Vítejte u Ireny Obermannové: Chalupu v bývalých Sudetech objevila její babička, ukrývá tři koupelny i kuchyň pro všechny generace

Spisovatelka, scénáristka a také podcasterka Irena Obermannová v pořadu Vítejte magazínu Lifee.cz ukázala nejen svoji chalupu, ale rozhovořila se i o své práci. Často tam bývá sama, ale nevadí jí to, protože: „Psaní knížek je takové samorváčství… I když existují lidi, a moje dcery mezi ně patří, které někdy poprosím o názor, ale to už ta knížka musí být aspoň trošku hotová.“ Ale na chalupě jen nepíše, stará se o ni a také o malou zahrádku, kterou si jaksepatří hýčká.

Vítejte v nádherné dřevostavbě Margit Slimákové: Na pozemku o 16 tisících metrech čtverečních má i vlastní les

Irena Obermannová patří mezi divoženky

Jak jste k takové krásné chalupě skoro na samotě přišla?
To je dlouhá historie. Moje podnikavá babička pracovala u Bati, takže od něj měla skvělou školu i dobré oko. Jednou sedla na vlak a přijela se sem podívat. Doslechla se totiž, že po odsunu jsou tady volné chalupy a domy. A zatímco si všichni ti úžasní pražští herci a umělci z pohodlnosti vybírali chalupy u silnice, moje babička prošla Kytlicemi, rozhlédla se a řekla: „Na téhle louce to chci.“ A tak to všechno začalo.

K té lípě, pod kterou sedíme, se prý váže zvláštní vzpomínka…
Pamatuju si to úplně přesně. Bylo mi asi patnáct let, možná o něco víc, a přesně na tomhle místě stála tři sta let stará lípa. Alespoň se říkalo, že je tak stará. Byla dutá, takže jsem do ní lezla a měla jsem tam svůj domeček a skrýš, jak to děti mívají. Dokonce mám krásnou fotku, jak z ní vykukuju ven. Pak jednou přišel silný vichr. Naštěstí jsme tady zrovna nikdo nebyli, ale prý se sbíhali lidé z okolí, když se lípa se strašným nářkem a praskáním začala kácet. Naštěstí nepadla na chalupu, ale na druhou stranu, do louky. A tím byl její příběh u konce a na jejím místě vyrostla lípa nová.

Máte chalupu na krásném místě, jistě je v okolí leccos k vidění, že?
Přímo v Kytlicích je především překrásný barokní kostel svatého Antonína Paduánského. Za návštěvu stojí také místní hřbitov, kde je pohřbený Miroslav Horníček. Vždycky je mi ale trochu smutno, když tam chodím kolem opuštěných hrobů Němců, kteří tu žili před námi. Mnohé z nich už téměř splývají se zemí. Připomínají lidi, kteří odtud museli po válce odejít, a někteří z nich byli vystěhováni opravdu nespravedlivě. A pak je tu úžasný Hraniční rybník, který naprosto miluju. Chodím se tam koupat a říkám, že je to hranice mezi nebem a zemí. Původně to byla nádrž na pitnou vodu, takže je tam neuvěřitelně čistá voda. A já i několik dalších divoženek se tam chodíme koupat, jak se říká, „na Evu“.

Vítejte na unikátní chalupě Petry Janů, která vznikla ze dvou kostelů: V její ložnici býval odsvěcený oltář

Kytlický čas na chalupě Ireny Obermannové

Máte krásnou novou kuchyň. Tu jste vymýšlela vy?
Kdepak, byla u toho celá moje rodina, plánovali jsme ji všichni dohromady. Seděli jsme, pili víno – a to tedy docela dost – a jeden ze zeťů, který je strašně šikovný, ji navrhoval v plánovači kuchyní z Ikey. Mají program, ve kterém si všechno můžete sami navrhnout. Chvíli to vypadalo, že nám někde bude chybět kousek prostoru. Zeť tehdy říkal: „Ježíš, já jsem to špatně spočítal!“ Ale nakonec to spočítal úplně perfektně. Kuchyň přivezli, namontovali a všechno do posledního detailu sedělo.

Jste obklopena spoustou zajímavých věcí, pravděpodobně po babičce nebo po předcích…
Je to tak. A o některých ani nevím, co to dřív bývalo. Třeba jedna nádoba byla možná cukřenka nebo se používala na omáčku? Každopádně na ní bývala ještě poklička. Je opravdu stará, možná i sto let. Je po mojí prababičce. Přivezli ji sem moji rodiče z rodinného domu, kde moje maminka vyrůstala. Miluju staré věci. A úplně nejvíc ty, u kterých vím, po kom jsou. Když k nim mám nějakou silnou osobní vazbu.

A co třeba hodiny?
Tak ty už byly tady v Kytlicích, v tomhle domě. Možná patřily původní rodině, která tady žila nebo je sem přivezla moje babička, která chalupu koupila ještě před mým narozením. To už dnes nedokážu říct. Spíš si ale myslím, že jsou z padesátých let, takže po původních německých majitelích asi nebudou. A mimochodem – nejdou úplně správně. Opožďují se. Ale vlastně je to hezké, protože tady čas plyne jinak. Je to takový kytlický čas.

Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků: V obýváku má obří červenou lehačku, zahradu seká zásadně v noci

Očima starý holky, to je kniha Ireny Obermannové

Ještě než si budeme povídat o vaší práci, zeptala bych se na kamna, která tady vidím. Takže vy si tady vlastně v zimě musíte topit, abyste nezmrzla?
Je to chalupa, kterou rekonstruovala žena, neboli já. V důsledku toho tady jsou tři koupelny, nádherná vana, ale není tu kotelna, to jsem nějak nezvládla. Ale pak jsem vymyslela, že dám do předsíně centrální kamna. Byl to můj bláznivej nápad, kterýmu se všichni smáli, ale já jsem si to prosadila. A opravdu vytopí celý dům! Během jednoho dne je tady všude teplo.

Vzala jsem do ruky vaši poslední knížku a zaujalo mě na záložce: Každou novou knížku vnímám jako další ohromné dobrodružství. Budu ráda, když se na ně vydáte spolu se mnou…
To je moje dvacátá čtvrtá kniha a v září vyjde, k mé velké radosti, pětadvacátá. A je pravda, že tvorbu vnímám jako dobrodružství, jako cestu... Jsem vděčná, že to můžu dělat, že se psaním můžu živit, že můžu být svým pánem, že můžu psát, kdy chci já a o čem chci já. To je rozdíl mezi psaním knih a scénářů.

Jak se bude nová knížka jmenovat?
Očima starý holky a jsou to takové postřehy jedný holky, která je náhodou v mém věku. A není to čtení jenom pro starý holky, i když o stárnutí to je, ale jak já říkám, stárneme od chvíle, co se narodíme. Každý první vypadnutý zub znamená stárnutí. Je to knížka, myslím si, o životě a moc se těším na reakce čtenářů. Jak se tak bavím především se ženami, tak neexistuje téma, které by tam nebylo. Samozřejmě muži, ale pak i samota: jak být sama, proč být sama, jestli být sama, jestli to znamená být opuštěná… nebo být s někým a zachovat si sama sebe. Je to hodně i o dětech, o výchově, o vztazích v rodině.

Co dalšího v reportáži s Irenou Obermannovou ještě uvidíte a uslyšíte:

• Jestli se na své chalupě někdy bojí
  
• Jaká zvířátka jí běhávají pod okny
  
• Co v její kuchyni nesmělo chybět
  
• Dozvíte se recept na rychlé a dobré jídlo
  
• Jakou svoji knihu má nejraději

Na fotografie z krásné chalupy spisovatelky Ireny Obermannové se podívejte v naší galerii.