
Alice tušila, že společné bydlení s tchyní nebude jednoduché. Jenže nečekala, že stará paní se bude vrtat ve všem, od výchovy dětí až po vaření. Její chování připravilo Alici o klid i soukromí.
Chtěla jsem být dobrou snachou, podporující a chápavou. Proto jsem souhlasila s tím, že u nás tchyně může bydlet, než skončí rekonstrukce jejího bytu. Manžel mě přesvědčoval, že to bude jen pár týdnů a že nám „máma přece nebude dělat problémy“. Netušila jsem, že už po pár dnech budu netrpělivě čekat na její odjezd. Z milé a ochotné ženy se vyklubal vetřelec, který se začal vměšovat prakticky do všeho.
Bydlení s tchyní
Tchyně se k nám nastěhovala v sobotu dopoledne. Přivezla si tři obrovské kufry a přesvědčení, že všechno ví nejlépe. Chtěla jsem, aby se cítila vítaná, a tak jsem připravila kávu a domácí koláč. Okamžitě ho zkritizovala, že je „na okrajích trochu připálený“.
Usmála jsem se, ale už tehdy jsem tušila, že to nebude jednoduché. Když se rozhlédla po pokoji pro hosty, který jsme pro ni vyklidili, nespokojeně konstatovala, že není moc útulný a bude potřeba v něm přestavět nábytek.
Večer začala komentovat naše výchovné metody a poučovat nás, kdy by děti měly jíst, aby jim to nenarušilo klidný spánek.
Tchyně mě jen kritizuje
Zkusím popsat, jak přítomnost tchyně ničila atmosféru v naší domácnosti. Ráno vstávala první a v kuchyni nechávala nepořádek po své snídani. Nechápu, že když si natře rohlík máslem, musí použít dva talířky, nožík, vidličku a lžíci. Co s tím vším dělá? Neměla jsem odvahu zeptat se.
Cokoli jsem udělala, bylo pro ni důvodem ke kritice. Prádlo bylo špatně pověšené, polévka přesolená a děti příliš hlučné a nevychované. Cítila jsem se jako host ve vlastním domě. Jednoho dne jsem ji dokonce našla v naší ložnici, jak mi přerovnává skříň s tím, že mám v poličkách nepořádek.
Vepřo knedlo zelo od tchyně
Vrcholem všeho byl den, kdy jsem se vrátila unavená z práce s nákupem a plánem připravit k večeři lososa. V kuchyni mě přivítala těžká vůně. Tchyně hrdě oznámila, že strávila půl dne u sporáku a uvařila vepřo knedlo zelo, aby „děti poznaly pravou domácí stravu“.
Když jsem namítla, že jsem plánovala něco jiného, odvětila, že se potřebují najíst pořádně. A můj muž také. Podívala jsem se na něj, ale jen pokrčil rameny a posadil se ke stolu. Chtělo se mi křičet, že tady jsem doma já a já rozhoduji, co budeme jíst. Místo toho jsem mlčky polykala slzy, zatímco se tchyně vítězoslavně ptala dětí, jak jim chutná.
Od toho dne jsem zůstávala déle v práci nebo jsem zaskočila ke kamarádce, jen abych nemusela sedět u jednoho stolu s tchyní.
Tchyně musí odejít
Jednou jsem ji večer náhodou zaslechla, jak si mému muži stěžuje, že se nestarám o domácnost, všechno dělám jen tak napůl a že by jako chlap měl být ráznější. Druhý den ráno jsem si sedla s manželem a klidně mu vysvětlila, jak se cítím. „Jsem unavená a ignorovaná ve vlastním domě,“ řekla jsem. „Tvoje matka nemusí být zlá, aby mi ubližovala. Stačí, že neustále zpochybňuje všechno, co dělám.“ Chvíli mlčel a pak konečně přiznal, že možná mám pravdu. Slíbil, že si s matkou promluví.
Ještě ten den jsme si všichni tři sedli a on matce vysvětlil, že potřebujeme svůj prostor a klid. Tchyně na mě chladně pohlédla a naštvaně oznámila, že si tedy najde dočasný pronájem. Hned se šla balit. Její odjezd proběhl v tichosti, bez vřelých slov a objetí. Necítila jsem zadostiučinění, jen směsici úlevy a smutku.
Manžel ji odvezl pryč. Když se vrátil, zeptala jsem se, jestli mě jeho máma nenávidí. Odpověděl, že možná ano. „Ale to neznamená, že jsi udělala něco špatně,“ pokusil se mě uklidnit. Pro mě to byla náročná lekce o tom, jak důležité je nastavit si hranice, i když jde o nejbližší rodinu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




