
Sandra mámě fandila a přála si, aby si našla po tátově smrti po letech přítele. Nicméně ten, kdo si nakonec získal její srdce, se Sandře vůbec nelíbí. Několikrát si všimla jeho podivného chování a má ho nadále v hledáčku.
Jsem ráda, že si máma někoho našla, přestože to má rychlejší spád. Nicméně dotyčný se mi nelíbí, cítím to v kostech. Dávám si na něj bacha.
Máma byla osamělá
Po smrti táty jsme žily s mámou a sestrou dlouho samy. Nikdo z nás neměl pocit, že by se mělo tátovo místo kýmkoliv nahrazovat. Když jsme vyrostly, začala jsem chápat, jak je máma osamělá. A jak mladá byla, když táta odešel navždy. Bylo mi jasné, že to takhle nemůže zůstat napořád.
Chvíli se vídala se svým dlouholetým kamarádem, ale manželství nebo vážný vztah z toho nevznikl. Máma možná nebyla připravená přijmout naplno muže do svého a vlastně i našeho života. Ponoukala jsem ji k tomu, aby se neupejpala a přijímala nabídky na schůzku. Aby se nebránila kvůli tomu, že chce být věrná tátově památce.
Teprve poté, co jsme se se sestrou usadily, začala máma trochu randit. Měly jsme z ní velkou radost a upřímně řečeno jsme nečekaly, že přijde nakonec s tak vážnou známostí. „Budeme se k sobě stěhovat!“ oznámila nadšeně po měsíci, co se oťukávali. Byla jsem v šoku.
Něco mi na něm nesedí
Se Zbyškem, máminým nápadníkem, mám ale neidentifikovatelný problém. Jde jen o pocit, kterému se snažím přijít na kloub. Když jsem ho viděla poprvé, sevřel se mi žaludek. Já dám na svoje instinkty. Ale nemůžu hned zalarmovat rodinu, když nemám pocit ničím podložený.
„Dívá se tak dlouho do očí a ruku mi podal jak leklou rybu,“ vysvětlovala jsem sestře. „Mně přijde fajn, hned se nabídl, že doučí Tadeáše matiku, když bude potřeba. Učitelé jsou divný, ber to tak,“ uklidňovala mě. Ale to se jí moc nedařilo. Pozvala jsem mámu se Zbyškem k nám a potvrdilo se mi to. Naše stará slepá kočka se schovala pod gauč. To dělá jen v největším nebezpečí.
Sledovala jsem Zbyškovo chování v momentech, kdy o tom neměl tušení. Nevynechala jsem žádnou příležitost a nemohla jsem si nevšimnout jedné zvláštnosti. Je to velmi usměvavý člověk, ale jakmile se na nikoho nedívá a je „sám“, strašlivě se mračí. Jako by z něho spadla nějaká maska. Je to zcela jiný člověk.
Bojím se o mámu
Došlo to tak daleko, že k němu mám averzi a vypěstovala jsem si strach o mámu. Přestěhuje se k němu do domku a bude od nás mnohem dál. Kdyby se k ní nechoval pěkně, kdy to zjistíme? Kdy nám o tom máma poví? Všimne si vůbec, kdyby s ní manipuloval?
Možná zbytečně vyvádím, já vím. Ale poslední událost mě vážně zarazila. Nesla jsem mámě tašku plnou větviček na výrobu adventního věnce. Zbyšek to pak vzal a nesl na parkoviště do auta. Viděla jsem, jak s tím doslova mrsknul do kufru. Jako by to chtěl zničit. Je to asi prkotina, ale já v tom vidím něco víc. Budu ve střehu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




