
Eliščin soused si pořídil psa a nestará se o něj. Eliška je psí máma a nemohla poslouchat nářek, který se linul z vedlejšího bytu. A tak má často o jednoho psa navíc.
Osud ke mně nebyl moc přívětivý. Nedopřál mi potomka. Roky jsme se s manželem marně snažili o dítě. Podstoupili jsme vše, co šlo, a přesto to bylo k ničemu.
Sama se svými čtyřnohými miláčky
Manžel nejdříve tvrdil, že mu to nevadí, že mě miluje a že život bez dětí je zcela v pořádku. Jenže pak mu táhlo na čtyřicet a zmizel z mého života jak pára nad hrncem. Jsem pět let rozvedená a jsem psí máma. Bývalý manžel mě a naše psy vyškrtl ze života. A přitom vždy říkal, že máme tři chlupaté děti.
Po rozvodu jsem si pořídila další dva chlupáče. Takže v posteli nás spí šest a skoro se tam nevejdeme. Jejich láska mě naplňuje štěstím. A jsem opravdu vděčná a pokorná k životu. Jsem zdravá, mám práci a své mazlíčky, se kterými jezdíme o víkendu na dlouhé výlety. Přijala jsem svůj osud a nesmutním.
Soused mi leze na nervy
Můj soused je rozvedený a má dva víkendy v měsíci u sebe dceru. Myslím si, že chtěl dcerce splnit přání a pořídil jí psa, jenže pes je starost. Je to závazek třeba na patnáct let. Je to člen rodiny. Živá bytost, kvůli které musí člověk změnit svůj život. A to si soused neuvědomil. Takže když má o víkendu dceru, pes se má skvěle. Jsou procházky, má jídlo a pozornost.
Ale jak dcera odjede, pes v bytě neustále štěká. Jednou jsem potkala souseda a nadával: „Ten čokl se mi zase podělal v bytě. To mi dělá naschvál. Každý den najde někde bobek.“ Jenže když souseda vidím, jak psa venčí, je s ním venku deset minut a jde domů. Došla jsem k názoru, že je mu pes na obtíž. Soused je silné povahy a evidentně dává přednost pohodlnému způsobu života.
Jsem zachráncem všeho živého
Ruply mi nervy. Nevydržela jsem psí nářek a se sousedem se dohodla, že jeho pes může být u mě v době, kdy bude v zaměstnání a že ho budu venčit. Takže mám klíče od sousedova bytu a když ráno vyrážím se svými psy na procházku, vezmu i sousedova psa. Jsme venku i hodinu. Pak jdu do práce a moji psi doma spí. Odpočívají. Po návratu z práce jdeme opět na dlouhou procházku a opět mám psů šest.
To samé večer. Nic za to od souseda nechci, ale je vidět, že jsem ho zbavila velkého problému. Dokonce jsem si všimla když vyzvedávám ráno psa, že má soused na podlaze rozprostřeny podložky, aby tam mohl pes chodit na toaletu v noci. Soused je i líný se psem jít ven těsně před spaním. Počítám s tím, že až dcera trochu povyroste a ztratí zájem jezdit na víkend k otci, přestěhuje se pes ke mně. Vidím to tak za dva roky. Zatím jsem teta na venčení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].