Chirurg Pavel Pafko strávil tři roky manželství na nočních službách: Hanka věděla, do čeho jde

Chirurg Pavel Pafko (85) má na kontě přes 13 tisíc operací a život zachránil i bývalému českému prezidentovi Václavu Havlovi. V roce 1997 provedl také vůbec první transplantaci plic v ČR, která patří k nejnáročnějším zákrokům vůbec. Do Prahy přitom ze Slovenska přijel jako chudý student, jen s kufrem, dvojími kalhotami, několika čistými košilemi od mámy a 400 korunami v kapse.

Odmítá také, že by mezi svými pacienty dělal rozdíly. „Včera jste nebyl prezidentem, dneska jím jste a zítra jím velmi pravděpodobně bude zase někdo jiný. Operovat vás podle toho, jestli máte bydliště na Hradě nebo v podhradí? Co je etické?“ ptá se v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou. „Etické je odvést nejlepší práci, jaké jsem schopen, bez ohledu na to, kde ten člověk bydlí, nebo jestli má, nebo nemá miliony.“

Kateřina Cajthamlová o obezitě: Vícenásobné matky s velikostí nad 40 jsou v normě

Pavel Pafko: Prezident jako bezdomovec

Pane profesore, co když máte operovat někoho, ke komu máte nějaký osobní vztah? Dokážete si udržet odstup?
Ne, žádný osobní vztah s pacientem není rozumný, protože každý takový vztah je spojený s emocemi. A chceme, aby nad námi stál někdo v emocích? Nebo chceme někoho, kdo odvede profesionální výkon, ten nejlepší, jakého je schopen? Já osobně, kdybych potřeboval operaci, tak bych nechtěl, aby nade mnou stál chirurg, který si bude rvát vlasy a říkat: „Ježíš, co s tím uděláme? Jak to bude? Jen aby to dobře dopadlo...“

To určitě ne!
Já jsem jednou řekl – a dokonce mi z Austrálie poslali noviny – bylo to po operaci pana prezidenta Havla: „Prezident jako bezdomovec.“ Tenkrát jsem dostal několik dost tvrdých dopisů, že znevažuji postavení prezidenta. Ale ti lidé nepřemýšleli. Protože včera jste nebyl prezidentem, dneska jím jste a zítra jím velmi pravděpodobně bude zase někdo jiný. A operovat vás podle toho, jestli máte bydliště na Hradě nebo v podhradí? Co je etické? Etické je odvést nejlepší práci, jaké jsem schopen, bez ohledu na to, kde ten člověk bydlí, nebo jestli má, nebo nemá miliony. Není etické rozlišovat pacienty – může to být i můj příbuzný. Obecně chirurgové neoperují své nejbližší právě proto, aby vyloučili emocionální složku rozhodování.

Jsou nějaké charakterové vlastnosti, které musí mít dobrý chirurg?
Chirurgie je hodně manuálně náročná, takže jsou lidé manuálně zručnější a méně zruční. U studentů se to ještě poznat nedá, to je velmi brzy, to se ukáže až v praxi, po půlroce nebo roce. Ale není to vidět jenom v rukou. Důležitý je i vztah k pacientovi. Takoví chirurgové jsou pak ti nejlepší, protože vnímají pacienta jako člověka, který potřebuje pomoc.

Ve své knize říkáte, že je dobré poznat pacienta, vědět, co dělá. Urychluje to léčení?
To by byla dlouhá debata, ale ano, samozřejmě. Musí tam být lidský vztah. Pokud není, tak se pacient stává balíkem, který se posílá tam a tam. Psychosomatika je velmi důležitá. Moderní medicína se čím dál víc atomizuje. Už jsou zde lékaři, kteří dělají jenom kardiologii, neurologii… A platí to i pro porodnice. Někdo dělá gynekologii, někdo porodnictví. A ta specializace se prohlubuje dál a dál. Jenom na stomatologii máte konzervativní stomatologii, stomatochirurgii, ortodoncii...

Tříští se to tedy velmi.
Zejména u mladších kolegů se mi bohužel často zdá, že tím, že vidí jen svůj cílový orgán, nevnímají duši toho člověka. A ta je strašně důležitá. Naši učitelé to dříve považovali za součást léčby. Léčit člověka také psychicky, nejen ten orgán, který ošetřuji. Založili jsme specializaci psychosomatika, abychom se věnovali duši člověka i tělu. Naši učitelé to vůbec neznali, takový obor. To se považovalo za samozřejmé, že nějakým způsobem ovlivním psychiku pacienta.

Lékař Paul Ort unikl spárům gestapa a později na radu otce emigroval: V Americe se stal úspěšným ortopedem

85 % pacientů s nádorem plic jsou kuřáci

Pane profesore, pojďme k plicím. Je to opravdu tak strašlivé, ty plíce kuřáků?
Slovo strašlivé je problematické. Samozřejmě, že si tím škodíme, a to výrazně. Ale lidé mají představu, že kouření škodí jenom plicím. Vůbec ne. Kouření škodí obecně. Na to jsou statistiky. Je známá věc, že výkon dechových funkcí s věkem klesá. Starší člověk už neudýchá to, co mladý. A u kuřáků je pokles daleko strmější. Mnozí lidé si ve dvaceti nebo třiceti zapálí s tím: „Co má být?“ Ale já musím myslet na to, že tady budu dalších třicet let.

To ano.
Kouření si představte tak, jako že vám dají ruksak. Ve třiceti vyběhnete do kopce, po schodech, no a co? Jenže když kouřím, tak musím myslet na to, jestli ještě za třicet let s těmi plícemi vydržím a do toho kopce vyběhnu. V padesáti už se v mezipatře zastavíte, prodýcháte a jdete dál. Jde o to ten ruksak nenosit.

Kolik procent lidí, kteří mají nádor na plicích, je kuřáků?
V době, kdy jsem byl přednosta, tak jsme to sledovali. „Kontrolujte u každého, jestli je kuřák, nebo nekuřák,“ poprosil jsem. A ze sta lidí, kteří přišli s plicní rakovinou, bylo 85 kuřáků. Ano, byli tam i nekuřáci, ale to je složitá problematika, rakovin plic je více. Od 50. let minulého století je jasné, že existuje vztah mezi kouřením a vznikem plicní rakoviny.

85 procent?
Ano, a to je jenom rakovina plic. Ale nejhorší jsou emfyzematici, plicní rozedmy. To nejsou desetitisíce, v republice je to kolem 250 tisíc lidí, kteří pořád kouří, nedostanou rakovinu, ale začnou mít krátký dech. Nakonec skončí na kyslíku. Ve třiceti je ani nenapadne, že v sedmdesáti budou dýchat kyslík.

Když kouřit přestaneme, tak se nám plíce uzdraví?
Když vidíme ten pokles, který přirozeně přichází s věkem, tak u kuřáků jde ta křivka dolů hodně strmě. Když kuřák přestane třeba v padesáti, tak se ta křivka trošičku zmírní. Ale už nikdy není tam, kde by byla u nekuřáka.

Ale pořád má smysl přestat.
No, samozřejmě. Přestat znamená pozitivně ovlivnit svoji budoucnost. Werich řekl myšlenku, která se mi strašně líbila: „Nad lidskou blbostí se nedá zvítězit, ale je s ní třeba bojovat.“ Pod to bych se podepsal.

Jak se starat po padesátce o srdce: Pravidelný pohyb je důležitější než kdy dřív, radí kardiochirurg Pirk

Transplantace jedné plíce zabere dvě a půl hodiny

Je pravda, že když je hodně dlouhá operace, tak si lékaři nechají přinést jídlo až na sál?
Jsou operace, které trvají řadu hodin, a to je pak velmi jednoduché – potřebujete se i vymočit. Chceme, aby kolem nás poskakoval někdo s plným měchýřem? Když někde jste a nemůžete si odskočit, tak to poznáme na vašem vystupování a ovlivní to váš výkon. Viděl jsem v televizi, že dali na asfaltovou plochu několik kuželů a řidiči je pak museli objet na motorce. Následně je nechali vypít asi litr tekutiny, po jisté chvíli je znovu nechali jezdit a už ty kužely bourali. Naprosto jasně tak prokázali, že jakýkoliv diskomfort ovlivňuje vaše jednání. Musíte být maximálně koncentrovaný, nesmíte přešlapovat.

Pouštíte si také muziku?
Určitě. Já jsem demokrat, takže tým, který operoval, si vybral. To bylo: „Co byste chtěli slyšet - dixieland, nebo klasickou muziku?“ Viděl jsem to i ve světě. Pacient spí, pokud je v celkové anestezii, tak mu to vůbec nevadí, ale vás to uklidní. Každá operace má určité situace, kde se maximálně koncentrujete, a kdyby hráli cokoliv, tak ani nevíte, že hrají. Ale potom máte mechanické činnosti, kdy něco šijete, a tam je dobré, když to děláte v prostředí, které je vám příjemné.

Máte za sebou 99 transplantací plic. Jak dlouho trvá jedna taková operace?
To je složitější. Obyčejně jeden tým v jedné nemocnici ten orgán odebírá, transportuje ho do vaší nemocnice a druhý tým ho aplikuje. V době, kdy jsem operoval, jsme jednu plíci dělali dvě a půl hodiny. To ještě není nic dlouhého, ale ono to stačí. Představte si, že bydlíte v prvním patře činžáku a díváte se z okna, jak jde život na ulici. Po dvou a půl hodinách od toho okna určitě odejdete, protože už vás budou bolet nohy, budete unavená. A to se jenom díváte na ulici.

Kardiochirurg Jan Pirk se pyšní krásnou chalupou po rodičích: Ukrývá zde unikátní sbírku pohárů i památeční šály

Recept na dlouhotrvající manželství podle Pafka

V jednom rozhovoru jste uvedl, že jste tři roky z manželství prožil na nočních službách.
No, ano. Tím pádem jsme se ženou skoro novomanželé. Lékaři, kteří slouží v nemocnicích v nepřetržitých službách – ale stejně to mají policisté, hasiči a jiné profese, kde je nepřetržitý provoz – nejsou samozřejmě tolik doma, protože jsou v práci.

Mimo vaše pracovní úspěchy jste dokázal ještě jednu mimořádnou věc. Jste šedesát let ženatý.
Já se snažím radit mladým kolegyním a kolegům - dobře poznejte svého partnera, budoucího manžela nebo manželku. Poznáte-li později, že to není ono, tak trpí děti, trpí rodina. Dobře poznat partnera, než člověk vstoupí do svazku, než založí rodinu, to vidím jako velmi důležité. Když jsem se díval na statistiky rozvodů, tak jsou velmi vysoké. Nevím přesně, kolik to je, ale překvapilo mě to. A je to tím, že se ti lidé nepoznali. Poznáte se dobře až tehdy, když spolu prožijete nějaké problematické období. Když všechno jde, všechno máme, tak není žádný problém. Ale je třeba poznat toho druhého v zátěži, ve stresové situaci.

Vaše manželka přijala roli pečovatelky o domov a vy jste mohl rozvíjet kariéru.
Ano. Ale to není egoismus, to je třeba dopředu probrat. Já jsem říkal ženě, která je vysokoškolsky vzdělaná, bezvadná žena, lépe jsem si nemohl vybrat: „Hanko, nebereš si úředníka, který je v práci od osmi do půl čtvrté a každý den ve čtyři je doma. To tady takhle nebude, protože jsou noční služby, soboty, neděle, svátky.“ Člověk nemůže o půl čtvrté položit skalpel. To nejde. Teprve až to bude hotové. Do jisté míry je to specifikum této práce a ten druhý v partnerském vztahu se na to musí připravit. Myslím, že u herců je to dost podobné: „Většinu večerů budu v divadle, ty se musíš postarat o večeři nebo o děti.“

Máte manželku, tři dcery a váš pejsek je také holka, tam je estrogenu opravdu hodně. Vy jste si doma asi nemohl moc vyskakovat, viďte? Byly na vás holky hodné?
Velmi. Holky jsou bezvadné. To, jak jsou děti hodné, poznáte, až když jste starý, nemohoucí nebo málo mohoucí. Tehdy poznáte, jak jste je vlastně vychoval. Ale u nás vychovávala žena. Jsem naprosto spokojený.

O čem dalším promluvil Pavel Pafko:

• O své sbírce motorek
• Proč ho fascinuje herecká profese
• S kolika korunami přišel do Prahy ze Slovenska
• Jaká byla jeho studia lékařství
• Jak ze slov poznáte duši člověka

Na chirurga Pavla Pafka se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Chirurg Pavel Pafko strávil tři roky manželství na nočních službách: Hanka věděla, do čeho jde

+ 9 fotek + 10 fotek