Petra Černocká nám ukázala poklady útulné sednice na chalupě: Sbírky starobylých předmětů sem nanosili muži jejího života

Chalupa zpěvačky Petry Černocké, kam pozvala magazín Lifee s pořadem Vítejte má, jak se říká, ducha – a to nejen díky tomu, jak vypadá, ale velkou měrou se na ní podepsal i Petřin tatínek, který ji zveleboval. „Byl sice právník, ale měl rád ruční práci a tady se opravdu vyblbnul,“ vzpomíná Petra. Ale i ona sama přiložila ruku k dílu.

Vítejte na unikátní chalupě Petry Janů, která vznikla ze dvou kostelů: V její ložnici býval odsvěcený oltář

Petra Černocká vzpomíná na začátky na chalupě

Petro, známe se dlouho a u tebe na chaloupce jsem poprvé. Jak je to možné?
Výčitky tohodle typu nemám ráda – spousta lidí tu totiž ještě nebyla, a ani nebude, protože já sem už taky jezdím míň. Je to tu nádherné, je to skvělé místo, ale hlavně je to pro mě památník mého dětství. Jezdila jsem sem s tátou na motorce. Doma jsme tehdy neměli tři auta jako to bývá dnes, takže brácha musel jet s mámou autobusem. Prožili jsme tady celé dětství, zhruba do deseti let, než člověk začal být trochu samostatnější.

Musela jsi tady být o prázdninách celé ty dva měsíce?
No jo, a právě to bylo skvělý. Ovšem tehdy to tady bylo úplně jiný. Támhle bydlela Pulcová a já jsem to vzala přes louhy k ní. Dneska už to nejde. Všichni si svůj majeteček oplotili a opečovávají si ho… To už se nevrátí. Ale naštěstí to mám v hlavě usazený… Bylo to strašně hezký.

A jak to tady bereš? Je to pro tebe únik z Prahy, z tamního blázince? Akorát ten únik není snadný, trvá dlouho než sem dojedeš…
Silnice jsou v zoufalým stavu. My neumíme stavět silnice ani dálnice, s tím jsem se ale už smířila. Moje povolání spočívá v tom, že stojím v kolonách. Když jedu zpívat do Brna, tak vím, že před Brnem bude špunt. Ale tehdy to bylo všechno nějaký takový svěží! Třeba cesta kolem našeho domu, co už je asfaltka, byla kamenitá a jako dneska vidím, jak jsme po ní šlapali s báglem na zádech.

Vítejte u Ireny Obermannové: Chalupu v bývalých Sudetech objevila její babička, ukrývá tři koupelny i kuchyň pro všechny generace

V krbu u Petry Černocké se netopí

Kdo chalupu zařizoval?
Všechno to, co tu vidíš, dělal můj táta. Byl hrozně šikovnej a zručnej. Vyrobil stůl, postavil krb, pořád něco dělal a na tom baráku to bylo a je to vidět. Třeba židel, některé jsou opravdické, originální a když židle chyběla, tatínek ji vyrobil. Vypadá trochu jinak. Kdo měl chalupu, tak musel spoustu věcí dělat sám.

Ty chlapy to tenkrát možná bavilo, dneska už koukají do mobilu, tenkrát vyráběli lavice…
Každá doba něco přinese, nějakej trend. Chalupy teď možná už nejsou tolik in, ale kdyby náhodou byl blackout v Praze, kdyby netekla voda z vodovodu nebo hořelo u nás na náměstí, tak tady máme svoji skrýš.

A krb, který tatínek postavil, používáte?
Moc ne. Mít ho byla kdysi tak trochu móda, upřímně řečeno. Všichni chtěli krb, ale pak zjistili, že do něj musí házet polena, že čoudí a že musejí hlídat komín. Takže my jsme ho pak takhle zarovnali, aby nebyl zakrytý, a už se v něm netopí. Sentiment krbů je už taky pryč.

Vítejte ve víkendové vile fotografa Tomáše Třeštíka: Místo původní rozpadlé chatky vybudoval luxusní sídlo

Jak se Petra Černocká setkala s majitelkou domu

Malované truhly a skříň. To tady bylo už když jste chalupu kupovali?
To tady asi bylo. I když už dneska nevíme… Přistěhovalci z měst si tady, po odsunu Němců, vybírali z chalup různé věci. Myslím si, že tatínek taky někde něco objevil, i když naše chalupa je skoro taková, jaká byla. Což se nám potvrdilo…

Jak?
To je opravdu krásný příběh. Jednou, když jsme seděli s maminkou před chalupou, zastavilo na silnici auto. Vylezl z něho pán a pomáhal ven takový starý paní. A ona tak koukala na ten dům… Moje máma uměla německy, protože ta zase pro změnu byla totálně nasazená v Německu na práci, a zeptala se: „Co ta paní hledá?“ A ten pán odpověděl, že to je její dům, že tu vyrůstala. Tak jsme ji vzali dovnitř, všechno si prohlídla a pak mi řekla, že je to krásný a že mi děkuje, že se o dům tak hezky starám.

To tě určitě potěšilo…
To jo, ale pak mě mrzelo, že jsem jí nedala aspoň nějaký obrázek. Něco táta splašil někde jinde, ale určitě jsou tu ještě někde nějaký její věci. Mě to tak mrzelo. Víš, že jsem jí neřekla, ať si nějakej vybere, nebo ať si vezme klidně všechny.

Co dalšího se ve videoreportáži z chalupy Petry Černocké dozvíte:

• Zda se říká sednice, nebo seknice
• Jestli má studnu
• Jak je to s bicími hodinami
• Kdo nanosil drobnosti na krbovou římsu
  
• Jakým motivem pomalovala starou lékárničku

Na snímky z krásné chalupy Petry Černocké se můžete podívat v naší galerii.