Michal Viewegh odhalil své soukromí: Období nevěr, blízké vztahy se třemi dcerami i nečekaná láska v 60

Spisovatel Michal Viewegh (63) je dvakrát rozvedený a z manželství vzešly tři dnes již dospělé dcery - Michaela (42), Sára (22) a Barbora (20). Netají se tím, že v minulosti žil životem playboye a proutníka, kterého inspirativní zálety a románky sice vynesly na přední místa v knihkupectví, stály ho ale také rodinný život a manželství.

Málokdo ví, že lásku a štěstí našel náš nejslavnější spisovatel současnosti teprve na prahu šedesátky, když do Česka prchla z válkou zmítané Ukrajiny mladá máma Olena se svým synem Sašou. „Zažívám lásku díky své ukrajinské přítelkyni, což byla opravdu šťastná náhoda. Byla to odměna za můj laciný dobrý skutek. Běžný dobrý skutek v podobě ubytování ukrajinského uprchlíka,“ říká v talkshow Na kafeečko skromně. „Já jsem udělal tento malý dobrý skutek a dostal jsem obrovský dar zpátky v podobě krásného vztahu. Samozřejmě, že ne hned, ale po X měsících,“ popisuje svoji romanci, která je jako vystřižená ze zamilovaného románu, které on sám tak rád píše.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Michal Viewegh (@michalviewegh)

Se všemi dcerami mám dobré vztahy, říká Michal Viewegh

Díky umělé inteligenci jsem zjistila, jak se vaše tvorba v čase proměnila v závislosti na rodičovství. Rodičovstvím jste si procházel velmi mlád, potom zralejší, a v tuhle chvíli jste dokonce nevlastní otec.
Ano, ano, teď mám doma malého Ukrajince, takže teď jsem jakoby otčím. Ale laskavý otčím.

Jak jste v průběhu času své otcovství vnímal?
V těch osmnácti nebo devatenácti letech, tak to jsem byl naprosté ucho, a asi jsem na to nebyl připravený. Ale musím říct, že nějakým zázrakem jsem to přesto zvládnul, a že jsme tu nejstarší dceru, Míšu, vychovali s mou tehdejší manželkou dobře. Dnes z ní mám radost. Dal jsem jí na Sázavě pozemek proti sobě, takže tam bydlí v domečku 50 metrů ode mě – se svým manželem a s mým jediným vnukem. Pak mám ty dvě mladší z mého druhého manželství, a zrovna přicházím z oběda s jednou z nich, s tou nejmladší, takže tím také dokládám, že se vidíme pravidelně.

Takže jste ke všem dcerám našel vztah?
Ano, musím říct, že tohle se povedlo. Ono to vypadá, že se chlubím, ale my máme opravdu velmi dobré vztahy.

Rád mluvíte o tom, že jste prožil hédonistické období. To zní hezky, že?
Ano, je to takové milosrdné.

Radil jste dcerám, jak na muže, aby náhodou nepotkaly někoho tak hédonistického, jak jste byl právě vy?
Musím říct, že muže jsem jim především v jistém období znechutil svým vyprávěním. Bral jsem to poctivě jako své přiznání – napiš dobře, cos udělal špatně, a dostane se ti odpuštění. To je moje oblíbená zásada. Takže já jsem to o sobě dokonce i psal, Povídky o manželství a o sexu – s mým autobiografickým hrdinou Oskarem. Takže dcery si o mně věru nedělaly iluze. Ale zase teď mohou vidět, jak se tatínek dramaticky zlepšil. Já jsem minimálně pět let absolutně věrný své ukrajinské partnerce. Jsem stoprocentně věrný, takže ony nevěří vlastním očím, jak dokonalého mají tatínka – a také skromného.

Báječná léta pod psa: Jitka Ježková popsala pozadí natáčení milostných scén

Michal Viewegh o období playboye i zklidnění

Spousta mužů časem dojde do tohoto stadia – já tomu říkám moudrost.
Vy jste to řekla laskavě. Ale ono se to dá vysvětlit i tak, že jak nám klesá testosteron a ubývají ty sexuální síly, tak roste naše věrnost. Říkám, jak je to realisticky. Když muž čelí méně pokušení, třeba v řádu 1 ku 10, no tak logicky je desetkrát věrnější.

Chápu to dobře, že když je muži kolem čtyřiceti, tak s tím jako ženská nic nenadělám?
Takhle to řeknu – v příštím životě budu věrný ve čtyřiceti. Ale v tomto životě jsem to nedokázal.

A nebylo by nic, co by vám v tom zabránilo?
Tak úžasná partnerka, která vás natolik nadchne, že se bojíte vystavit riziku, že by vás opustila. To je návod, který by mohl fungovat.

Každá úžasná partnerka časem tak nějak zevšední. Nebo ne?
Teď budu úplně trapně sentimentální, ale já si teď natolik vážím vztahu s Olenkou, že i kdybych tomu pokušení čelil, tak to mám jako vykřičník vzadu v hlavě – že tím riskuji něco, co teda opravdu nechci riskovat.

Je něco, co byste udělal jinak, nebo třeba přepsal?
Já své knížky zpětně nečtu, protože vím, že by to nemuselo být příjemné. Přiznejme si, že to, co jsem napsal ve svých 22 nebo 30 letech jako zpovykaný frajer, který si myslel, že mu všechno jde a že mu svět leží u nohou – asi bych tam našel nesympatické tóny. Byl bych protivný sám sobě. Ale můžu to ve svých 63 letech změnit? No nemůžu. Takový jsem prostě byl. Ve čtyřiceti jsem si hrál na playboye, psal jsem povídky o manželství a o sexu, chodil jsem v Praze do barů, bydlel jsem v Praze. Měl jsem různé vztahy. Logicky jsem dneska někdo úplně jiný a logicky se mi ty texty líbí méně. Ale prostě to patří k mému životu, tak to tak musím nechat. Nebudu jako Milan Kundera, abych své knihy přepisoval. To bych do konce života nedělal nic jiného.

Vieweghovi Andělé všedního dne: Nad logikou děje nepřemýšlejte, čtěte mezi řádky, každý máme svého průvodce soudným dnem

Nová láska přišla s válkou na Ukrajině

Chtěla bych se také zeptat, jak se máte teď. Když víme, že jste anděl, a že máte novou knihu.
Připomínám lehkou míru nadsázky. Ale mám se dobře, rouhal bych se, kdybych si stěžoval. Zažívám lásku díky své ukrajinské přítelkyni, což byla opravdu šťastná náhoda. Byla to odměna za můj laciný dobrý skutek. Běžný dobrý skutek v podobě ubytování ukrajinského uprchlíka. Já jsem udělal tento malý dobrý skutek a dostal jsem obrovský dar zpátky v podobě krásného vztahu. Samozřejmě, že ne hned, ale po X měsících.

Musel jste se snažit?
Jo, snažil jsem se. Byl jsem pozorný hostitel.

Myslím, že předtím za vámi holky samy chodily, jen se řeklo Viewegh, a najednou se objeví někdo, kdo vás vlastně nezná.
Olenka vůbec nevěděla, že píšu. Já jsem ji ubytoval v pokoji pro hosty. Své české knížky mám doma, ale v ložnici na poličce. A všechny zahraniční překlady, protože už se mi domů nevešly, tak je mám shodou náhod v tom hostovském pokoji v knihovničce. A ona najednou viděla, že tam je 40 nebo 60 knih, samé mé zahraniční překlady, a tak si mě vygooglovala. Druhý den už věděla. Ale já jsem se opravdu držel velmi zpátky – několik měsíců. Když jsem ji poprvé pozval na oběd, tak jsem pozval i moji maminku, aby se mohla uvolnit, aby se necítila v pasti nebo tak něco. A myslím si, že na mé poměry jsem tedy postupoval velmi pomalu a velmi zdrženlivě. Možná právě proto to tak fungovalo.

Když se hádáte, nadává vám ukrajinsky?
My se občas hádáme, ale ještě na sebe snad neřveme. Ale ne, to ona ví, že bych jí nic nerozuměl. Takže – zvyšuje hlas česky.

Michal Viewegh o své nemoci: Občas si nevybavím ani jméno své dcery

Vzpomínka na Účastníky zájezdu

Michale, když jste psal Účastníky zájezdu, tak jste vycházel ze skutečností?
No, vždycky je to takový mix reality a fikce. Samozřejmě, že jsem tak jako většina Čechů byl v roce 90 na autobusovém zájezdu do Bibione. Většina Čechů neměla na letadlo, letenky byly drahé, a tohle byla dostupná cesta, jak se dostat na ten západ, kam jsme dlouho nemohli. Takže jsem si dva tři zájezdy takhle prožil a inspirován těmito neskutečnými zážitky jsem napsal Účastníky zájezdu.

Kde tam můžeme najít vás?
Já bych se za ty postavy rád maskoval, ale je tam jeden spisovatel, na tom zájezdu, dal jsem mu jméno Max. A je tam ta Pamela. Já jsem s jednou Pamelou byl také na zájezdu, a byl jsem stejně neúspěšný jako Max. Takže z vnitřního přetlaku možná pak vzniknul tento román.

A Pamela – můžeme říct, kdo to byl?
Byla to jedna nejmenovaná redaktorka Evropy 2. Hezká blondýna.

Přečtěte si knihu Mých 60 let pod psa, kde ji pan Viewegh přímo jmenuje. Ostatní postavičky jsou vymyšlené? Třeba taková ta typicky česká rodinka, která si tam vaří guláš z plechovky?
Tak všichni žijeme mezi českými rodinkami. Jsme v kempu na dovolené, kde je typická česká rodinka. Tam se ten materiál sbíral snadno. A některé ty věty jsou skutečně doslova audiozáznamy reálných vět z dovolené u moře. Zejména ta slavná věta: „Milane, kam už zase jdeš? Seš na dovolený? Seš. Tak lež!“ Tak to jsem já nenapsal, to jsem jen zkopíroval to, co jsem slyšel u moře.

Vždycky si říkám, jaké to je, když napíšete nějakou postavu, nějak si ji představujete, a oni tam nakonec někoho obsadí a na plátně vypadá jinak. Je tam nějaké pnutí?
S tím se musíte smířit už při té první adaptaci. Zejména, když máte ty autobiografické předlohy.

Vaše rodina to s vámi musí mít těžké, protože se sem tam všichni objevují v knihách...
Dobré je to ještě u beletrie. Když napíšete román, tak si všichni mohou říct „to nejsme my, to on si vymýšlí“. Ale když napíšete deník nebo paměti, no tak tam jsou to prostě lidé pod svými skutečnými jmény, a tam už jim to nikdo neodpáře.

O čem dalším promluvil spisovatel Michal Viewegh:

• Jak funguje jeho krátkodobá ztráta paměti
• Jak prožívá kritiku svých knížek a co by kritikům vzkázal
• Kdo z jeho příbuzných se pozná v románu Báječná léta pod psa
• Koho pozval na křest své nejnovější knihy Laškování a skalpování
• Jak vnímá svoji pozici významného českého spisovatele

Na fotografie spisovatele Michala Viewegha se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Michal Viewegh odhalil své soukromí: Období nevěr, blízké vztahy se třemi dcerami i nečekaná láska v 60

+ 7 fotek + 8 fotek