Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeOd dětství měla Julie pocit, že v očích matky nikdy nebude ta „lepší“. Sestra excelovala, sbírala úspěchy a uznání, zatímco ona stála vždycky trochu v pozadí. Dnes je mezi nimi propast ještě větší – jedna má kariéru, peníze a stres, druhá obyčejný život, ale klid a radost.
Od dětství jsem cítila, že máma má k mojí sestře blíž než ke mně. Dana byla vzorná žákyně, nosila samé jedničky, vyhrávala soutěže a později zvládla vystudovat hned dvě vysoké školy. Máma o ní mluvila všude – v práci, u sousedů, dokonce se chlubila i vzdáleným příbuzným na rodinných oslavách. Já jsem stála víceméně stranou. Měla jsem dobré známky, ale nic výjimečného, a když jsem pak „jen“ odmaturovala a nastoupila do práce v sekáči, bylo vidět, že ji to zklamalo.
Moje sestra byla vždycky ta dokonalá
„To je taková škoda, vždyť jsi mohla být taky doktorka nebo právnička. Nebo jsi aspoň měla pilovat to kreslení,“ říkala mi často. Nikdy nepřijala, že mě baví obyčejná práce s oblečením a lidmi. Já to beru jako kreativní zaměstnání. Sestra se mezitím dostala do prestižní banky, vydělává obrovské peníze a máma ji staví na piedestal. Často se jí chlubí: „Moje dcera, ta vystudovaná, ta úspěšná!“ O mně mluví jen málo, a když už, tak spíš s lítostí.
„Jak ta dopadne, snad si najde někoho bohatého. Pěkná na to je, ale lepí se na ní jen chudáci. Nechápu, jak můžou být ty dvě tak rozdílné. Co jsem udělala špatně?“ slyšela jsem ji jednou mluvit s tetou. Netušily, že stojím v kuchyni za oknem na terase. Udělalo se mi mdlo, ale nejsem žádná plačka. Spíš mě to naštvalo.
Já mám klid, ona má úzkosti
Když se potkáme celá rodina, rozdíl je do očí bijící. Sestra přijde v drahém kostýmku, v ruce mobil, ze kterého vyřizuje pracovní e-maily i o víkendu. Já přijdu v pohodlných šatech z našeho sekáče, s úsměvem a bez stresu. Máma hned začne vyprávět o jejích úspěších – jak povýšila, kolik klientů získala, jak je důležitá. Já jen poslouchám a usmívám se. Už jsem si zvykla, že v tomhle směru se nikdy nic nezmění.
Jenže to, co máma nevidí, je cena, kterou za svou dokonalost sestra platí. Často se hroutí, má úzkostné stavy a musí brát léky na spaní. Nedávno mi dokonce přiznala, že ji práce ubíjí, ale nedokáže z ní odejít. Bojí se, že by zklamala mámu i sama sebe. Vidím, jak je sevřená, jak má prázdný pohled, a někdy mi jí je upřímně líto.
Já možná nejsem kariérně úspěšná, ale chodím domů s čistou hlavou. Mám energii na přátele, koníčky a večerní procházky. Usínám bez prášků a ráno se probouzím bez strachu, co mě čeká. Moje práce je obyčejná, ale naplňuje mě a dává mi klid. Na druhou stranu bydlím v podnájmu a Dana vlastní obrovský byt.
Kdo je vlastně šťastnější?
Máma mi nikdy nedala najevo, že by byla na mě pyšná. A už to asi ani nečekám. Zatímco sestra zůstává v jejích očích tím největším pokladem, já jsem ta „méně povedená“. Jenže když se dívám na náš život s odstupem, říkám si, že možná jsem na tom ve výsledku lépe já.
Nepotřebuju dokazovat světu, že jsem dokonalá. Nemusím se hnát za penězi a prestiží, abych měla pocit hodnoty. Stačí mi, že jsem vnitřně spokojená. Sestra se může chlubit tituly a výplatní páskou, máma může dál rozdávat historky o jejích úspěších, ale já mám něco, co ony dvě ne – opravdový klid a radost z obyčejného života. Možná máma nikdy nepochopí, že být šťastný neznamená být nejlepší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je pouze ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na r[email protected].
