Markéta (38): Jsem učitelka matematiky a děsím se návratu do práce. Poslední ročník mě úplně vyčerpal

Učitelství pro mě vždycky bylo posláním. Jenže dnes mám pocit, že jsem spíš nepřítel číslo jedna – pro žáky i pro rodiče.

Adéla (42): Syn dostal na vysvědčení trojku. Babička mu za trest nedala žádnou odměnu a ještě ho přede všemi ponížila

Prázdniny jsem strávila zotavováním

Letos jsem se na prázdniny těšila víc než kdy jindy. Ne proto, že bych chtěla cestovat, ale protože jsem se musela vzpamatovat. Poslední sedmá třída, kterou jsem měla na starosti, mi dala opravdu zabrat.

Učila jsem na nové škole matematiku děti, které se odmítaly cokoliv dozvědět, a to bez jediné světlé výjimky. Hodiny jsem začínala i končila stejnou větou: „Odložte si, prosím, mobily.“ Měla jsem pocit, že soupeřím s obrazovkou, která je pro ně vždycky zajímavější než cokoliv, co se snažím vysvětlit.

Když jsem zvýšila hlas, koulely oči. Když jsem zadala úkol, reagovaly podrážděně. A když přišly špatné známky, nezlobili se žáci, ale jejich rodiče. Někdy jsem měla pocit, že víc než s dětmi komunikuji právě s jejich rodiči. Dostávala jsem rozhořčené zprávy, proč má jejich dcera čtyřku, když „je přece chytrá, jen nemá ráda matematiku, kterou asi neumím vysvětlit“.

Terezie (18): Vyhodili mě ve třeťáku při reparátu. Byla to nespravedlnost, ale já se nevzdala

Byla jsem z rodičů v koncích

Jiný tatínek mi po třídních schůzkách poslal e-mail, že by se mělo ve školách méně známkovat a víc motivovat. Jenže jak chcete motivovat někoho, kdo už dávno ztratil zájem a vidí v učiteli jen protivníka? Nejvíc mě ranilo, když mi jeden rodič napsal, že „učitelé to mají lehké, vždyť mají dva měsíce volna“. Je nám prý fuk, že si děti kazí prázdniny učením na reparát.

Sama vím, že prázdniny často trávím přípravami na nový rok – jen letos jsem místo toho hlavně nabírala síly, abych do třídy vůbec znovu vstoupila. Často přemýšlím, jestli se změnily děti, rodiče nebo já. Když jsem před lety začínala, byla jsem nadšená. Připravovala jsem zábavné hodiny, hledala cesty, jak matematiku vysvětlit srozumitelně a hravě. A fungovalo to. Děti se ptaly, bavily se, snažily se.

Jasně, ne úplně všichni. Ale já dávala šanci i těm, co si matiku neoblíbili, a oni mě za to aspoň respektovali. Dnes mám pocit, že se zájem vytratil. Matematika je pro ně zbytečná a učitelka je jen „ta, co kazí průměr“. O respektu ani nemluvím. Chlapec se zmíněným reparátem mi vpálil do obličeje, že jsem stará panna.

Jitka (37): Můj student mě chtěl zničit. Rozšířil pomluvy, že mám poměr s kolegou

Blíží se září a mně je úzko

Někdy se ptám sama sebe, jestli mám pokračovat. Jenže učitelská práce je pořád moje srdcovka. Věřím, že vzdělání má smysl. Jen nevím, jestli to ještě zvládnu. Teď, když se konec prázdnin blíží, cítím v žaludku zvláštní sevření. Vím, že mě čeká nová třída, noví žáci. Doufám, že to bude lepší. Ale zároveň se bojím, že se situace bude opakovat.

Nevím, jestli je to jen dočasná krize, nebo signál, že je čas přemýšlet o změně. Vím ale jedno – návrat do školy pro mě letos nebude radostný. Spíš připomíná boj, do kterého se mi vůbec nechce.

Další příběhy ze života →

Míša (44): Manžel mi řekl, že si mě neměl raději brát. Kvůli špatnému prospěchu našeho syna