Michaele Pokorné našli v těhotenství agresivní nádor: Po dvou chemoterapiích přišel předčasný porod

Michaela Pokorná měla potíže s ženskými orgány od útlého věku. Ve 12 letech přišla o vaječník a během dospívání se potýkala s podezřelými nálezy na děložním čípku. Přesto si ani v nejhorší noční můře neuměla představit, co ji jednou čeká.

Po potratu v prvním těhotenství čekala vymodlená dvojčátka, když jí lékaři našli patnácticentimetrový nádor na děložním hrdle. Musela okamžitě podstoupit chemoterapii, následoval předčasný porod císařským řezem, rozsáhlá operace a náročná onkologická léčba. „Člověk se snaží přežít každý den a nepřipouštět si černé myšlenky. Já si moc nedovolila to v té době prožít a řekla jsem si, že budu bojovat, že se k tomu postavím čelem a ani pro mě nepřicházelo v úvahu cokoliv jiného než to, že se vyléčím,“ říká maminka malého chlapce, která je momentálně v remisi.

Nic z toho by ale nemusela podstoupit, kdyby svědomitě chodila na kontroly ke gynekologovi. Na význam prohlídek upozorňuje i Světový den prevence onkogynekologických onemocnění, který připadá na 20. září. V jeho rámci proběhne na pravém břehu Vltavy už sedmý ročník osvětové akce zvané World GO Day - Fialová jízda Prahou. Průvod cyklistů a běžců odstartuje v 10 hodin od ZŠ Botičská.

Vendula Pizingerová přišla před 25 lety o dceru, její smrt provázely samé dvojky: Není dne, abych si na Kláru nevzpomněla

Michaela Pokorná o dvou dramatických těhotenstvích

Já vezmu váš příběh od začátku. Ten nádor nebyl úplně blesk z čistého nebe. Něco se začalo dít, už když jste byla teenager. Tehdy jste se setkala s viry HPV.
Bylo mi 18 let, měla jsem prvního přítele, svého druhého sexuálního partnera, a začala lehce krvácet po styku. Byla jsem zvyklá chodit ke gynekologovi od 12 let, protože jsem tehdy přišla o jeden vaječník, takže jsem byla kontrolovaná a byla naučená, že když se něco děje, automaticky jdu k lékaři. Ale není to nic příjemného, sdělovat v osmnácti lékaři, že krvácíte, navíc když narazíte na lékaře, který vaši situaci zlehčuje a podceňuje. Chodila jsem tam pravidelně půl roku s těmito problémy, byla jsem tam třikrát, čtyřikrát, než se lékařka rozhodla udělat stěry z děložního čípku. A potom další rok a půl, protože stěry se opakovaly co půl roku, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo, jestli tam nějaké změny jsou. Až potom se změny potvrdily a bylo potřeba provést konizaci.

Nicméně postupem času na ty kontroly nějak nebyl čas...
On asi byl, ono to bylo spíš mojí vinou, rozhodně z toho nebudu vinit nikoho jiného. Řešila jsem svoje každodenní starosti, hodně jsem se nechala pohltit prací. Pořád jsem měla potřebu být někde, kde jsem myslela, že mě lidé potřebují, a odsouvala kontroly. Jednou za čas člověku proběhne hlavou, musím zajít na preventivku, ale vinou práce a mého životního stylu to dospělo do bodu, kdy jsem nebyla na preventivce čtyři nebo pět let.

A pak přišlo první těhotenství.
Pak přišlo těhotenství, ale tam se ještě na nic nepřišlo. Všechno bylo celou dobu v pořádku.

Pak následovalo druhé těhotenství. Tam bohužel jednomu z dvojčátek přestalo být srdíčko a druhé žilo. Už to samo o sobě je strašná nálož. Na jedné straně se radujete, protože jedno miminko stále čekáte, ale o druhé jste přišla, takže je tam smutek. A tímhle to navíc zdaleka nekončilo. Co se dělo pak? Začala jste mít další problémy?
Je to tak. Bylo to vymodlené těhotenství, do toho dvojčata, takže já pořád měla v hlavě, že je to za odměnu. A pak se stalo tohle, což není úplně nestandardní jev, je to syndrom mizejícího dvojčete. Stává se to poměrně často. Já byla tenkrát asi v devátém týdnu těhotenství, takže to opravdu bylo na začátku. Nedovolila jsem si moc truchlit, dovolila jsem si jeden den se z toho vybrečet, a pak jsem byla týden hospitalizovaná a kontrolovalo se, jestli to druhé miminko je v pořádku. To naštěstí bylo.

Melanomem ročně onemocní až 3500 lidí: Nádor se může vyskytnout i pod nehty, varuje dermatoložka Arenbergerová

Michaele Pokorné našli v těhotenství nádor

Další problémy přišly po tom devátém týdnu kdy?
Pak mě propustili domů a byla jsem na rizikovém těhotenství, takže jsem tři měsíce jenom ležela. Mohla si dojít na záchod, udělat si něco k jídlu, ale opravdu jsem dodržovala klidový režim. Nesměla jsem nic a s tím bylo spojené i to, že už mě doktorka nevyšetřovala vnitřně. Ultrazvuky se dělaly přes břicho, protože se bála, aby se miminko udrželo. Opravdu na mě byli opatrní a tím pádem nebyla ta kontrola stoprocentní. Na začátku 23. týdne jsem začala opět krvácet. Do té doby jsem neměla žádné problémy, nic mě netrápilo, nebolelo, takže když jsem začala krvácet, automaticky jsem zamířila do nemocnice.

Tam vás jako první napadlo co? Že se něco děje s miminkem?
Určitě.

Jenomže ono se dělo něco s vámi. Co zjistili nebo na co přišli?
Tam mě vyšetřila paní doktorka na pohotovosti, která se zhrozila, že mám na děložním čípku hrozně velký polyp. Že má osm nebo devět  cm a že to budeme muset řešit. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být něco jiného. Pro mě bylo zásadní, že je v pořádku miminko. A říkám si, polyp, to nebude nic dramatického, co by se muselo úplně řešit, nebo něco život ohrožujícího.

Kdy se zjistilo, že to život ohrožující je?
Zjistilo se to až po převozu k Apolináři, tedy po deseti dnech, které jsem strávila v nemocnici, kde jsem měla jít na odstranění toho polypu. Vůbec si nedokážu představit, co by se dělo, kdyby s tou operací začali. Já už měla i punčochy, už jsem byla připravená odjet na sál a naštěstí pana primáře napadlo to konzultovat ještě s kolegou z Apolináře. A tam jsem si vyslechla tu diagnózu.

V jaké fázi to tehdy bylo?
Ten nádor už byl velký, měl 15  cm. Už prorůstal do okolních tkání a na ultrazvuku to vypadalo, že je napadená i uzlina v pravém třísle, že je napadený můj jediný vaječník a už to metastázuje.

Herečka Jitka Sedláčková o životních kotrmelcích: Překonala rakovinu, rozvod i vyhazov z divadla po 20 letech

Michaela Pokorná o léčbě rakoviny v těhotenství a po porodu

Jak jsem řekla na začátku, musela jste hned podstoupit léčbu, hlavou se vám honilo ledacos. Jaká byla realita, jak jste to snášela? Jak to snášelo miminko?
Člověk se snaží přežít každý den a nepřipouštět si černé myšlenky. Já si moc nedovolila to v té době prožít a řekla jsem si, že budu bojovat, že se k tomu postavím čelem a ani pro mě nepřicházelo v úvahu cokoliv jiného než to, že se vyléčím.

Aby té nálože nebylo málo, miminko se nakonec narodilo předčasně, což je další velký stres. V jakém týdnu to bylo?
Chlapeček se nám narodil ve 29. týdnu. Byla to plánovaná sekce po dvou chemoterapiích, kterými jsem si prošla v těhotenství, a po sekci následovala velká operace. Chlapeček byl zdravý, naštěstí měl skvělé Apgar skóre, dařilo se mu po porodu úplně výtečně, měl 1,36 kg, takže to bylo malinkatý miminečko. Ale víme, že se dají zachránit i mnohem menší.

Po císařském řezu vás čekala operace. Co všechno se odstranilo? Jak velká operace to byla?
Paradoxně nádor bylo to jediné, co se neodstraňovalo, protože byl tak prorostlý, že by bylo komplikované ho vyříznout. Buď by se nevyřízlo všechno, nebo bych mohla vykrvácet. Takže mi vzali uzlinu, která vypadala napadená, vzali mi vaječník, který vypadal napadený, a pak mi vzali další uzliny z lymfatických cest, aby se zamezilo šíření nemoci. Nádor ten zůstal a začal další boj.

Ještě, než jste začala znovu bojovat, jak jste na tom byla fyzicky? Císařský řez si asi dokážeme představit nebo víme, že to je poměrně velká břišní operace, nicméně tohle byla asi ještě větší. Do toho miminko v inkubátoru. kam za ním rodiče chodí, chovají ho. Co jste fyzicky zvládla, a co už ne?Bylo to úplně jiné než u císaře, protože jsem měla řez od stydké kosti až nad pupík, měla jsem v sobě 28 titanových svorek, takže ta rána byla velká a i hojení bylo velké. Strávila jsem tři dny na JIPce, než jsem se dostala na šestinedělí, kde jsme se vůbec mohli bavit o tom, že se postavím na nohy a někam odejdu. K miminku jsem se tak dostala zhruba čtvrtý pátý den. Je to hrozné, protože víte, že máte miminko o dvě patra výš a nejste schopní za ním dojít. Já dělala první poslední, už jsem tlačila na to, aby mi vyndali všechny dreny, hadičky, abych už mohla jít za miminkem. Z čehož máte ještě další strach, protože stojíte najednou tváří v tvář tomu, co jste svojí nedbalostí způsobila.

Můj boj s rakovinou: Nakonec jsem se rozhodla žít "nahoře bez" a rekonstrukci nepodstoupím, píše Hanka Samsonova

Dobře mi bylo jen jeden den v týdnu, říká Michaela Pokorná

A pak vás čekala ještě další léčba, protože jak jste říkala, nádor nebyl odstraněný, takže přišly chemoterapie, do toho ozařování, nějaká cétéčka, tudíž jste ani nemohla k miminku, protože jste byla ozářená.
Desátý den po operaci jsem musela podstoupit PET-CT, což znamená, že jste ozářená, píchnou do vás kontrastní látku a musíte být 24 hodin izolovaná od dětí. Do porodnice jsem se proto vrátit nemohla. Už den poté jsem ale byla zase nastoupená u inkubátoru, pořád s těmi titanovými svorkami, kdy se nemůžete hnout a řešíte, že máte miminko v inkubátoru a čeká vás léčba.

Ta další léčba nebyla vůbec jednoduchá.
Nebyla jednoduchá. Probíhala na denní bázi - ozařování, chemoterapie a ještě každý týden brachyterapie, což je vnitřní ozařování v celkové narkóze. Pro tělo to byla další těžká situace, kterou muselo zvládnout.

Jak na to tělo reaguje?
Já si prvních 14 dní myslela, že radioterapie bude procházka růžovou zahradou, protože není bolestivá, je neinvazivní. Jen ležíte na ozařovacím stole, okolo vás běhá taková „družice“. Čtrnáct dní mi nic nebylo, byla jsem úplně v pořádku, a třetí týden už přišly první příznaky, protože tím, jak vám ozařují břicho, ozařují i střeva, močový měchýř a pánev jako takovou, takže začaly průjmy, střevní problémy. Do toho máte nesnesitelné křeče, které mi pak bránily fungovat a jíst, takže jsem hrozně zhubla.

A do toho chemoterapie...
Do toho chodíte na chemoterapie, které tedy pro mě byly vysvobozením, protože abyste zvládla chemoterapii, tak vás prolijí vším možným - fýzáky, vitamíny, podpůrnými léky. Pro mě to tak byl jediný den v týdnu, kdy mi bylo dobře. Jinak už to tělo bylo tím, jak jsem nejedla, ozařovali mě častěji a pak i ve vyšších dávkách, opravdu slabé.

Co dalšího prozradila Michaela Pokorná v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• O podcenění prevence rakoviny děložního čípku
• O prvním těhotenství, které nevyšlo
• Jak na její diagnózu ve druhém těhotenství reagoval partner
• Jak se probíhala péče o předčasně narozené miminko
• O Fialové jízdě, která upozorňuje na důležitost prevence rakoviny děložního čípku

V galerii najdete fotografie ze studia s Bárou Hlaváčkovou i fotky z archivu Michaely Pokorné.

Galerie Michaele Pokorné našli v těhotenství agresivní nádor: Po dvou chemoterapiích přišel předčasný porod

+ 12 fotek + 13 fotek