Letos uplyne 25 let od 22. srpna, kdy dcera Venduly Pizingerové a Karla Svobody, Klára, podlehla rakovině. Vendula pro magazín Lifee.cz zavzpomínala, co tenkrát dceři slíbila a také splnila, a jak vnímá projekci Kláry do synů Kuby a Pepíka. Proč od té doby nemá ráda číslo 2, a jak tenkrát prožívala dceřin dlouhodobý pobyt v motolské nemocnici?
Prezidentka Kapky naděje Vendula Pizingerová (53) přišla 22. srpna o čtyřletou dceru Klárku, která podlehla onkologickému onemocnění, leukémii. Osudem zkoušená Vendula zavzpomínala na toto nelehké období ve speciální rubrice Lifee, Máma na přechodu.
Vendula Pizingerová vnímá, že smrt její dcery je podivně obestřena jistou magií čísla 2. „Pro mě vždycky bylo divný číslo 22. Dvojky jsou údajně špatný, a ještě dvě za sebou. A vlastně, když o tom mluvím, tak moje dcera Klára umřela 22. srpna v roce 2000 a bylo to ve 22:22,“ připomíná neobvyklou numerologickou shodu.
Doporučené video: Vendula Pizingerová v talkshow Na kafeečko
Není dne, kdy bych si na dceru nevzpomněla, říká Vendula Pizingerová
Klára Svobodová by v roce 2025 byla dospělou ženou a z Venduly Pizingerové se za tu dobu stala máma dvou šikovných synů. Je pochopitelné, že mateřství stále prožívá se vzpomínkami na zesnulou dcerku. „To je neskutečně dlouhá, ale zároveň i krátká doba. Když jsem pak měla malýho Kubu, nebo teď malýho Pepíčka, tak u těch dětí se dají pozorovat různý vjemy a věci, který sourozenci dělají stejně. A vždycky vám ta myšlenka zabloudí na takový to co by kdyby,“ zamýšlí se Vendula. „A to je právě ta relativita, že i když něco trvá dlouho, tak to vůbec dlouhý být nemusí.“
Myšlenky jí ke Kláře dodnes utíkají. „Za těch 25 let nebyl den, kdy bych si na Kláru nevzpomněla. A jak mám malýho Pepču, tak je to zase o to intenzivnější. Koukají na stejné pohádky, nebo říkaj stejný takový ty první neohrabaný slova,“ porovnává Vendula své potomky. „Dneska už by Klára byla velká holka a už by možná měla svoji rodinu.“
Čtyřletá Klára prožila - s ohledem na okolnosti - život plný lásky. „Když si to tak uvědomím, tak polovinu svého krátkého života prožila v motolské nemocnici. Ale na druhou stranu byla obklopená rodinou a Motol byl místo, kde jsme znovu vytvořili domov a přirozený prostředí, aby tu léčbu líp snášela,“ dodává Vendula, která se v té době do Motola prakticky přestěhovala, aby dceři byla neustále nablízku.
Kláře jsem dala slib a také ho dodržela
Vendule Pizingerové dnes dělají radost alespoň velké úspěchy v léčbě dalších nemocných dětí. „Lékařská věda se mezitím posunula mílovými kroky kupředu. Prognóza úspěšnosti léčení je dnes u leukémie skoro 80 %, což je neskutečný číslo,“ raduje se Vendula, která smrt dcery dokázala díky velkému smutku proměnit ve velkou naději pro tisíce dalších dětí.
Jak sama říká, hledala ve svém životě znovu světlo - a našla ho. „A tím světlem pro mě bylo založení nadace Kapka naděje. Slíbila jsem to dceři, že budu dál pomáhat nemocným dětem. Tak to je a tak to beru,“ říká s tím, že se nestydí za to, že dokázala překonat bolest a jít dál se vztyčenou hlavou. „Do nitra vám nikdo nevidí. Vzpomínka na Kláru mi do života přinesla obrovský dar.“
Na unikátní archivní fotografie malé Klárky, dcery Venduly Pizingerové a Karla Svobody, se můžete podívat v naší fotogalerii.