Ivana (54): Sestrám nedochází, jak náročné je pro mámu a mě připravovat všechny rodinné obědy a oslavy

Bydlím s mámou a dcerou Annou ve velkém rodinném domě. Místa je tu dost. Moje dvě sestry se odstěhovaly už před lety. Když jsme s manželem plánovali totéž, máma nás poprosila, abychom zůstali. Po smrti otce jsem ji nedokázala nechat samotnou, a tak jsme tam zůstali.

Nela (28): Sestry mě vždy ignorovaly. Změnilo se to až tehdy, když jsem dostala velké dědictví

Zůstala jsem žít u mámy

Můj manžel podnikal a svou firmu vybudoval od nuly. Když podlehl rakovině, neměla jsem ani tušení, co budu dělat s firmou. Uvažovala jsem o prodeji, ale máma mě přesvědčila, abych to nedělala, prý by si to nepřál.

Moje dcera tehdy byla malá a skloubit péči o ni s řízením firmy se zdálo nemožné. Proto jsem podnikání svěřila manželovu dlouholetému spolupracovníkovi, což bylo nejlepší rozhodnutí. Alespoň jsem se mohla naplno věnovat dceři. Bydlely jsme sice u mámy, která mi hodně pomáhala, ale nechtěla jsem ji přetěžovat. Zasloužila si klidný důchod.

Martina (39): Moje sestra je psí fanatik. Stará o chlupáče lépe než o rodinu

Sestry se k nám chodí najíst

Moje mladší sestry Dorota a Agáta takové starosti neměly. Obě se dobře vdaly – Dorota za majitele známé cukrárny, Agáta za šéfa velkoobchodu s potravinami. Rády k nám jezdily na nedělní obědy. Problém byl v tom, že příprava pohoštění pro tolik lidí byla nesmírně náročná a všechna práce byla na mně a mámě.

Sestry nikdy nenapadlo, že by nás také pozvaly k sobě, přinesly dort nebo s něčím pomohly. Rodinné oslavy i běžné nedělní obědy se konaly u nás a my jsme fungovaly jako restaurace.

Eva (36): Moje sestra si ulovila milionáře a já ji záviděla. Život ve zlaté kleci ji ale málem zničil

Máma už neměla sílu na pečení

Jednoho večera mi máma řekla, že je sice vyčerpaná, ale měla by ještě upéct cheesecake. „Proč se tak trápíš? Vždyť jsi říkala, že už nemáš sílu stát dlouho v kuchyni,“ namítla jsem a navrhla, že druhý den cestou z práce koupím zákusky. Máma mi vysvětlila, že volala Agáta a ptala se, jestli by ho pro ni neupekla, protože by se o víkendu ráda stavila.

To byla poslední kapka. Jak mohla být sestra tak bezohledná a žádat unavenou matku o takovou službu? Obzvlášť když Dorotin manžel vlastní cukrárnu a stačilo by, aby tam něco koupila. Rozhodla jsem se, že s tímto zvykem skoncuji.

Judita (33): Sestra se začala kvůli příteli měnit. Vypadá jak anorektička a já mám o ni strach

Ozvala jsem se

Když jsem jí však pověděla o Agátině prosbě ohledně cheesecaku, konečně jí to došlo. Uznala, že Agáta to přehnala a že si zákusek mohla koupit u ní. Cítila jsem úlevu, že jsem to konečně řekla nahlas.

Druhý den jsem po práci zamířila rovnou do cukrárny. Bez okolků jsem Dorotě řekla, jestli jim není trapné neustále zneužívat matku a jestli si vůbec uvědomuje, že ona už nemá na to sílu. A já, jako samoživitelka, nemám energii věčně obsluhovat jejich rodiny. Byla v šoku a bránila se, že si ani jedna z nás nikdy nestěžovala.

Jarka (42): Doma jsem si připadala jako služka, kuchařka a řidička. Pak jsem udělala něco, co manžela konečně přimělo vážit si mě

Sestry to konečně pochopily

Kolem páté odpoledne, když jsme si s mámou sedly ke kávě, zazvonil telefon. Byla to Dorota. „Nikdy mi to nedošlo...“ začala, „takže tuto neděli bude oběd u nás.“ Přiznám se, že jsem oněměla. „Nic nekupuj ani nevař! Všechno je zařízené. Mluvila jsem s Agátou a rozdělily jsme si úkoly. Vy prostě jen přijďte,“ dodala.

Oběd byl skvělý. S mámou jsme si užily, že jsme nemusely nic dělat. Po hlavním chodu si mě sestry vzaly stranou do kuchyně. „Opravdu se stydím,“ řekla nesměle Agáta a přiznala, že si nikdy neuvědomila, jakou zátěží pro nás jsou rodinná setkání. Dorota dodala, že bylo dobře, že jsem jim to řekla. Od toho dne se všechno změnilo a v pořádání nedělních obědů a oslav jsme se začaly spravedlivě střídat.

Lucie (36): Se sestrou jsme začaly podnikat a velmi se nám dařilo. Jenže pak mě sprostě vyšachovala a rozvrátila rodinu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].