Marie (58): Už dvakrát mě soused a jeho pes pořádně vystrašili. Bojím se dalšího setkání

V našem městě je vyhláška, která zakazuje volné pobíhání psů. Jenže devadesát procent lidí má své psy na vodítku a vyhlášku dodržuje, a pak je ten zbytek. Ti, co nikdy nic nedodržují.

Dagmar (48): Po rozvodu mi zbyl jen starý pes. Ale já jsem konečně spokojená, vystačíme si dokonale

Zvířata mám ráda, ale jen ta přátelská

Každý den mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední chodím na procházku. Přijdu z práce, doma si odložím kabelku, převléknu se do sportovního oblečení, nazuju pohodlné boty a vyrazím na svou zdravotní procházku. Lékař mi zjistil vyšší hladinu kortizolu, a tak, abych snížila stres, který v těle mám, chodím.

Při chůzi se cítím dobře. Dívám se na zahrady domů, míjím městský park, obdivuji jehličnany, kvetoucí rostliny a občas prohodím pár slov s ostatními procházejícími. Chodím takto několik let a nikdy jsem neměla negativní zážitek ze své hodinky pro sebe. Jen radost, pohyb na čerstvém vzduchu a trocha spálených kalorií.

Drahuška (55): Můj pes mi zachránil život. Dodnes mě z toho zážitku mrazí

Nepříjemný zážitek se sousedem mě vylekal

Asi před měsícem se mi stalo, že jsem vyšla ze svého pozemku na chodník a vyrazila obvyklým směrem. Zabočila jsem do vedlejší ulice a najednou jsem stála dva metry od rotvajlera. Stál tam osamocen, vrčel a cenil na mě zuby. Na konci ulice jsem viděla muže, který k nám běžel. Křičel: „Nesmíš. Zůstaň!“

Hrůzou jsem stála jako socha. Dívala jsem se na psa, on na mě a ani jeden jsme se nehýbali. Muž doběhl a chytil psa za obojek. Omluvil se mi, že mu utekl. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na slovo. Jen jsem pronesla, že jsem ráda, že se nic nestalo. S tlukoucím srdcem jsem absolvovala procházku, ale dobrý pocit ze zážitku jsem rozhodně neměla.

Jindřiška (56): Obyčejná procházka se psem se změnila v horor. Bylo mi mého chlupáče moc líto

Od té doby jsem obezřetná

A minulý týden se znovu opakovala stejná situace. Na jiném místě, ale se stejným scénářem. Opět jsem se ocitla tváří v tvář rotvajlerovi, který opět na mě vrčel a cenil zuby. Muž byl naštěstí asi dvacet metrů od svého psa. Doběhl v podstatě okamžitě. Opět jsem se strachovala o své zdraví i život.

„To nemáte na vodítko? Jestli ne, tak vám ho ráda koupím. To už je podruhé, co mi váš pes způsobil nepříjemný zážitek. Neznám vás, ale lezete mi svým chováním na nervy. Jestli vás ještě někdy uvidím, že venčíte psa bez vodítka, tak vás vyfotím a podám na vás oznámení na policii. Vůbec se mi nelíbí váš lehkovážný přístup,“ rázně jsem muži sdělila. Ten si z toho nic nedělal. Já neměla u sebe mobil, a tak zůstalo jen u slov.

Pavel (52): Kolem naší předzahrádky vede cesta. Nemáme soukromí a kolemjdoucí mi lezou neskutečně na nervy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].