Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Fotograf Tomáš Třeštík je pravidelným návštěvníkem filmového festivalu v Karlových Varech. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz promluvil o tom, jak vnímá dress code a šperky, a které kousky jsou jeho srdci nejbližší. Odhalil také, jak vznikají legendární fotografie - balkonovky, a co všechno patří do jeho rozsáhlých sbírek. Kterou balkonovku fotil naposledy? A které jeho sbírky mají největší hodnotu?
Fotograf Tomáš Třeštík (47) proslul mimo jiné focením tak zvaných balkonovek, tedy portrétů, které vznikají přímo na jeho balkonu na pražské Letné. Na stejném místě už nafotil tisíce lidí, proto nás zajímalo, v jakém stavu je byt, skrze který si návštěvy mířící na balkon vodí. „Čtyři a půl tisíce lidí se tam za tu dobu nepřezulo,“ naznačuje v našem rozhovoru s tím, že ničeho nelituje. „Můj vnitřní život je nekonečně obohacený úžasnými setkáními, a jestli jsou ošoupané parkety, nebo ne, to je mi úplně jedno,“ shrnuje svůj projekt známý fotograf.
My jsme Tomáše potkali v Karlových Varech v IQOS Lounge, kde představoval unikátní umělecké dílo, které pro značku IQOS vytvořil. Letošní program se zde nese ve znamení aktivit s názvem Curious X – interaktivní platformy, která vyzývá ke zvídavosti, objevování nových možností a zážitků. A přesně takový je i Tomáš.
Tomáš Třeštík: Jsem zvyklý dělat jednoduché fotky
Tomáši, co vás přivádí do Karlových Varů? Jste zde pracovně, nebo spíše nasáváte atmosféru, hledáte inspiraci?
Jsem zde pracovně, nasávám atmosféru a hledám inspiraci.
Doslechla jsem se, že nějaké vaše nové dílo zde bude slavnostně představeno. Můžete trochu přiblížit, o co vlastně půjde?
Je to takový pokus vizualizovat to, co se mi všechno honí hlavou v jednu chvíli.
Je to fotografie, nebo se můžeme těšit na něco jiného?
Je to takový mix, je to fotka spojená s nějakýma textama, poznámkama, kresbama, čárama. Jsem zvyklý dělat poměrně jednoduché fotky, které nejsou nějak zásadně vizuálně složité. Tohle byl vlastně pokus. Když ta nabídka přišla, tak jsem si říkal, že zkusím popustit uzdu fantazie a nechat to nějak vybublat - tak, jak bych to v tu chvíli udělal. A je z toho takový mix, taková imprese ze vzpomínek, věcí, které teď řeším, poznámek, které si dělám, barev, které mě nějak zaujaly. Je to taková abstrakce. Není to fotka.
V jakém prostředí tvoříte? Představuji si to jako bohémské přemítání. Jak vypadá váš tvůrčí proces?
Většinou sedím na gauči, běží mi k tomu nějaký podkres, hudba, přemýšlím a píšu si poznámky - buď do telefonu, nebo na papír. Nebo něco sleduji, jsem v kině a něco se tam objeví. Něco mi to nahodí, nějaký nápad, tak si ho napíšu nebo si ho zkusím zapamatovat. Nejvíc je to, že člověk prostě chodí a kouká kolem sebe - plno věcí ho napadne z běžného života.
Co jste se o sobě dozvěděl během toho bádání? Mnohdy nás to může i vyděsit, co v sobě najdeme.
Nic nového se pro mě neobjevilo, jsem se svým vnitřkem poměrně seznámený a smířený, žiju s ním už dlouho. Možná to bude pro ostatní působit dost chaoticky, ale to byl vlastně záměr. Kdybyste se kohokoliv zeptala, co se mu během posledních tří dnů honilo v hlavě, tak to bude půlhodinové vyprávění. A já jsem to své vyprávění zkusil dát na papír.
Odmítl jsem fotit pár politiků, říká Tomáš Třeštík
Jaká atmosféra je u vás v bytě, když fotíte vaše balkonovky? Znám spoustu lidí, kteří po té fotce touží. Máte tam nějaké čekací doby?
Nemám čekací doby. Já to nedělám na objednávku, že si to člověk může domluvit, koupit nebo zaplatit. Celý ten koncept je postavený na tom, že se tam lidé musejí dostat nějakým přirozeným způsobem. Většinou to je tak, že ty lidi zrovna fotím. Ten balkon je vedle mého ateliéru, součástí mého bytu. A tím bytem protéká šílené množství lidí, protože tam prostě fotím, zvu si tam lidi, zvu si tam kamarády, mám tam schůzky a tak dále. Takže takhle přirozeně to vzniklo. A pak jsou samozřejmě momenty, kdy já tomu jdu trošku naproti.
Například?
Poslední fotka, kterou jsem sdílel včera, jsou dva bagristi, kteří rozkopali před naším barákem ulici a měnili tam plynové potrubí. Už pátý den je pozoruju z balkónu, jak tam sedí v bagru a hrabou se v tom výkopu. Oni tu ulici opravovali už před dvěma lety. Řešil jsem tenkrát parkování s tím jedním bagristou a nějak jsme se začali bavit. Říkal, že má zrovna čas, že čeká, až přivezou písek. „Nemohl byste jít ke mně na balkon? Já mám takový projekt, já si fotím lidi.“ A on říká: „Jo, jasně, tak já to jenom zabrzdím.“ Zaparkoval bagr, šel nahoru a já jsem si ho vyfotil.
No a teď mi to připomnělo, že se tam rýpají úplně ve stejném místě, akorát jiným bagrem a jiný bagrista. Vracel jsem se od auta okolo nich a zastavil jsem se: „Dobrý den, já mám takový projekt, balkon, neměli byste chvilku času? Já vás nechci zdržovat.“ A oni: „Jo, jo, my teď zase na něco čekáme.“ Tak šli na balkon a vyfotili se.
Potom je třeba někdo, kdo o tu fotku strašně stojí. Musíte lidi odmítat, když o to hodně usilují a vy nemáte náladu na tento typ člověka?
Odmítl jsem pár politiků, o kterých jsem věděl, že tam chtějí a já jsem je tam nechtěl. Ale odmítl jsem je slušně. Ono to není takové drama, že by někdo stál před balkonem a čekal. Takže jestli tam někdo hodně chce, tak ke mně se to většinou spíš nedostane. Občas někdo do komentářů napíše, že by tam rád byl - ale není to tak dramatické, jak to možná působí.
Jak moc tím utrpěl váš byt? Jsou tam prochozené parkety?
No, čtyři a půl tisíce lidí se tam za tu dobu nepřezulo.
No právě!
Ne, neutrpěl nijak. Můj vnitřní život je nekonečně obohacený úžasnými setkáními, a jestli jsou ošoupané parkety, nebo ne, to je mi úplně jedno.
Tomáš Třeštík má doma několik sbírek
Také vím, že sbíráte všechno možné, je to tak? Kolik typů věcí vlastně sbíráte? Je to spočítané?
Asi před třemi dny jsem to počítal. Ono to vzniká tak, že mi najednou dojde, že něčeho už mám tolik, že to vlastně tak trošku je sbírka. A začal jsem počítat, kolik mám skejtů. Bude mi za chvíli padesát, tak se snažím jezdit na skejtu. Baví mě to a mám k tomu sentimentální vzpomínky. Takže jsem si koupil skejta, posbíral jsem nějaký starý skejty, co jsem dřív měl, a pak jsem najednou zjistil, že jich mám asi 32. To už je taková sbírka.
Mám plno sbírek, ale jsou to nekvalitní sbírky ve sběratelském slova smyslu. Mám plno tenisek, plno hodinek, mám myslím dobrou sbírku fotografických monografií. To si kurátorsky hlídám, protože mám fakt dobré knížky. Vím, které mám, vím, které nemám, vím, proč je mám a tak. To je sbírka, které si vážím. Mám hezkou sbírku současného moderního umění. Myslím, že mám hezkou sbírku fotek kolegů - fotografů. A pak mám další sbírky, které neberu tak úplně vážně. Nejsem sběratel tenisek, nejsem sběratel hodinek, ale mám jich hodně.
Sleduji, které hodinky máte teď na sobě. Rolex. Jsou něčím speciální?
Pro mě jsou speciální, ale jinak speciální nejsou. Jsou to hodinky, které jsem si sám koupil za knížku, která mi vyšla asi před pěti lety. Bylo s tím bylo trápení a hrozně jsem se s tím nadřel. Tak jsem si potom řekl, že si udělám radost. A koupil jsem si hodinky. Jsou to hodinky, které mi tohle připomínají a mám je rád.
Móda mě nebere, šperky ano
Karlovy Vary jsou také o červeném koberci, o módě. Vybíráte obleky pečlivě, půjčujete si je, nebo máte jen jeden a ten oblékáte, když přijde na nějakou slavnostní příležitost?
Nepotrpím si na to, trpím jako zvíře, nemám to rád. Módu sleduji, ale se zájmem, neprožívám ji. Chodím prostě v černém triku, černých kalhotách, teniskách. Chodím tak, aby mi to bylo pohodlné. A takový ten Black Tie styl, to je něco mimo můj svět. Ale zase respektuji pravidla, když to je někde potřeba, nebo je to podmínka. Nejdu proti tomu, takže mám jeden smoking na míru, který jsem vytáhnul na Českého lva, ale jsem vždycky strašně rád, že si ho můžu sundat.
Vidím, že máte zálibu v piercingu, takže minimálně šperky vás zajímají, je to tak?
Zajímaly mě. Uši jsem si píchnul, když mi bylo patnáct. V té době mě to zajímalo. Piercing v nose jsem si píchnul, když jsem se nějak picnul na dovolené s Radkou (Radkou Třeštíkovou, bývalou manželkou, pozn. red.). Dávali tam silnější sangrie, než jsem čekal, nějak mě to zmátlo, a pak jsem se druhý den probudil s piercingem. To je nejlepší! Radka si tam tehdy nechávala něco tetovat na krk a já jsem se v tom studiu, kde jí to tetovali, nudil. Nechtěl jsem tetování, nemám žádné tetování, tak jsem se díval, co mají v těch vitrínách. No a pak jsem měl kroužek v nose a už jsem si ho od té doby nesundal.
Na aktuální fotografie Tomáše Třeštíka na filmovém festivalu v Karlových Varech se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
