Facebook
Instagram
Není to tak dávno, co Vendula Pizingerová (51) patřila k věrným návštěvnicím populárního karlovarského filmového festivalu. I když dnes se na něj dívá trochu jinou optikou než dřív, v minulosti si každý den dokázala náležitě užít. Na některé pikantní historky zavzpomínala v rubrice Máma na přechodu, kterou pro Lifee.cz rok tvořila.
Už dnes večer startuje 57. ročník MFFKV a společenský život se na deset dní přesune na západ Čech. Jako každý rok zavítají na prestižní událost významné osobnosti české i zahraniční filmové scény, ale i další hvězdy showbyznysu. Přehlídku skvělých filmů, okázalých rób i trendy outfitů z večírků můžete sledovat každý den v rubrice Lifee ve Varech.
Připravili jsme pro vás i perličky z minulých ročníků filmového festivalu a okořenili je vzpomínkami celebrit. Vendula Pizingerová v rubrice Máma na přechodu vyjmenovala hned několik kuriózních příhod, na které nikdy nezapomene.
Název Kapka naděje vznikl díky festivalu
Pamatuju, že jsem karlovarskej festival navštívila úplně poprvé v roce 1997. To byly tenkrát povodně, a když jsme jeli domů, hlásili v rádiu, že je zatopená celá Morava. A já tenkrát řekla: „Hele, tak to by bylo dobrý, kdyby se všechny muzikálový scény spojily a udělal se nějakej velkej koncert na podporu těch zatopenejch oblastí.“ A opravdu se tak stalo a ten koncert se jmenoval Most naděje. Odtud je odvozenej i název Kapka naděje, protože se nám to s Janisem Sidovským zalíbilo. Tenkrát to byl takovej charitativní zmatek a nikdo z nás neměl velký zkušenosti, tak jsme dali vybrané peníze na Červenej kříž. To si myslím, že bylo asi to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Vdova, která pařila ve Varech
Spolupracovali jsme také s karlovarskou nemocnicí, se kterou kooperujeme dodneška, a dražeb v její prospěch jsme měli určitě 6 – 7. A pak jsem ve Varech dlouho nebyla, až někdy v roce 2007 nebo 2008 s kolegyní z práce. Její manžel byl pozvanej za firmu, tak jsme tam jely my dvě. Viděly jsme spoustu krásnej filmů a taky si vybavuju, že jsme byly na nějakym večírku a tam hráli Mig 21. Já jejich koncert viděla poprvé, mám jejich hudbu ráda a strašně se mi to líbilo. Dala jsem si drink a byla jsem jediná, kdo tam tancoval. Všichni seděli jak pecky a koukali. Pak se na mě obořilo pár lidí, že bych to neměla dělat, protože jsem vdova, což mě tenkrát rozhodilo. Využili to pak proti mně novináři, takže samozřejmě titulní strany časopisů psaly, že jsem pařila ve Varech.
Najednou jsem seděla na křídle a Karel hrál
Připomíná mi to takový ty střípky z Varů, že se někdo koupal ve fontáně, vylez někam na stožár, nebo se netrefil do výtahu. Myslím, že to všechno k tomu festivalu patří a že tohle se děje i ve Zlíně. Jsou to místa setkávání lidí, který se třeba celý rok nevidí, a především lidí, kteří dělají filmový řemeslo, nemají na sebe čas a tady se konečně potkaj.
Do Varů jsem jezdívala se svým prvním manželem Karlem, to už je drahně let, babiččiny krabičky vyprávění, a pamatuju si, že jsme jednou šli k ránu z Becher's baru. Dneska si říkám, když mám malý dítě, ty bláho, už je devět hodin večer, už přetahuju. A tak jsme takhle šli v šest ráno z toho baru a už svítalo. Karlovi už muselo bejt docela dost let. Grandhotel Pupp byl celej zhasnutej a spal. Dole ve foyer stál klavír. Já měla na sobě takovou dlouhou černou róbu s korzetem a širokou sukní. A co se nestalo, najednou jsem seděla na tom křídle a Karel hrál. To je taková moje hezká vzpomínka.
Šaty ze sekáče za 280 Kč
Moje poslední návštěva festivalu se odehrála asi čtyři pět let zpátky. Byla jsem tam pozvaná bankovním domem, kde jsem dlouholetej klient. A to jsem to tam pozorovala trošku jinou optikou, protože se mi hodně změnil život a upřednostňuju dneska jiný věci. Nedělala jsem žádnou šílenou přípravu. Někdo si s sebou bere dvacatery šaty, táhne tři kufry, všechny šperky a já nevím, co všechno. Já si vzala šaty ze sekáče za 280 Kč. Černý, moc hezký, á la Marilyn Monroe. A na nohy takový starý nazouváky.
Protože šaty měly nahý ramena a mělo být chladno, tak to říkám recepční hotelu Imperial, kde jsme bydleli. „Tak já vám půjčím nějakej pléd,“ nabídla se. A vytáhla černej pléd, kterej se k tomu hodil. Přijdeme na tu akci, vidím ten červenej koberec a všichni mají na sobě nádherný věci a drahý šaty. U vstupu stála novinářka a ptá se mě na róbu a šperky. Tak jí říkám, že mám šaty ze sekáče za 280 Kč, devět let starý boty a pléd mi půjčila recepční. A ne proto, že bych se chtěla nějaký způsobem vymykat, nebo jet nějakej protesting. Prostě to tak mám.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
