Klára (34): Manžel chce jít na rodičovskou místo mě. Mám strach, že se budu vracet z práce do chaosu

Před rokem a půl povýšili mou šéfovou a já dostala šanci ucházet se o její pozici. Byla to obrovská příležitost, po které jsem dlouho toužila. Současně jsem ale chtěla založit rodinu. Zdá se, že se mi nakonec podaří skloubit obojí...

Linda (33): Nechci být matka na plný úvazek. Mateřská mě bavila půl roku a už bych se klidně vrátila do práce

Manžel přišel s nečekaným nápadem

Vysněnou pozici jsem skutečně získala. Kvůli pracovnímu nasazení jsem si ani neuvědomila, že mi vynechala menstruace. Nejspíš jsem i zapomněla na antikoncepci. Když jsem si udělala test a ukázaly se dvě čárky, byla jsem v šoku. Směs radosti a obav. Budu mít dítě, ale co bude s mou prací, kterou miluji?

Vůbec by mě nenapadlo, že zrovna můj David přijde s takovým návrhem. „Co kdybych šel po půl roce na rodičovskou já?“ navrhl jednou u večeře. Přiznám se, že mě to ohromilo. David se nikdy moc nezajímal o domácnost nebo organizaci našeho společného života.

„To myslíš vážně?“ zeptala jsem se ho. „A proč ne,“ odpověděl. „Vyděláváš víc, tak proč bys měla svou kariéru obětovat ty? Mě už to v té továrně stejně nebaví.“

Jeho argumenty dávaly smysl. Moje kariéra byla stabilní a lépe ohodnocená, zatímco on se už dlouho netajil tím, že by chtěl změnu. „Možná to není špatný nápad,“ souhlasila jsem nakonec. Představa, že bych se po šesti měsících mohla vrátit do práce a nepřijít o svou pozici, byla velmi lákavá.

Ludmila (34): Moje mateřská rozhodně není dovolená. Pečuji o dvě děti, barák a manžel k nám chce dotáhnout nemocnou tchyni

Mám dost pochybností

Jenže postupně mi začaly docházet souvislosti. David nikdy pořádně nevařil. Jeho mistrovským kouskem jsou ohřáté párky nebo těstoviny s kečupem. „A co budeš dělat, až bude dítě chtít normální jídlo a ty mu nabídneš jenom ty svoje těstoviny?“ nadhodila jsem jednou.

„To není problém,“ odbyl mě. „Něco se naučím, vždyť to nemůže být věda.“ Pro mě to nebylo jen o jídle. Děsila jsem se, co bude s naší domácností. David je zvyklý na můj stoprocentní servis. Vždyť ani neví, jaký program na pračce nastavit... Měl také ve zvyku nechávat věci tam, kde mu upadly od ruky, a úklid ho zajímal asi jako mě výsledky hokejové extraligy. Tedy vůbec. Vždy jsem to nakonec udělala já, tak proč by se namáhal.

Začala jsem si představovat, jak se z práce vracím do bytu plného špinavých talířů, hromady prádla a hraček poházených všude. „A co úklid? Víš, že ti to nikdy moc nešlo,“ zkusila jsem to opatrně. „Neboj, najdu si systém a všechno zvládnu!“ ujišťoval mě s úsměvem. Jenže já si vzpomněla na příběh kamarádky, která z manžela na rodičovské málem zešílela. Po návratu z práce ji čekala druhá směna, a tak ho nakonec vystřídala a vrátila ho do zaměstnání.

Lucka (35): Na mateřské si přijdu jenom jako pračka, kuchařka a příležitostná milenka

Manžel to vidí jako velkou pohodu

Nejvíce mě ale znepokojuje, že si David možná rodičovskou představuje jako nějakou dovolenou, kdy si konečně odpočine od práce. „Uvědomuješ si, že miminka někdy probrečí celé dny? A že nebudeš mít čas jen tak sedět u televize?“ zeptala jsem se ho.

„Jasně, že jo,“ odpověděl lehce uraženě. „Nejsem úplně mimo. Chci být skvělý táta a věřím, že to zvládnu.“

Jeho odhodlání bylo hezké, ale mé pochybnosti zůstávaly. Myslí to doopravdy vážně? Nebo jen hledá únik z práce, která ho nebaví? A zvládne ten kolotoč kolem dítěte i domácnosti? A zvládnu já opustit malé miminko po půl roce a vrátit se naplno do práce?

Matyáš (36): Bojím se, že mateřská udělá z mé ženy alkoholičku. Ona ale tvrdí, že žádný problém nemá

Je to velká výzva pro všechny

Zatím jsem stále v očekávání. Máme ještě pár týdnů na to, abychom si všechno promysleli. Možná to nakonec bude úplně jiné, než si oba myslíme. David slíbil, že se do porodu naučí vařit alespoň pět základních jídel a pokusí se být pořádnější. Já se zase snažím potlačit své obavy a dát mu důvěru.

Jedna věc je jistá – bude to zkouška pro nás oba. Ukáže se, jak dobře umíme fungovat jako tým. A i když si stále nejsem jistá, jestli to David zvládne, rozhodla jsem se mu tu šanci dát. Protože věřím, že nás čekají krásné, i když možná trochu chaotické, časy.

Barbora (33): Tchyně mě odsoudila za to, že jsem si zkrátila mateřskou a nastoupila do práce o rok dřív

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].