Vendula Pizingerová: Jak se cítím jako influencerka? Některý věci mě přivádějí k šílenství, svěřila se Máma na přechodu

Vendula Pizingerová: Jak se cítím jako influencerka? Některý věci mě přivádějí k šílenství, svěřila se Máma na přechodu
Zdroj: Lifee.cz/Martin Procházka
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Nejen cestováním a zahradou je člověk živ. Vendula Pizingerová jde poslední dobou z akce do akce, přičemž tento týden získala v rámci udělování influencerských Czech Social Awards cenu What Idol. Jak je u naší Mámy na přechodu zvykem, celou událost vtipně glosovala a přináší i zamyšlení nad tím, co světu daly (a vzaly) mobilní telefony.

Vendula Pizingerová
Vendula Pizingerová 10. června 2022

Idol. Kdo by měl být idol? Já si vždycky jako idol představovala, nevím proč, chlapa, což je asi nesmysl, nebo to má původ v hloubce mé duše. Takovej ženskej idol pro mě byla třeba Marilyn Monroe a jiný úžasný hvězdy. Nebo Matka Tereza či princezna Diana.

Idol je většinou úspěšnej, silnej člověk, kterej zvítězil nad osudem, nebo má nevídanej um, krásu, nebo pomohl ostatním. Může to být v podstatě kdokoliv. Ale proč mluvím o idolu? V úterý jsem na Czech Social Awards dostala cenu What Idol.

Vendula Pizingerová na zlínském festivalu: Rozplakala mě miminka i lidé na ulici, píše Máma na přechodu
Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová na zlínském festivalu: Rozplakala mě miminka i lidé na ulici, píše Máma na přechodu

Dneska je mobil věc, bez který se prakticky neobejdete

Social Awards jsou ceny vytvořené pro výjimečné influencery. Proto jsem byla překvapená a když četli moje jméno a jmenovali tam ta ocenění, tak jsem si teprve vzpomněla, že už jsem nějaký v minulosti dostala. To jsem si pak říkala: „Ty bláho, to musím být asi dost stará, když už mám tolik cen!“ A jak se cítím jako influencerka? Některé věci mě dohánějí k šílenství. Včera se nám v kanceláři podařilo – byli jsme na to tři – dát na Instagram trekr. Nikdo vlastně neví, co to je.

Pamatuju si časy, kdy mobil vypadal jako umělá ledvina. Byla to taková velká základna, takovej kufřík, na kterým bylo sluchátko. Dneska máme všichni mobil v kapse. Já třeba hodně používám navigaci, protože jsem dezorientátor, takže bez mobilu nikam netrefím. Zase si tam nedávám diář, protože se snažím si věci pamatovat, abych si trénovala mozek.

Potom jsem měla druhej mobil, ten už byl vychytanější. Byla to taková krabička s vyklápěcí nožičkou, což byl mikrofon. A taky to mělo vytahovací anténu, to byla velká frajeřina. Poprvé jsem tyhlety krabičky zaznamenala v Itálii. Italové jsou takový ty lidi, který rádi telefonujou a hrozně u toho řvou.

Pak přišla úplná revoluce, kdy se na mobilu dala udělat fotka. Sice černobílá a úplně rozsypaná, ale byl to hotovej novátorskej počin. Pak začaly barevný fotky, taky vypadaly trošku rozsypaně a měly málo pixelů. Dneska je mobil věc, bez které se snad nikdo neobejde.

Pepíček miluje videa, ve kterých sám vystupuje

My s Kapkou naděje řešíme zdraví dětí, hodně se zaměřujeme na dětskou psychiatrii a na problémy s tím související. Nebudu mluvit o covidu, který nás k mobilům ještě víc připoutal, ale ty dnešní technologie mají vliv na člověka. Vlastně i já se někdy přistihnu, jak bloudím prstem po mobilu, když mám čas, a vlastně ani v tom telefonu nic nechci. Takže jsem se naučila ho víc odkládat.

Taky čteme v mobilu zprávy a máme tam třeba systém na zaparkování v Praze. Těch věcí, který má člověk dneska uložený v krabičce, je nějak moc.  Myslím, že jak to na jedné straně dokáže lidi povznést, na druhé to mezi ně umí vnést svár typu: „Ty sleduješ na Instagramu toho a toho a my ho nesledujeme. A tys mu lajkoval fotky a to ne, my jsme tvoji kamarádi a to bys neměl dělat.“ To se mi opravdu poslední dobou stalo a byla jsem z toho vyděšená. Byl to případ, kdy jsem si říkala, že toto se dospělým lidem stát nesmí. V tomhletom lítají naše děti. A je otázka, jestli je pro ně zdravý, když to vidí u nás.

Když jsem odlítala s Pepíčkem ze Zadaru, viděli jsme dvě stejně starý děti na kočárku a už taky dlabaly prstem a slintaly na telefony. Chápu, že je to o tom, že si někdy potřebujete dítě odložit, aby bylo v klidu. Náš Pepa chce na telefonu pouštět videa, kde je on sám, a zálibně na to kouká. Můj manžel mi to zakázal, což na jedné straně chápu, ale Pepíček furt řve a kouká na mobil, že chce vidět Pepu. To pak musím změnit hru, protože je třeba už unavenej před spaním. Ale zase na druhé straně žijeme v 21. století a tyto technologie jsou nezbytný. Třeba jsme všichni měli v mobilu covid pasy, jinak bychom se nedostali do zahraničí. A nedej Bože, když vám dojde v telefonu baterka!

Vendula Pizingerová nám ukázala svoji zahradu: Říkám tomu ušlechtilej francouzskej bordel, píše Máma na přechodu
Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová nám ukázala svoji zahradu: Říkám tomu ušlechtilej francouzskej bordel, píše Máma na přechodu

Mobily si do ložnice nenosíme

Já mobil asi nejvíc používám jako foťák. Dřív jsem dělala snímky velkým foťákem, který jsem si přála a dostala ho od Josefa k nějakýmu výročí nebo narozeninám. A jak se zdokonalují foťáky na mobilech, přišla jsem na to, že už mám asi dva tři roky foťák v poličce a fotím vlastně jen telefonem. Dělá krásný snímky a já fotím furt a všechno, natáčím videa, takže mi to pořád píše, že mám plnou  paměť. Jak se to říká, dobrej sluha, špatnej pán.

V úterý jsem na tom vyhlašování Czech Social Awards poznala lidi, který mají neskutečně moc sledujících, a viděla jsem tam třeba i lékaře, kteří na svých profilech učí první pomoc. Tak to jsou neskutečný věci a zaplať pámbu za ty technologie, protože to může někomu zachránit život. Ale taky mu ho to může zničit, když tomu propadne. My to máme doma tak, že nenosíme mobily do ložnice a máme je položený na klavíru. Takže už se nám xkrát stalo, že nám večer někdo volal, něco potřeboval a my mu telefon nezvedli. Nikdy tedy nešlo o život nebo nějakou důležitou věc, ale je to prostě na zvážení, jak člověk s mobilem zachází. A taky znám spoustu lidí, kteří nechtějí chytrej telefon, mají starý Nokie a taky to s nima přežijou.

Máma na přechodu Vendula Pizingerová exkluzivně z Chorvatska: Posílá prosebný vzkaz svému manželovi
Mohlo by Vás zajímat:

Máma na přechodu Vendula Pizingerová exkluzivně z Chorvatska: Posílá prosebný vzkaz svému manželovi

Snažím se sdílet svět takový, jaký je

Jsem ráda, že jsem tohle ocenění dostala a jsem ráda, že i spousta těch, pro které jsou telefony výrobní prostředek a mají spoustu sledujících, sdílejí různý sbírky na nemocný děti nebo pomoc Ukrajině. Že vlastně sociální sítě tyhle věci dokážou, dokážou spojit lidi, dokážou vyvolat nějakou emoci a to je skvělý. Chtěla bych poděkovat za ocenění Idol a také poděkovat časopisu What News.

Úplně nevím, jestli si můj manžel bude myslet, že má doma idol, protože, jak jsem psala, byla jsem tam skoro nejstarší. Instagram mi před několika lety sám založil a já se snažím sdílet tam ten svět takovej, jakej je. Samozřejmě cestování je pro lidi fajn a stejně tak to, že mají radost z malýho Pepíčka. Dneska mi Josef říká, že jsem na Instagramu moc často. Ale je to i obchodní kanál pro mnoho influencerů, pro mnoho z nás. Někdy za to dostávám od některejch sledujících slušně vynadáno, ale myslím si, že to snesu.

Už si ani nepamatuju, jaký všechny ceny jsem kdy dostala, ale vždycky to bylo spojený s nějakou nevolí okolí. Jednou jsem dostala za koncerty Kapky naděje cenu Akademie populární hudby čili Anděla. Byla jsem akorát těhotná s Kubou, takže je to víc než 17 let. A tenkrát v Ostravě těsně po předání, kdy jsem měla v ruce toho Anděla, se mě nějaká novinářka zeptala: „Vy ho máte půjčenýho?“ Tak už ho mám půjčenýho hrozně dlouho.

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití mi přišlo normální

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články