Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeLucie byla příjemně překvapená, když tchyně nabídla, že jim přispěje na stavbu nového domu částkou 250 000 korun. Záhy se ale ukázalo, že nešlo o štědrost. Tchyně tím sledovala něco, co Lucii a jejímu manželovi vyrazilo dech.
S manželem jsme dlouho snili o vlastním domě. O místě jen pro nás, kde si budeme moct odpočinout, věnovat se zahradě a hlavně vychovávat děti. Chtěli jsme konečně rozšířit rodinu – ale ne v pronajatém bytě. Dlouho jsme šetřili a pak jsme se konečně pustili do stavby.
Tchyně nám nabídla pomoc
Jestli mě na stavbě domu něco překvapilo nejvíc, tak to byla pomoc od tchyně. „Vím, jak je to pro vás důležité, takže bych vám chtěla dát čtvrt milionu,“ oznámila nám zčistajasna. Oba jsme jí překvapeně poděkovali. Samozřejmě jsme peníze neodmítli, byli jsme přesvědčeni, že to je správné rozhodnutí. Svůj slib splnila, peníze byly na účtu téměř okamžitě. Byla jsem nadšená a těšila jsem se na naše hnízdo.
Období stavby domu bylo náročné a stresující z mnoha důvodů. Oba jsme chodili do práce, ale každý den jsme byli na stavbě. A tchyně samozřejmě taky. Vozila v termosce kávu a chlebíčky. Nejprve jsem si myslela, že je to milé gesto, ale brzy mi došlo, že moc dobře ví, co dělá.
Bohužel to nemělo nic společného s upřímnou starostlivostí. Začala všechno a všechny kritizovat: „Není ten obývák moc malý? A vážně chceš otevřenou kuchyň? Když budeš vařit, bude ti smrdět celý dům!“
Nevěděla jsem, co na ty nesmyslné poznámky říct. Manžel mi opakoval, ať si to tak neberu. „Víš, jaká je. Ona se prostě nezmění,“ říkal. Jenže tchyně strkala nos do věcí, do kterých jí nic nebylo – a vůbec jí to nepřišlo divné. Chovala se, jako by to byl její dům, jako by měla právo komandovat všechny kolem.
Tchyně to přehnala
Jednou jsme v sobotu přijeli na stavbu a nestačili jsme se divit. Tchyně si tam přitáhla novou stavební firmu – prý lepší a levnější. Můj manžel, který je obvykle klidný a vyrovnaný, úplně vybuchl. A právem. Vždyť nám nic neřekla, ani se s námi neporadila. „Máte toho přece dost, tak jsem vás nechtěla zatěžovat,“ pronesla, jako by se nic nedělo. Nechápala, proč se zlobíme. Tvrdila, že nám chce pomoct, šetří peníze a dělá to pro naše dobro. Jenže já vím, že manžel si dal práci s výběrem spolehlivých a prověřených řemeslníků. Pohádal se s matkou, ona se urazila. Ulevilo se nám, doufali jsme, že bude klid. Jenže to vydrželo jen pár dní.
Po té eskapádě se stavební firmou, kterou se nám naštěstí podařilo zvrátit, přišla tchyně s ještě horším nápadem. Měla za to, že když přispěla penězi, může se k nám nastěhovat! „Je hezké, že budu mít pokoj na severní straně – aspoň tam nebudu mít slunce celý den. I když by mohl být větší...“ prohodila jednou.
Ztuhla jsem. Zjevně si myslela, že tím finančním „darem“ si zaplatila trvalé místo v našem domě. A očividně počítala s tím, že to tak budeme vnímat i my. Promluvila jsem si o tom s manželem. Nebyl nijak nadšený z představy, že by s mámou žil pod jednou střechou. Ona přitom měla krásný, prostorný byt, ale rozhodla se, že chce jít do domu.
Představila jsem si, jak by to vypadalo, a nebylo to nic hezkého. Manžel jí řekl na rovinu, že u nás bude vždy vítaná – jako host. A jak se dalo čekat, přišla bouře. „Jsme rodina, musíme držet při sobě. Tolik jsem toho pro vás udělala a vy si toho vůbec nevážíte,“ pronesla smutně. Znovu se urazila, ale jako obvykle, rychle se z toho oklepala.
Všechno jí vrátíme
„Lituju, že jsme si od ní ty peníze vzali,“ řekla jsem manželovi, když jsem viděla, že tchyně komanduje i naše řemeslníky. Byl z toho špatný, je to přece jeho máma, ale souhlasil se mnou. Začali jsme přemýšlet, co s tím. Rozhodli jsme se, že jí celou částku vrátíme. Bohužel jsme to nemohli udělat najednou, šlo to jen po částech. Ale s každou další tisícovkou, kterou jsme jí poslali, jsme cítili větší a větší úlevu.
Nemám nic proti tomu, když si lidé navzájem pomáhají, ale jen tehdy, když jsou nastavené zdravé hranice. A v našem případě nebyly. Tchyně se samozřejmě urazila – tentokrát asi definitivně. Už pár měsíců s námi nemluví. Manžel to nese těžce, ale někdy je prostě nutné říct dost.
Nemám pocit viny, i když se v nás tchyně snaží vyvolat lítost. Vím, že je to manipulace, a odmítám se podřídit. Od začátku nás vodila za nos. Tu finanční pomoc brala jako obchod. Není nic špatného na tom, když rodina občas přijde na návštěvu, ale takhle podle se k nám vnutit? To překračuje všechny meze...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
