Drahuška (55): Můj pes mi zachránil život. Dodnes mě z toho zážitku mrazí

Nevím, zda mají psi nějaký šestý smysl. Nebo zda mají jen lepší sluch než my lidé. Ale to, co se mi před deseti lety stalo, mi připadá jako z jiného světa.

Alena (67): Můj prázdný dům mi ukázal, že štěstí není v úsporách, ale v lidech

Zahrada je moje radost i starost

Jsem vdova. Můj manžel tragicky zahynul, když mi bylo čtyřicet let. Zůstala jsem sama s pubertální dcerou, která špatně nesla smrt svého otce. Dcera mi po dobu dvou let udělala peklo ze života. Snažila jsem se jí odchod otce co nejvíce ulehčit. Snažila jsem se jí dát moře lásky, veškerou svou pozornost a čas. Ale dcera o to nestála. Toulala se s partou kamarádů. Domů chodila pozdě večer a většinou pod vlivem alkoholu.

Byla jsem zoufalá. Sama jsem si procházela bolavým obdobím a dcera mi starosti jen přidělávala. Rok po manželově smrti jsem si pořídila psa. Dala jsem mu jméno Ferda. Je to kříženec. Má veselá očička a je ho všude plno. To jsem potřebovala. Život. Psí radost, kterou umí rozdávat.

Klára (34): Tchyně upřednostňuje psy před vnoučaty. Když jsem jí to vytkla, její odpověď mě naprosto šokovala

Katastrofa s dobrým koncem mě vystrašila

Ferda si užíval zahrady v době, kdy jsem byla v práci. Měl na terase boudu, kde mohl odpočívat. V noci spal se mnou v posteli. Když jsem byla doma, tak trávil čas tam, kde jsem byla. Někdy jsme spolu seděli pod pergolou. Já si četla a Ferda mi ležel u nohou. Jindy se mnou Ferda pracoval na zahradě. Vytahoval rostliny, které jsem zasadila. Nebo vyhrabával dobroty, které si na zahradě zahrabal.

Cítila jsem, že se mi život vrací do starých kolejí. Dcera se zklidnila. Vrátila se ke studiu vysoké školy a usměrnila svoje chování. Já jsem byla sice smutná, ale srovnaná s tím, že mi navždy odešla moje druhá polovina. Ferda mi přinášel radost a navzájem jsme si dávali lásku. Ráda jsem sedávala v pergole, kterou nám kdysi postavil soused. Byla to dřevěná pergola. Z trámů k sobě sešroubovaných a porostlých pnoucími rostlinami tvořila příjemný stín.

Libuše (55): Pořídili jsme si druhého psa a teď toho litujeme. Máme starosti s jeho výchovou a byt v dezolátním stavu

Pes mi zachránil život

Před deseti lety jsem seděla pod pergolou a Ferda ležel u mě. Ale byl neklidný. Neustále si sedal a kňučel. Jindy mi klidně ležel u nohou a v ten den si ne a ne lehnout. Připisovala jsem to mylnému názoru, že v okolí hárá fena a Ferda je z toho neklidný. Jenže potom na mě začal Ferda štěkat a zakousl se mi do oblečení a tahal za kus mého svetru.

Vstala jsem a šla tam, kam mě Ferda táhnul. „Co to děláš? Chceš si hrát?“ mluvila jsem na něj. Stála jsem na zahradě a házela mu míček. Jenže Ferda pro něj neběhal. Stál a díval se směrem k pergole. A najednou se to stalo. Pergola se během několika vteřin zřítila. Asi byly shnilé trámy a neudržely váhu popínavých rostlin. Ferda mi zachránil život. Buď díky jeho šestému smyslu, nebo skvělému sluchu jsem mezi živými. Dnes je Ferda na sklonku svého života. Ale já s ním budu do jeho posledního výdechu.

Martina (44): Vzali jsme si psa z útulku. Jeho minulost nám ale připravila děsivé okamžiky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].