vzala a jak ji naučit, aby se konečně postavila sama za sebe.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
