Facebook
Instagram
Vendulu Pizingerovou trápí nedostatek řemeslníků. "Už moje babička říkávala, že si má řemeslníků člověk vážit," píše ve svém pravidelném sloupku Máma na přechodu. Situace na trhu ji donutila zamyslet se nad tím, jestli se řemeslem nezačít živit.
Došli řemeslníci. Už na to narážím delší dobu, když potřebuju narychlo s něčím pomoct, něco opravit, nebo rychle vyřešit. Teď se z toho stala normálně nemoc, řemeslníci nejsou. Pamatuju, že vždycky za mého mládí dospělí říkali: “Jo, řemeslo to má zlatý dno.” A vlastně postupně, jak se doba měnila, tak spíš lidi kupovali a prodávali, než aby se věnovali nějakým vyhraněným profesím, které souvisí s řemeslem.
Spadnul mi šperk do umyvadla
Mám velkou výhodu, že můj muž je šikovnej a na co sáhne, to umí. Dokáže spoustu věcí opravit, včetně naše teréňáku, který vypadá jako kdybysme si ho postavili doma. Myslím, že teď tam dal nějaký součástky, co mu zbyly. Měli jsme jet na víkend do Polska a nejedem, takže to asi není úplně v pohodě.
Josef samozřejmě upřednostňuje, co má rád a určitě spoustu dalších lidí v tomhle svírá i čas. Třeba by si hrozně rádi natřeli plot, ale nemají na to čas. A pak se obrací na hodinový manžele a odborné firmy.
Spadnul mi doma do umyvadla křížek, který je posázený drahými kameny. A protože máme takový zvláštní umyvadlo s nohou z keramiky, tak tam není opravdovej sifon, kterej můžete rozmontovat. Ten umím rozmontovat i já. Jako dítě jsem doma spravovala hodně, otázkou je, jak to dopadlo. Tady to umyvadlo se musí bohužel celý odšroubovat. A tak jsem na něj dala papír a napsala tam: “Prosím, netočit vodu, mám spadlej šperk v trubkách.“ No a ta cedule tam byla dýl než tři týdny, než si manžel našel čas. My už jsme se tomu smáli. Ten křížek jsem mimochodem dostala ve Španělsku od něj.
View this post on Instagram
Řemeslník se objevuje i v erotických snech
Vtipný bylo, že mi Josef neřekl, že to dělá a ten křížek mi položil v kuchyni na bar, abych ho našla. No a já nic, když nemám brejle, tak nic nevidím. Josef říká: “Nic jsi neviděla?“ a já na to: “A co bych jako měla vidět?” A on že mi tam dal ten křížek. Tak jsem pak šla do kuchyně, hledám ho a byl na zemi. Trvalo to tak strašně dlouho, abych potom druhej den zjistila, že jsem vlastně šťastná, že už si v koupelně můžeme umejt ruce. Ovšem taky jsem zjistila, že tam špatně nasadil trubky a že to teče.
A tady jsme u toho – vzpomínám si na moje dětství, dělaly se běžně melouchy a všude bylo řemeslníků dostatek. Chodili s koženou brašnou přes rameno a taky si pamatuju, že moje kamarádky měly o nich erotický sny. Takovej ten řemeslník, co má vepředu koženou brašničku, v ní zastrkaný ty různý kladívka a nářadí. Můj manžel tu brašnu taky má, tak jsem to vyfotila a moje kamarádka říká: “To je jak můj největší erotickej sen, že za mnou přijde.”
Šikovný ruce jako pan Petelík
Moje babička bydlela dlouhý léta v Černošicích, takže tam měla řemeslníků celý portfolio. Tenkrát ještě nebyly žádný myčky a přístroje, takže šlo vždycky spíš o radiátory, umyvadla a tak. Hned vedle nás bydlel perfektní pán, jmenoval se Pepa Petelík, a on byl teda už hrozně starej, jak si ho jako dítě pamatuju. Je to víc než čtyřicet let. Tenkrát měl jako jedinej v okolí auto na plyn, nechápu. Když jsem později v životě poznala DJe Miloše Skalku, zjistili jsme, že jsme oba rodáci z Černošic a on začal vyprávět: “Najít tak řemeslníka, kterej by měl takovou dílnu a šikovný ruce jako Petelík.” V jeho dílně se našlo všechno. On vypadal jako krtek, na hlavě nosil rádiovku a přes rameno brašnu. Babička si s ním vždycky nezapomněla vypít kafe a popovídat. Říkala, že řemeslníků si má člověk vážit.
View this post on Instagram
Řemeslníkům vařím vždycky kafe
U nás před domem teď kopali internet a budou dělat novou silnici. Tak jsem stejně jako babička a máma chodila za těma dělníkama, kteří tam v 35°C vedru jezdili bagrem. Nosila jsem jim kafe a studený limonády. Už asi jiná nebudu. Můj syn Kuba se na mě nechápavě koukal. Třeba taky jednou bude dělat to, co dělala jeho máma. Stejně jako já jsem si říkala, že to nebudu dělat a pak to stejně dělám. Takže Petelík to byl velkej Černošickej démon. A pak jsme taky měli výbornýho topenáře a zedníky. Bydleli jsme v zatáčce a dost často nám končily auta v plotě. Jednou i na Štědrej den. Silnice byla namrzlá a měli jsme lidi s autem až v baráku. Tak jsme si popřáli a sepsali škody. Nikomu se nic nestalo, jenom měli trošku rozbitý auto a my návštěvu v obejváku.
Chtěla jsem založit firmu Hodinový manželky
Člověk kolem sebe často slyší: “Mám rozbitý tohle, já zas tamhleto”, a tak jsme dokonce uvažovaly s kamarádkou Luckou, že bysme si založily firmu Hodinový manželky. Pak jsme od toho upustily, ten název působil dost divně a s mojí šikovností by to asi nešlo. Chtěly jsme se orientovat jenom na zahrady a jejich úpravu. To, co je vlastně dneska strašně ceněný, je lidská síla a šikovný lidi. Proto mě vždycky mrzí, že můj muž je strašně šikovnej, ale nemá na nic čas.
Poptávka je obrovská a kapacity docházejí
Jednou by Josef klidně mohl dělat takovýho říčanskýho Petelíka. Ale ne, je to vlastně o tom, že člověk si uvědomí, že nemá kam zavolat, když něco potřebuje. A kvůli tomu se vám potom ničí, nebo stojí různý věci. Můj muž má perfektní kámoše a samozřejmě, že s nima jde někdy do hospody nebo na flám. Třeba Honza je bezvadnej instalatér, takže jim to vždycky odpustím. Teda tomu Honzovi.
Pak má Josef ještě jednoho kámoše, kterej je truhlář, a ten nám vyrobil skvělý skříně. Ale není to obvyklý a za to řemeslo zaplatíte zbytečně moc peněz, protože ta poptávka je obrovská a kapacity docházejí. Snad se doba zase vrátí k tomu, že každá vesnice bude mít svýho Petelíka. Dneska taky bude mít auto na plyn. I když co já vím. Škoda, že ještě nikdo nevymyslel auto na vodu.
Šéfredaktorka Lifee.cz mi říkala, že nemůže sehnat řemeslníky - instalatéra a zedníka. I ona by brala všema deseti Petelíka. Člověk by si měl vážit toho, když někdo umí postavit krásnou rovnou zeď, protože já to třeba neumím, ale zase umím jiný věci. Říkala jsem Kubovi, když vybíral střední školu: „Kdyby ti dělalo radost, že budeš dělat řemeslo a budeš ho dělat dobře, tak ho dělej. Kdybys byl třeba truhlář a pracoval se dřevem, tak já jsem absolutně šťastná."
Můj kamarád je poslední kožešník v Čechách
Tak nevím, když vidím situaci na trhu, jestli nakonec s kámoškou tu firmu hodinovejch manželek nezaložíme. Nezbývá než doufat, že nás nedostatek řemesla donutí, začít se těm oborům věnovat. Mám kamáráda, kterej je kožešník. Je o něco mladší než já a je poslední vystudovanej kožešník v Česku, protože ten obor už se zavřel. To je jako když je někdo krejčí, nebo pasíř, všechno jsou to krásný řemesla, který všichni potřebujeme, akorát nevíme, kde je sehnat.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
