Máma na přechodu: Ve Varech jsem se blejskla v šatech ze sekáče za 280 Kč a starejch nazouvákách, líčí Vendula Pizingerová

Léto je čas festivalů, nejenom těch hudebních, ale i filmovejch. Pro mě to začíná už na konci května, kdy se koná filmovej festival pro děti a mládež ve Zlíně. O tom už jsem psala. Hodně se liší od očekávanýho glorifikovanýho festivalu v Karlových Varech, kterej je plnej neskutečných filmů, filmových hvězd, krásných modelů a různých párty.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová exkluzivně z Itálie: Na tomhle místě jsem prožila první dovolenou s Karlem, líčí Máma na přechodu

První ročník a povodně na Moravě

Kdysi jsem s Kapkou spolupracovala i na karlovarském festivalu, dělaly jsme tam úžasný dražby v kavárně Grandhotelu Pupp, dražily se fotky a dětský obrázky. Byly tam takový hvězdy, jako Karel Gott, Tono Stano, ten nám dělal fotky, a dražilo se i sklo Bořka Šípka.

Pamatuju, že jsem karlovarskej festival navštívila úplně poprvé v roce 1997. To byly tenkrát povodně a když jsme jeli domů, hlásili v rádiu, že je zatopená celá Morava. A já tenkrát řekla: "Hele, tak to by bylo dobrý, kdyby se všechny muzikálový scény spojily a udělal se nějakej velkej koncert na podporu těch zatopenejch oblastí." A opravdu se tak stalo a ten koncert se jmenoval Most naděje. Odtud je odvozenej i název Kapka naděje, protože se nám to s Janisem Sidovským zalíbilo. Tenkrát to byl takovej charitativní zmatek a nikdo z nás neměl velký zkušenosti, tak jsme dali vybrané peníze na Červenej kříž. To si myslím, že bylo asi to nejlepší, co jsme mohli udělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová vzpomíná na prázdniny v dětství: Jednou jsem seděla Vladimíru Remkovi na klíně, líčí Máma na přechodu

Najednou jsem seděla na křídle a Karel hrál

Vary, to jsou skandály, večírky a filmy. Je to obrovská akce, která se připravuje celej rok, je naleštěná a krásná. Každej by chtěl jet do Varů. Je ale otázka, za jakým tam jedete účelem. Jestli jako batůžkář a chodíte na filmy, nebo jako filmová star, nebo novinář. Já tam jezdívala s Karlem, to už je drahně let, babiččiny krabičky vyprávění, a pamatuju si, že jsme jednou šli k ránu z Becher´s baru. Dneska si říkám, když mám malý dítě, ty bláho, už je devět hodin večer, už přetahuju. A tak jsme takhle šli v šest ráno z toho baru a už svítalo. Karlovi už muselo bejt docela dost let. Grandhotel Pupp byl celej zhasnutej a spal. Dole ve foyer byl klavír. Já měla na sobě takovou dlouhou černou róbu s korzetem a širokou sukní. A co se nestalo, najednou jsem seděla na tom křídle a Karel hrál. To je taková moje hezká vzpomínka.

Spolupracovali jsme s karlovarskou nemocnicí, se kterou kooperujeme dodneška, a těch dražeb jsme tam měli určitě 6 - 7. A pak jsem ve Varech dlouho nebyla, až někdy v roce 2007 nebo 2008 s kolegyní z práce. Její manžel byl pozvanej za firmu, tak jsme tam jely my dvě. Viděly jsme spoustu krásnej filmů a taky si vybavuju, že jsme byly na nějakym večírku a tam hráli Mig 21. Já jejich koncert viděla poprvé, mám jejich hudbu ráda a strašně se mi to líbilo. Dala jsem si drink a byla jsem jediná, kdo tam tancoval. Všichni seděli jak pecky a koukali. Pak se na mě obořilo pár lidí, že bych to neměla dělat, protože jsem vdova, což mě tenkrát rozhodilo. Využili to pak proti mně novináři, takže samozřejmě titulní strany časopisů psaly, že jsem pařila ve Varech.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová: Jak se cítím jako influencerka? Některý věci mě přivádějí k šílenství, svěřila se Máma na přechodu

Řekla jsem, že mám šaty za 280 Kč a devět let starý boty

Připomíná mi to takový ty střípky z Varů, že se někdo koupal ve fontáně, vylez někam na stožár, nebo se netrefil do výtahu. Myslím, že to všechno k tomu festivalu patří a že tohle se děje i v tom Zlíně. Jsou to místa setkávání lidí, který se třeba celý rok nevidí, a především lidí, kteří dělají filmový řemeslo, nemají na sebe čas a tady se konečně potkaj.

Moje poslední návštěva Varů se odehrála asi čtyři pět let zpátky. Byla jsem tam pozvaná bankovním domem, kde jsem dlouholetej klient. A to jsem to tam pozorovala trošku jinou optikou, protože se mi hodně změnil život a upřednostňuju dneska jiný věci. Nedělala jsem žádnou šílenou přípravu. Někdo si s sebou bere dvacatery šaty, táhne tři kufry, všechny šperky a já nevím, co všechno. Já si vzala šaty ze sekáče za 280 Kč. Černý, moc hezký, á la Marilyn Monroe. A na nohy takový starý nazouváky.

Protože šaty měly nahý ramena a mělo být chladno, tak to říkám recepční hotelu Imperial, kde jsme bydleli. "Tak já vám půjčím nějakej pléd," nabídla se. A vytáhla černej pléd, kterej se k tomu hodil. Přijdeme na tu akci, vidím ten červenej koberec a všichni mají na sobě nádherný věci a drahý šaty. U vstupu stála novinářka a ptá se mě na róbu a šperky. Tak jí říkám, že mám šaty ze sekáče za 280 Kč, devět let starý boty a pléd mi půjčila recepční. A ne proto, že bych se chtěla nějaký způsobem vymykat, nebo jet nějakej protesting. Prostě to tak mám.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová na zlínském festivalu: Rozplakala mě miminka i lidé na ulici, píše Máma na přechodu

Místo Varů vyrážíme do Albánie

Potom si uvědomíte, když to tam sledujete, že spousta lidí má oblečení a šperky vybarterovaný nebo půjčený. Vlastně je to taková reklama. Spousta lidí, který tam byli, neměli s tím bankovním domem nic společného. Já si dělala srandu, že všechno to naoko vypadá jinak, než to je. Pro spoustu lidí jsou tyhle věci strašně důležitý. Jak se říká, jedou se tam blejsknout. Já si myslím, že se pak pod tou září všeho, co se okolo děje - to znamená alkohol, večírky a různé skandály - ztrácí práce lidí, kteří to dlouho chystají. Ať jsou to filmaři, nebo organizátoři. Celej tenhle kolos dát dohromady, aby všechno fungovalo, asi není úplně jednoduchý.

Ale ráda na to vzpomínám a letos jsem měla nabídku jet do Varů, místo toho vyrážíme do Albánie. Žádný takový. Jede se do Albánie a jede se Defendrem i s malým Pepou. Tak já věřím, že třeba někdy muže přesvědčím, že by se se mnou na jeden dva dny jel do Varů podívat, protože ta atmosféra je nádherná. Mám tam oblíbený místa, jsou tam úžasný koncerty, ale zase se nesmíte příliš bavit, protože to někomu přijde líto a někde vás vosolí. Je to takovej zvláštní svět. To město je krásný, festival trvá 10 dní a neskutečně to tam žije. Vlastně pak, když tam zavítáte mimo festival, vám přijde, že na kolonádě nejsou skoro žádný lidi, jenom pár turistů, a všechno je jinak. Samozřejmě asi něco jinýho je, když jedete na festival do Cannes. To musí to být teprve úžasný.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Mohla jsem hrát v Babovřeskách i Kameňáku

A abych nezapomněla – mám moc ráda filmy, hlavně ty starý český. A dostala jsem několik nabídek si ve filmu zahrát. Jedna byly Babovřesky. Začal to dělat režisér Troška a Brabec mi říká: "Hele Vendulo, mohla by sis tam zahrát švédskou turistku."

Takovej fórek, já si nedovedu představit, že bych něco hrála. Já vždycky, když vystupuju na koncertech Kapky naděje, mám tak sevřenej žaludek, že ani nevím, jak se jmenuju. I když možná navenek působím suverénně, jsem velkej trémista. A pak jsem ještě dostala nabídku do Kameňáku.

To nevím, jestli mě spíš lidi považujou za komika. S tím bysme asi na festival do Varů nejeli. Takže si myslím, že život vám vždycky nabízí takový srandovní střípky a je otázka, jestli toho využijete, nebo ne. Ale ráda na to všechno vzpomínám.

Galerie Vendula Pizingerová a poslední večírek s Karlem Svobodou ve Varech

+ 10 fotek + 11 fotek