Facebook
Instagram
Je nejenom skvělou režisérkou, která ,,vynalezla“ časosběrné dokumenty, ale také pedagožkou a bývalou ministryní kultury. Ona sama mnohdy o sobě a své práci pochybovala. Doktoři jí diagnostikovali endogenní depresi. S depresemi se naučila žít a občasnou kritiku její práce hází za hlavu. Jaká byla cesta této skvělé české režisérky?
Narodila se v Praze 22. 6. 1949. Její otec byl právník, kterého v 50. letech v rámci akce Inteligence do výroby vyhodili z ministerstva. Dlouho se živil jako lakýrník, ale po deseti letech se k právničině vrátil. Její maminka byla výtvarnice a pracovala jako grafička. Právě po ní Helena zdědila své umělecké vlohy. Malá Helena tedy začal studovat střední výtvarnou školu a jejím snem bylo stát se kostýmní výtvarnicí. Milovala divadlo a film, který ji čím dál více přitahoval. V roce 1968 se seznámila se studentem FAMU, který točil dokument o politických vězních, a toto setkání ji přivedlo na myšlenku stát se dokumentaristkou.
Rodiče byli proti
Její rodiče ovšem o její filmové kariéře nechtěli ani slyšet. Obávali se, že ve filmové branži, která patřila výrazně mužům, se ona coby žena neprosadí. I tak složila úspěšně zkoušky na pražskou FAMU a začala studovat dokumentární tvorbu.
První film
Během absolventského filmu se seznámila se svým budoucím manželem, architektem Michalem Třeštíkem. Z velké lásky byla svatba. Její manžel se později stal producentem jejích filmů.
Režisérkou
V roce 1974 nastoupila Helena Třeštíková jako dramaturgyně do Krátkého filmu a posléze se stala režisérkou. Ve druhé polovině 70. let sporadicky točila podle zadaných témat. Svoji kariéru dvakrát přerušila mateřskou dovolenou. V té době se rozhodla pro točení časosběrných dokumentů. Třeštíková začala v roce 1980 dokumentovat život šesti manželských párů a výsledkem se staly MANŽELSKÉ ETUDY, které s velkým ohlasem v roce 1987 uvedla Československá televize. Cyklus rázem Třeštíkovou katapultoval mezi elitu filmové dokumentaristiky.
Mezi její další skvělé dokumentární počiny lze zařadit Ženy na přelomu tisíciletí nebo Katka. Za své dokumenty obdržela mnoho ocenění, řadí se mezi absolutní špičku dokumentárních tvůrců minimálně evropského formátu. V roce 2007 převzala ve Španělsku cenu za nejlepší evropský dokument roku - stal se jím snímek MARCELA. Mezi filmaři je dodnes mimořádně respektovanou osobností.
Boj s depresemi
Helena Třeštíková v rozhovorech přiznala, že trpí velkými depresemi. Může za to její nemoc, kterou jí lékaři diagnostikovali. Jmenuje se endogenní deprese. Do konce života musí brát antidepresiva. Nejhorší chvíle prý prožívala na jaře. V době, kdy vše kvete a bují, prý toto krásné počasí nastaví největší zrcadlo toho, jak moc se máte špatně. Depresemi trpěla celé těhotenství a dlouho odmítala navštívit lékaře. Odmítala přijmout, že se s ní děje něco špatného. Nakonec si prý řekla, že už se nechce trápit. Dnes své depresivní stavy díky lékům drží na uzdě.
