Bývalá hvězda Áčka Šárka Kubelková o nejtěžším období života: Manželova vážná nemoc mě přiměla opustit média

Naivní dívka z Přelouče už odmala snila o tom, že bude hvězdou televizní obrazovky. Ne snad, že by toužila stát se herečkou, ale lákala ji mediální sféra. Díky píli, štěstí a nepopiratelnému talentu se nakonec Šárka Kubelková (51) v pouhých jednadvaceti letech stala jednou z tváří veleúspěšné talk show televize Nova Áčko.

Veletoč v její slibně rozjeté kariéře ale způsobila vážná nemoc manžela Josefa Volemana, ředitele Mořského světa na pražském Výstavišti, která ji přiměla přejít z televize k medicíně. Té se prostřednictvím pořadu Moci bez nemoci věnuje máma patnáctiletého syna Josefa dodnes. O svých snech do budoucna i nejčernějším období v životě promluvila Šárka s moderátorkou Bárou Hlaváčkovou v pořadu Ženská tabu.

Jitka Zelenková otevřeně o těžkém dětství: Máma o ní mluvila s despektem, s tátou bydleli v jedné místnosti

Šárka Volemanová o televizních začátcích v 90. letech

Jaká byla Šárka Kubelková v devadesátých letech a jaká je Šárka Volemanová teď?
To je velmi těžká otázka. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Když začalo Áčko a televize Nova, mně bylo jednadvacet. Byla jsem mladá holka, která neměla moc mediálních zkušeností. Jen obrovský sen a kus štěstí, že měla tu možnost, vybral si ji doktor Železný jako jednu z moderátorek Áčka a poznala mediální pupek světa, což byla Praha. Já jsem z Přelouče, což je kousek od Pardubic, kde jsem začínala v regionálním rozhlase, a ještě daleko předtím jsem se od šesti let učila na literárně-dramatickém oboru hrát divadlo, mluvit, psát a všechny věci, které s tím souvisí, protože mediální sféra byl můj celoživotní sen.

A dnes?
Dneska je mi o třicet víc, takže mám kus života za sebou. Myslím si, že jsem člověk, který má daleko víc zkušeností, možná daleko větší nadhled a s úsměvem se ohlíží, jaké štěstí měl v těch jednadvaceti a co všechno jsme na televizní obrazovce dělali. A směju se tomu, jak málo jsme o světě tehdy věděli.

Jaké to pro vás bylo v těch jednadvaceti, když přišla nabídka z Novy? Nebo jste procházela konkurzy a opravdu si za tím šla?
Všechno bylo přes konkurzy. Když jsem udělala maturitu, šla jsem si vydělat nějakou tu kačku prodejem zmrzliny v Pardubicích na třídě Míru. Tam po revoluci začalo vysílat rádio Profil Pardubice, které už dnes nevysílá, a vyhlásilo konkurz na moderátory. Měla jsem štěstí, že nás brali dva - jednoho kluka a jednu holku, přičemž se nás o tu práci ucházelo sedmdesát.

Jak jste se dostala z rozhlasu do televize?
Shodou okolností. Jednu akci, kterou jsem spolumoderovala s kolegou na Václavském náměstí, náhodou točila Česká televize a Václav Žmolík, který vedl ranní vysílání Studia 6 České televize, mě pozval na konkurz. Tak jsem začala v těch dvaceti, jednadvaceti moderovat 2,5 hodiny živého vysílání. Přibližně tou dobou si doktor Železný vybíral lidi, o kterých si myslel, že by mohli moderovat první porevoluční talk show Áčko. A já byla jedním z těch, které oslovil, a zároveň jediný člověk, který přicházel na konkurz z České televize. Ostatní byli všichni Nováci. Tak vedla moje cesta na Novu.

A jaké to bylo z té druhé strany? Já jsem to hltala, vždycky jsem přišla ze školy, pustila si Áčko, ale zajímalo by mě, jaké to bylo vašima očima.
Byla to obrovská škola, protože jsme vysílali živě, to znamená, že v těch jednadvaceti nás hezky vypustili do studia, abychom ukázali, co umíme a dokážeme na časovém rozmezí cca 45 minut. To byla stopáž jednoho dílu. Doktor Železném měl neuvěřitelný nos na to, co bude fungovat a co ne, a hlavně byl velmi důsledný, protože my tehdy byli velmi mladí a on s námi chodil jednou za čas na porady a měl ta naše Áčka nakoukaná. Naučila jsem se od něj spoustu věcí.

Jak se za 30 let změnily hvězdy Snídaně s Novou: Pavel Svoboda si v přímém přenosu oholil vlasy, s Výbornou je vyškolil mlčící Olda Kaiser

Šarka Volemanová o nemoci svého manžela

Chtěla jste někdy za tu dobu z mediálního světa odejít, že jste třeba cítila vyhoření nebo už jste měla pocit, že si navzájem vy a média nemáte co dát?
Úplně takhle ne. Z médií jsem na nějaký čas odešla v momentě, kdy mi velmi těžce onemocněl opakovaně v recidivách můj muž. Tehdy jsem si uvědomila, jak těžké je hledat na míru šitou pomoc, jak se v tom zorientovat. On - vzhledem k tomu, že jeho onkologická diagnóza byla velmi minoritní - potřeboval lékaře, klinického onkologa, který se zabývá novinkami a možnostmi. Tehdy jsem věděla, že tímto skvělým lékařem je pan doktor Vydra, ale že objednací lhůty k němu jsou velmi, velmi dlouhé.

Jak jste se k němu tedy dostali?
Shodou okolností tehdy Institut onkologie a rehabilitace vypsal výběrové řízení na šéfa PR marketingu a tiskovou mluvčí a já se do něj přihlásila. Pan primář Vydra si mě vybral, takže jsem odešla z médií. Pracovala jsem tam, zároveň jsem měla možnost sledovat zrod nových možností medicíny, což pro mě bylo nesmírně fascinující. Ale média jsou mojí celoživotní láskou. Takže i když jsem občas měla pocit, že už nepotřebuju být tváří obrazovky, tak mě pořád baví tvořit projekty. Baví mě projekt vymyslet a od A do Z, nějakým způsobem na něm pracovat, vybrat si tým lidí, se kterým chci pracovat. Takže jsem se později dostala přes scenáristiku k tomu, že mám za sebou několik projektů jako kreativní producent.

Teď jdeme k Moci bez nemoci, to je pořad, který se věnuje novinkám v medicíně. Budeme konkrétní. Čemu se třeba věnoval nějaký díl pořadu?
Pořad Moci bez nemoci běží jako týdeník už tři roky na Českém rozhlase Dvojce. Je to můj autorský pořad, který dělám ve spolupráci se skvělou kolegyní, produkční Andreou Lomozovou. Ta mi pomáhá v praktických věcech a já se snažím tvořit pořad, který vznikl na základě příběhu, jejž jsme prožili s mým mužem a jeho onkologickou diagnózou. Jak moc těžké je se zorientovat v možnostech pomoci. Zároveň bych chtěla apelovat na včasnost, protože si myslím, že když jde člověk k lékaři včas, včas se odhalí diagnóza a včas se začne léčit, je to předpoklad k tomu, aby všechno dobře dopadlo. Tohle byla moje motivace.

A o čem konkrétně ten pořad je?
Ten pořad je o novinkách v medicíně. Jednak z hlediska možného léčení, ale i vyšetřovacích metod nebo multioborových spoluprací. Jde o novinky, které už jsou na dosah každému. Každý týden přineseme jednu novinku a zároveň návštěvu lékaře, ale i pacienta, který absolvoval léčení danou novinkou nebo vyšetřovacím způsobem. Takže máme tu zprostředkovanou zkušenost od někoho, kdo to má za sebou, a je tam ta ztotožnitelnost pro naše posluchače. Jde přitom o škálu různých diagnóz. Už jsme jich udělali 150 - neuropatické, bolesti, onkologické. Točili jsme elektroakupunkturu, kterou přinesl do studia pan doktor Olešák, autor téhle novinky. Sáhl ke staré akupunktuře a nakombinoval ji s elektrodami a dokáže nějakým způsobem obnovit fungování těla v oblasti pohybu. V extrému, ale velmi pozitivním, staví na nohy lidi, kteří jsou po přerušení míchy. To byl velký příběh spojený s paní Kateřinou, kterou s sebou přivedl do studia.

Povídejte.
Ona byla deset let po velkém zranění a její šance na to, že se jí vrátí hybnost, byla minimální. Pan doktor Olšák velmi vtipně vyprávěl, jak ji vzal do své studie proto, že potřeboval také někoho, komu by to nezabralo, protože to působilo zvláštně, že má se svou metodou tak vysokou úspěšnost. A ta Kateřina po nějakých dvanácti nebo patnácti sezeních začala lézt po čtyřech a začala se stavět na nohy. Takový progres tam byl po tak krátké době.

To je neuvěřitelné. A máte pro nás ještě nějaký jiný příběh?
Ano, ten přinesl pan primář Frühauf, který se věnuje onkogynekologii. Do studia přišel s pacientkou, jež měla onkologickou nemoc ve velmi pokročilém stadiu a v celém těle metastázy, a tu léčil tou novinkovou léčbou. Než jsme šli do studia, dorazila s dalším z vyšetření z CT a říkala mu, jestli by se na něj mohl podívat, že se v popisu těch svých metastáz nemůže zorientovat. On si to její CT vzal, chvíli do něj hleděl a pak říkal, že tam ty metastázy a nádory nemůže nevidět, protože už tam nejsou.

Jak žije bývalá hvězda Snídaně s Novou, Vítek Havliš: Z televize odešel před 16 lety, dnes je top manažerem

Šárka Volemanová o vlastní terapeutické praxi

Vy i osobně máte k medicíně blízko, protože jste studovala nebo studujete psychologii.
Já vystudovala psychologii na vysoké škole, už je to pár let. Teď jsem v terapeutickém výcviku, protože mám jeden další sen, že bych si chtěla otevřít terapeutickou praxi, protože v souvislosti s onemocněním mého muže a i Moci bez nemoci mi došlo, že aby bylo zdravé tělo, měla by být zdravá i duše. Že to funguje všechno dohromady. A také to, že v momentě, kdy někdo onemocní, spousta z nás se věnuje - a je to přirozené - tomu nemocnému a úplně zapomínáme na sebe. A ono se to pak celé nahromadí. To byla moje motivace vrátit se k psychoterapii. A protože jsem ráda připravená a je to velká zodpovědnost se někomu hrabat do duše, tak chodím na terapeutický výcvik. Když to dobře dopadne, tak v lednu příštího roku bych udělala zkoušky a chtěla bych si otevřít praxi.

Čímž jste mi odpověděla na další otázku, jestli máte nějaký tip, jak být fit a zdravý. Po psychické stránce určitě a po té fyzické? Prevence je asi základ.
Prevence je důležitá. A pak radost ze života. Tohle bych dala dohromady a myslím si, že v tom máme velkou naději žít hezký život.

V mnoha tématech tady na Lifee padá, že komunikace je základ mnoha věcí. Ještě se vás proto zeptám, jak zvládat krizové situace v životě?
Krizové situace? To bylo moje velké téma. Možná v souvislosti s tím podstupuji i ten terapeutický výcvik. Na to se totiž nikdy nedá úplně připravit. Jedině snad pečovat o sebe, o svoji duši, a když je nám ouvej a nemáme to s kým sdílet, tak to nedržet v sobě, ale jít si někam popovídat. To je moje rada, protože se říká, že sdílená starost je poloviční. Můžete si popovídat s kamarádkou nebo s někým blízkým, a když nikoho takového zrovna po ruce nemáte, tak běžte klidně k terapeutovi, k psychologovi. Pomůže vám to nenechávat si ty věci v sobě, protože až se to nahromadí, je proces obrození v sobě sama mnohem složitější a náročnější.

Co by vás ještě pracovně lákalo? Ne, že byste toho měla málo, ale pojďme se tak zasnít.
Víte, já si svoje profesní sny poměrně plním, takže jsem v tomhle směru velký klikař. Teď je můj velký sen ta terapeutická praxe a také to, abych udělala terapeutické zkoušky, protože mi na tom velmi záleží a nesmírně mě to baví. Takže to je můj nejbližší sen. Já neplánuju dlouhodobě, vždycky mám něco, co vidím před sebou, po čem toužím, a to je teď tohle. Teď jsem spokojená tak, jak to je. Kdyby to vydrželo, tak to bude fajn.

Co dalšího prozradila Šárka Volemanová v Ženských tabu?

• Jak se proměnila média za posledních třicet let
• O významu mediální gramotnosti
• Proč se nakonec rozhodla vdát, i když to dlouho odkládala
• O knize Moci bez nemoci
• Jak se z ní omylem stala medicínská guru

Na snímky Šárky Volemanové, rozené Kubelkové, se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Bývalá hvězda Áčka Šárka Kubelková o nejtěžším období života: Manželova vážná nemoc mě přiměla opustit média

+ 3 fotky + 4 fotky