Facebook
Instagram
Novodobé Vánoce se vůbec nepodobají těm, na které byli zvyklí naši předkové. Jakmile začne advent, začneme panikařit, že nemáme ani jeden dárek, nestíháme péct cukroví, nemáme uklizeno, stromeček si vesele roste v lese a kapr plave v rybníce. Na Štědrý den pak vyčerpaní usedneme ke stolu a únavou nám div hlava nespadne do mísy se salátem.
Tradiční české Vánoce tak, jak je pamatují naši prarodiče, se nesly v duchu klidu a ve znamení setkávání se s příbuznými a přáteli. Společně stráveným časem se druhým projevovala úcta, láska a přátelství, a to u svátečně vyzdobeného stolu.
Od rána na nohou
Už od rána se doma kmitalo. Hospodyňka vařila čočku, hrách, rybí polévku a pekla houbového kubu. Hlava rodiny, hospodář, měl na starost kapra a strom, který pak děti vyzdobily. Celý den se také všichni postili, aby viděli zlaté prasátko. Půst byl ukončen první večerní hvězdou. Spolu s ní se také zapálila svíčka a šlo se ke stolu jíst. Od večeře se nesměl nikdo zvednout, věřilo se, že by se rodina na budoucí rok nesešla celá.
Sudý počet jedlíků
Samotné stolování také mělo své tradice. U stolu vždy muselo být prostřeno pro sudý počet jedlíků. Vykládala se totiž pověra, že kolem domů prochází smrt a nahlíží do oken. Jakmile spatřila lichý počet lidí, další rok si pro jednoho přišla. Byl-li tedy počet skutečně lichý, na stole bylo o jeden talíř navíc.
Modlitba a vzpomínka
Než se začalo jíst, rodina se pomodlila a společně zavzpomínala na uplynulý rok, na věci dobré i špatné. Každý měl také pod talířem schovanou rybí šupinku. Ta měla přinést bohatství. Staré zvyky také tradují, že pakliže se chce dívka vdát, musí si schovat devět patek od vánoček. Svatba ji pak nemine.
