Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Eva nikdy moc nerozuměla své sestře Martině, která si chtěla život co nejvíce usnadnit. Martina si myslela, že s bohatým partnerem vyhrála, ale brzy zjistila, že i její „dokonalý život" má svou temnou stránku.
Martina a já jsme si nikdy nebyly blízké. Těžko říct proč. Nehádaly jsme se víc než ostatní sourozenci, ale mezi námi prostě chybělo to správné pouto. Když jsme spolu musely trávit delší čas, často to skončilo buď ostrou výměnou názorů, nebo týdny ticha.
Měly jsme odlišné přístupy k životu
Naše máma se nás snažila dát dohromady, střídala domluvy s citovým vydíráním. Připomínala nám, že máme jen jedna druhou, a co budeme dělat, až tu s tátou nebudou. Nic z toho ale na náš vztah nemělo vliv.
Na sestře mě vždy iritovalo, že se snažila jít cestou nejmenšího odporu. Chtěla všechno hned a bez práce, zatímco já jsem na stejné věci musela dřít. A co bylo nejhorší, často jí to procházelo. Nedokončila žádnou školu, přesto měla vždy peníze na to, co si zamanula. Když je nedostala od rodičů hraním na city, vždy se našel nějaký přítel, který jí finančně vypomohl.
„Závidím ti, máš to snadné. Máš skvělou práci, vyděláváš, a já nemám ani maturitu,“ postěžovala si mi jednou.
„Děláš si legraci? Za tím jsou roky studia a dřiny. Nikdo ti nebránil si školu dodělat a jít na vysokou,“ odsekla jsem.
„To ale není jednoduché. Navíc mám problémy se soustředěním a špatně si pamatuju,“ začala vyjmenovávat potíže, ačkoliv jí nikdy žádnou poruchu nediagnostikovali. Právě tohle mě vytáčelo nejvíc. Naše debaty takhle končily pokaždé a vztah to jen zhoršovalo.
Jde jí jenom o peníze
Pak se začala pohybovat jen ve společnosti movitých lidí. Netuším, jak se k nim dostala, když sama neměla nic, ale najednou ji vyzvedávali v čím dál dražších vozech.
„S Martinou je to nějaké divné,“ svěřila se mi jednoho dne její kamarádka z dětství, Jana. „Úplně se mnou přestala komunikovat. Prý se potlouká s nějakými boháči po klubech. Měla bys s ní promluvit, jsi přece její sestra.“
S povzdechem jsem souhlasila. Zase jsem to byla já, kdo měl řešit problémy sestry, která si o ně vyloženě koledovala. Ale nemohla jsem to nechat být. Zavolala jsem Martině a pozvala ji na kávu. K mému údivu okamžitě souhlasila.
Když dorazila do kavárny, skoro jsem ji nepoznala. Byla oblečená v luxusních šatech, které se k ní vůbec nehodily. Vypadala jako vystřižená z módního časopisu.
„Co ta změna image?“ neodpustila jsem si rýpnutí a hned jsem se za to v duchu proklela. Takhle ten rozhovor zničím dřív, než začne.
„Jen se posmívej. Viktor mě miluje a postará se o mě,“ odpověděla s hraným úsměvem.
„Viktor? O tom nic nevím.“
„Ani nemusíš. Není to tvoje věc. Co jsi chtěla?“ zeptala se a začala si ostentativně prohlížet dokonalou manikúru. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se to přejít.
„Jana mi říkala, že se jí straníš a že jen lítáš po večírcích...“
„Ať se stará o sebe. A ty taky,“ pronesla a bez dalšího slova odešla. Výsledek našeho setkání mě vlastně ani nepřekvapil.
Tohle jsem nečekala
Několik měsíců jsme spolu nemluvily. Pak mi jednoho dne nečekaně zavolala.
„Evo... můžeme se vidět? Prosím...“ šeptala do telefonu.
Byla jsem tak zaskočená a zvědavá, že jsem okamžitě souhlasila. Poprvé po letech jsem se na setkání se sestrou těšila. Sešly jsme se v parku u řeky.
Byl krásný slunečný den. Martina seděla na lavičce, v drahém kostýmku a s kabelkou od luxusní značky, ale celá zhroucená. Když mě uviděla, sundala si obrovské sluneční brýle a já spatřila její opuchlé oči. Vyděsila jsem se.
„Martino, co se stalo?“ přisedla jsem si a vzala ji za ruku.
„Jsem těhotná,“ rozplakala se. Pevně jsem ji objala a čekala, až se trochu uklidní.
„A to je špatně? Myslela jsem, že jsi šťastná, že tě Viktor miluje...“
Pohrdavě si odfrkla a znovu se rozvzlykala.
„Kéž bych ti mohla říct, že jsi se mýlila... že mám úžasný život... Viktor mě bije,“ řekla a vyhrnula si halenku, aby mi ukázala modřiny na boku. „Dělá to tak, aby to nebylo vidět. Dřív to bylo jen občas, když se opil. Vždycky jsem mu miluje...“
jsi normální?„ nevěřila jsem vlastním uším.
„Když zjistil, že jsem těhotná, přestal se ovládat úplně. Pohrozila jsem mu, že odejdu, a on se mi vysmál. Řekl, že má peníze na nejlepší právníky a že mi dítě sebere,“ propukla v hysterický pláč.
Snažila jsem se ji uklidnit, že to takhle nefunguje, ale byla k smrti vyděšená a vůbec mě nevnímala. Když odešla, věděla jsem, že to tak nemůžu nechat.
Musím jí nějak pomoct
Bylo mi jí neskutečně líto a zároveň mě sžíraly výčitky. Proč jsem se víc nezajímala? Mohla jsem tomu zabránit? To už se nedozvím. Ale mohla jsem ovlivnit to, co se bude dít dál.
Celou noc jsem přemýšlela. K ránu mě napadlo, že jedna moje kamarádka je právnička. Nemohla jsem se dočkat rána, abych jí mohla zavolat. Věřila jsem, že když si s Martinou promluví někdo, kdo tomu rozumí, pochopí, že její situace není beznadějná.
Podařilo se mi ji přemluvit na schůzku, ale neřekla jsem jí, že tam bude i moje kamarádka, aby si to nerozmyslela. Martina si vyslechla všechny rady a zdálo se, že jí to dodalo ztracenou sebedůvěru.
Nevím, jak tahle bitva dopadne. Jedno je ale jisté – nemůže zůstat s tyranem. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu malému životu, který nosí v sobě. A je jedno, jaký byl náš vztah doteď. Odteď se to změní. Už ji v tom nikdy nenechám samotnou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Herečka Tereza Bebarová potkala svou životní lásku v 17 letech: Plánovala jsem být single a mít jen psa
Herečka Tereza Bebarová potkala svou životní lásku v 17 letech: Plánovala jsem být single a mít jen psa
Související články
