Vítejte ve víkendové vile fotografa Tomáše Třeštíka: Místo původní rozpadlé chatky vybudoval luxusní sídlo

Slavné balkonové fotky vytváří Tomáš Třeštík v bytě na Letné a na Vyžlovku, kam nás s pořadem Vítejte magazínu Lifee.cz pozval, jezdí odpočívat. Obě místa jsou spojená s celou jeho rodinou: „Jak na Letné bydlíme s rodiči a ségrou v jednom baráku, tak i na Vyžlovce je chata rodičů, ségra má vedle dům a já jsem si tady postavil taky dům,“ popsal nám Tomáš Třeštík skvělé rodinné vztahy i společné bydlení. „Dříve tady měli malinkou chatičku sousedi. Přestali sem jezdit, už o to neměli zájem, a tak to rodiče koupili,“ říká o krásném místě Tomáš Třeštík.

Vítejte ve dvojdomě Veroniky Žilkové: Postavila ho svépomocí, z 1+1 vznikl velký prostor s nádechem Středomoří

Tomáš Třeštík na Vyžlovce: Tady mi hlava přepne do klidu

Tomáši, jste známý fotograf a mnoho lidí si vás spojí s bytem na Letné, kde vznikají ty krásné portréty na balkoně. Ale my jsme teď úplně jinde. Kam jste nás pozval?
Teď jsme na Vyžlovce, to je asi 30 km od Prahy a je to místo, kam jsem jezdil od dětství. Vedle mají dům rodiče, kousek taky ségra a teď tady mám nový domeček i já. Je blbé tomu říkat chata, spíše bych to nazval víkendový byt.

A kde tedy bydlíte?
Bydlím tak trochu na obou místech, jak v Praze, tak tady. A má to jiné funkce než Praha, ta je hodně pracovní. Tam se hlavně věnuji práci, děti, školy a tak dále. Ale když se potřebuju soustředit nebo si odpočinout, tak přijedu sem. Protože mně tady ten mozek funguje úplně jinak. Tím, že jsme sem od dětství jezdili jakoby na chatu k rodičům, tak jak se sem přijíždí, tak mi to nějak v hlavě sepne do prázdninového módu a nějak se zklidním. Je tady větší klid a zeleno. Více se soustředím a vydržím dělat věci delší dobu.

Jak často takto přejíždíte?
No to hodně záleží. V zimě tady jsem méně, v létě často. Třeba dvakrát do týdne? Ale spíše se snažím, abych tady byl rovnou více dní. Vybookuju si třeba delší víkend nebo pár dní, kdy vím, že tady můžu zůstat.

Co tady tedy bylo předtím? Dům rodičů je vedle, jestli se nemýlím.
Ano, dům rodičů tady vedle stále stojí a před třiceti lety rodiče přikoupili domeček, kde je sestra. A před dvaceti lety přikoupili ještě tuhle parcelu. Dříve tady měli malinkou chatičku 6x6 metrů sousedi. Přestali sem jezdit, už o to neměli zájem, a tak to rodiče koupili. S Radkou (pozn. red.: Radka Třeštíková, bývalá manželka) jsme to pak dali dohromady, protože to byla fakt stará chata. Přivedli sem vodu, natřeli na bílo, koupili nejlevnější sprchový kout a pár let jsme tu byli, než se narodily děti. A nám se tady tak zalíbilo, tak jsme se to rozhodli zbourat a postavili toto.

Vítejte v krásném domě manželů Ježkových: Pustili nás do ložnice a Jiří ukázal i sbírku protéz

Minimalismus se mi trochu vymkl z rukou

Obývací pokoj máte propojený s kuchyní. Popište nám, co tady je zajímavého.
Nejvíce si cením výhledu na zahradu. To je pro mě to nejvíce tady. Jinak tady všude po stěnách visí fotky mých kolegů fotografů. Je to taková sbírka fotek.

Málo obrazů tady není, to je pravda.
Tak Praha je dost zaplněná a je tam hromada věcí. Původně jsem chtěl Vyžlovku nechat takovou decentní, a že bude to minimalismus. Ale asi se mi to trochu vymklo z rukou. Já to prostě nevydržím. Pro mě jsou bílé stěny škoda nechat bílé, když mám kolem sebe tolik krásných věcí. Takže asi čtrnáct dní byla jedna fotky tady a jedna támhle. No a pak jsem sem namlátil ten zbytek.

Rád sbíráte věci, které mají nějaký příběh?
Mám rád toto křeslo. Nesbírám křesla, ale mám stejné i v Praze, jen v jiné barevné kombinaci. To je slavné křeslo, které jsem znal z knížek. V každé encyklopedii designu je. Byli jsme v roce 2000 v New Yorku u jedné známe, bydleli jsme u ní na Manhattnu a ona to křeslo měla. Já jsem si do něj sednul a říkám si, ty brďo, v tomhle chci sedět. Pak jsem zjistil, kolik stojí, a došlo mi, že to asi nikdy neklapne. Pak jsem si říkal, to by bylo boží, kdyby to jednou dopadlo. A pak se to nějak překvapivě povedlo. To je sice slabý příběh, ale nějaký příběh to má.

Mně se ten příběh líbí. Ještě něco stojí za zmínku, co má také hezký příběh?
Lustr. Vymyslel jsem zajímavý lustr, protože jsem chtěl zjemnit betonový strop. Svítí sice na pytel, ale je krásný. Snažím se to držet v jednotném duchu. Ale zase když něco funguje, tak nemám potřebu vymýšlet už něco jiného. Takže gauč v obýváku, relativně obyčejný, máme tady i v Praze. Jako to křeslo i lustr.

Vítejte v luxusním domě osmičlenné rodiny Salákových: Děti parkují mobily ve speciální garáži

Terasa, na kterou se vyplatilo počkat

Máte krásnou terasu, ta se vám vážně podařila.
Terasa byla v plánu celou dobu. Plánovali jsem ji, jen na to už nebyly peníze, tak se čekalo. Měří 6x6 metrů. Dominantou je pergola, která je velká přes celou tu terasu. Můžete ji nechat zavřenou a být tady v dešti, nebo si to úplně otevřete a větrá to. Má to nekonečně možností. Jsou tady i ledková světla, takže tady je večer krásné světlo. Jsou tady i takové rolety, které jdou zatáhnout.

Navrhnul jste si ji sám?
Barák jsme vymýšleli s tátou, pak se to dostalo k architektce a od té to šlo do projektového studia, kde se to doladilo a všichni nám s tím hrozně hezky pomohli. Ale co si uvědomuju, měli jsme velkou kliku na stavební firmu.

Sem asi chodíte často.
Jo. Rozhodně jo, tady na tom gauči se skvěle spí. Většinou tady obědváme a večeříme. Ale i když jsem uvnitř v obýváku, tak mám pocit, že jsem venku a součástí té přírody. Máme tady zahradní set nábytku, který se nám moc osvědčil. Stojí to tady už tak pět až šest let. Je to tady přes celý rok, jenom na zimu zandám ty polštáře a je to hrozně pohodlné.

Co dalšího se ještě ve videoreportáži s Tomášem Třeštíkem dozvíte:

• Jaké zajímavé doplňky v bytě má
• Jak rád tráví volný čas
• Kdy vznikla vášeň k fotografování
• Kdo byl první, koho na slavném balkoně vyfotil
• Jaké bylo Tomášovo dětství

V naší galerii se můžete podívat na fotografie z velmi zajímavého domku a uměleckého světa Tomáše Třeštíka.