Facebook
Instagram
V pondělí 22. srpna uplynulo 22 let od smrti Kláry, dcery Venduly Pizingerové a Karla Svobody. Nemine den, kdy by si naše Máma na přechodu na holčičku nevzpomněla. V dalším pokračování své rubriky se věnuje nejen dcerce, která podlehla leukémii, ale také tomu, co pro ni znamená číslo 22.
Jak to máte s číslama? Věříte na numerologii? Nechali jste si někdy od numerologa vyložit z vašeho data narození, jaký váš čeká osud? Říká se, že veškerý věci jsou založený na číslech a zákonitostech matematiky. Já jsem teda na matiku nikdy nebyla dobrá a vypadá to, že se to u nás v rodině dědí. Kuba taky s matematikou není úplně kamarád. I když si pamatuju, že ještě než nechodil do školy, uměl násobit dvojciferný čísla, ale pak to nějak zmizelo. Ale proč mluvím o číslech?
Klára zemřela 22. srpna 2000 ve 22.22
Pro mě vždycky bylo divný číslo 22. Dvojky jsou údajně špatný, a ještě dvě za sebou. A vlastně, když o tom mluvím, tak moje dcera Klára umřela 22. srpna v roce 2000 a bylo to ve 22.22. A když to tak počítám, tak je to už 22 let. To je neskutečně dlouhá, ale zároveň i krátká doba. Když jsem pak měla malýho Kubu, nebo teď malýho Pepíčka, tak u těch dětí se dají pozorovat různý vjemy a věci, který sourozenci dělají stejně. A vždycky vám ta myšlenka zabloudí na takový to co by kdyby. A to je právě ta relativita, že i když něco trvá dlouho, tak to vůbec dlouhý být nemusí.
Za těch 22 let nebyl den, kdy bych si na Kláru nevzpomněla. A jak mám malýho Pepču, tak je to zase o to intenzivnější. Koukají na stejné pohádky, nebo říkaj stejný takový ty první neohrabaný slova. Dneska už by Klára byla velká holka a už by možná měla svoji rodinu. Když si to tak uvědomím, tak polovinu svého krátkého života prožila v motolské nemocnici. Ale na druhou stranu byla obklopená rodinou a Motol byl místo, kde jsme znovu vytvořili domov a přirozený prostředí, aby tu léčbu líp snášela.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když se s vámi život nemazlí
Už je to dávno a lékařská věda se mezitím posunula mílovými kroky kupředu. Prognóza úspěšnosti léčení je dnes u leukémie skoro 80 %, což je neskutečný číslo. Ale čas nejde vrátit a mně to ukázalo v životě spoustu věcí, na čem záleží, a na čem vůbec. Někdy se necháte strhnout takovým tím běžným denním provozem a občas o nějakou malichernost zavadíte. Ale tak to prostě je.
V žádném případě jsem nikdy nechtěla, aby mě někdo omlouval, že mi zemřela dcera, kdybych se třeba divně chovala. Několikrát se to samozřejmě stalo. Takový to: „Nechte ji, jí se přece stalo tohle.“ Když se s vámi život nemazlí, tak si ho musíte nějakým způsobem sami rozsvítit. A tím světlem pro mě bylo založení nadace Kapka naděje. Slíbila jsem to dceři, že budu dál pomáhat nemocným dětem. Tak to je a tak to beru. Třeba že to člověk ve zdraví přežije, tu bolest, která nebyla určitě první ani poslední v mým životě, tak to někdo může brát jako necitelnost. Ale myslím si, že to tak není. Do nitra vám nikdo nevidí. Vzpomínka na Kláru mi do života přinesla obrovský dar.
Štastný a nešťastný čísla
V pondělí 22. jsem chtěla zajít na hřbitov, ale měla jsem šílenou střevní chřipku. Spousta lidí má ráda hřbitovy, ale já moc ne. Tohle je takový zvláštní téma, ale abych se vrátila k těm číslům, 22 je pro mě prostě špatný číslo. Jednou jsme měli 22. prosince koncert Kapky naděje a doufala jsem, že tu smůlu snad protrhnu. A myslím, že se to povedlo.
Každý z nás má svý šťastný a nešťastný číslo, které ho v životě provází, a některý lidi jsou pověrčivý. Pro mého muže je šťastné číslo 13. Nosil ho na dresu, když závodil na motorce nebo na kole, a hlavně se 13. října narodil. Ve stejný den se narodil i Pepíček.
Nevím, jestli bych o sobě řekla, že jsem pověrčivá. Ale zase jsem o sobě hodněkrát v životě slyšela, že jsem číslo. A myslím, že číslo je i můj starší syn Jakub i malý Pepíček. Symbolicky by pro nás mělo být šťastný číslo 7, říká se, že sedmička je šťastná.
Nikdo nevíme, jestli je smrt definitivní konec
Byla bych ráda, aby pro vás i pro mě byly všechny čísla v životě šťastný, i když to asi úplně nejde. Věřím, že vzpomínka na Kláru nikoho z vás nepohoršila. To, že o tom dokážu mluvit. Je spousta rodičů, kteří měli podobný osud se svýma dětma, a to vyrovnání s tou skutečností je stálo spoustu citů, síly a energie. Vždycky, když v životě přijdeme o někoho nám drahýho nebo důležitýho, tak je v tom kus naší sobeckosti, vyrovnat se s tou ztrátou.
Nikdo nevíme, jestli existuje něco po smrti a naše duše přepluje někam jinam, nebo je smrt definitivní nic. To je tak diskutabilní téma, že bych se do něj nerada pouštěla. Přeju vám, abyste kolem sebe měli lidi, který vás mají rádi a aby se vám tyhle události stávaly v životě co nejmíň. Abychom si dokázali užívat života, protože vážně nevíme, co bude potom.
Jak podpořit nadační fond Kapka naděje
Například odesláním jednorázové DMS ve tvaru: DMS KAPKANADEJE 30, 60 nebo 90 na číslo 87777. Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč. Nebo příspěvkem na bankovní účet Nadačního fondu Kapka naděje pro individuální dárce: 379222379/0800. Více informací najdete na www.kapkanadeje.cz.
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
