Striktní jídelníček Simony Krainové exkluzivně na Lifee: Čím začíná den a kdy si dovolí hřešit

Modelka Simona Krainová (53) je žena mnoha tváří a Lifee nedávno přizvala na představení její novinky z oboru gastronomie, Poké by Simona. V našem rozhovoru detailně popisuje, jak dnes vypadá její jídelníček a k jakým dietním chybám už se nehodlá vracet.

Přišla také na zajímavou vychytávku, která jí cíleně pomáhá udržovat štíhlou postavu i po padesátce - denně jí to samé, pochopitelně v jistých obměnách a variacích. „Když jíte pořád to samé, tak vaše tělo si najde grif a naučí se s tím pracovat, lépe spaluje. Na mě to funguje. Jím pořád to samé,“ odhaluje modelka svůj trik. „Naučila jsem se jíst jedno velké jídlo denně. Vůbec nejím pět jídel denně, jak se dříve doporučovalo, protože jsem to prostě nemohla sníst,“ říká rezolutně. „Naučila jsem se také nepřejídat. Ráno se snažím dlouho nejíst a táhnu to co nejdéle,“ radí, jak intuitivně pracuje s tolik populárním přerušovaným půstem.

Doporučené video: Simona Krainová v talkshow Na kafeečko

Simona Krainová o svém jídelníčku

Simono, jak dnes vypadá váš jídelníček?
Je pravda, že jsem věci hodně přehodnotila, když jsem začala sportovat. Když se člověk sportu věnuje a potom všechno zahodí proto, že jí blbosti, tak výsledky nakonec nejsou žádné. Nebo musíte spoustu věcí překonávat, nemáte energii, cítíte se vyčerpaná.

Říká se, že 70 % úspěchu dělá strava.
Myslím, že to tak je. A čím je člověk starší, tím víc to platí. Je pravda, že jsem neměla žádnou disciplínu, dokud se mi nenarodily děti. Díky genetice – mamince a tatínkovi – jsem pro to nemusela dělat skoro nic. Byla jsem extrémně hubená už jako malá holka.

V naší talkshow Na kafeečko jste prozradila, že ve vašem dětství proběhly i vykrmovací tábory.
Přesně tak. Měla jsem docela rychlý metabolismus a nikdy jsem se nemusela trápit nějakými nadbytečnými kily. Vzpomínám si, že jsem chodila na přehlídky a holky v zákulisí řešily kila – nejedly, hladověly. Tohle mě obcházelo. Bohužel jsem si kvůli tomu nevytvořila žádnou disciplínu, co se týká jídla nebo sportu. Hřešila jsem na to, že všechno jde jednoduše a večer můžu sníst celý steak, ráno mám zase o kilo méně. Měla jsem hrozně rychlé spalování. Do těch 35 let jsem nechápala, že někdo něco dělá pro svoji postavu.

Kdy se to zlomilo?
Měla jsem spoustu kamarádů – vrcholových sportovců – a tak jsem sport začala vnímat. Začala jsem chodit na pilates nebo na jógu. Potom se zjistilo, že mám hypermobilitu, takže mi jóga nakonec nebyla doporučena. Chodila jsem i posilovat, ale nikdy mě to příliš nebavilo. Začala jsem si víc hrát s běháním. Nejprve dva kilometry, potom pět, to mi potom nestačilo a přišlo mi, že to nic nedělá. Běh jsem si pak vzala za každodenní rutinu, u které jsem meditovala, zároveň jsem se extrémně nenadřela. Ten pohyb mi přišel naprosto přirozený. Tak jsem se proběhala do aktuálního půlmaratonského běhu, který dělám každý den. Běh je pro mě opravdu meditace.

A k tomu přišla změna ve stravování.
Ano. Každý, kdo měl ke sportu blízko, mi potom říkal: „Hele, jestli chceš mít z toho sportu nějaké výsledky, tak budeš muset pracovat i se stravou.“ Jenže já jsem hubnula jen tím, že jsem běhala.

To je ten váš zázračný metabolismus.
Ano, je. Proto jsem stravu opravdu dlouho neřešila. Řízek, smažený sýr s tatarkou, všechny věci, které mám dodnes ráda, tak jsem si dávala klidně i ke snídani. S přibývajícím věkem jsem přišla na to, že to není jen o výsledcích z běhání, ale také o energii. Mít tu energii. Začala jsem řešit dlouhověkost, jak se člověk může dlouho udržet vitální. Není to jen o tom vypadat lépe, ale také cítit se lépe. Člověk si s přibývajícím věkem přijde daleko křehčí, zranitelnější a víc si uvědomujete, že vaše bytí není samozřejmost. Viděla jsem kolem sebe spoustu kamarádů odpadávat vinou nezdravého životního stylu – jak přibírají, těžko se jim dýchá…

Vím, že jste také vysadila alkohol. To udělá opravdu hodně.
Ano. To je velká brzda. Víc jsem se začala sebevzdělávat – mimo jiné díky podcastům a sociálním sítím. Objevovala jsem osobnosti, které těm tématům opravdu rozumí. Spoustu věcí jsem si o dlouhověkosti a zdravé životosprávě načetla. Dostala jsem se k tomu, jak by to celé mohlo fungovat ve vzájemné symbióze – sport a strava, tak aby to fungovalo. Samozřejmě, že jsem si prošla různými krabičkovými dietami. Ty krabičky většinou zůstávaly ležet na terase, protože jsem je nejedla, nebo jsem je jedla dva dny, a to potom postrádá smysl. Měla jsem povinnost v určitou dobu něco sníst a nedělalo mi to radost. „Ano, sním to, protože je to plnohodnotné jídlo.“

Ale to nemůže být dlouhodobě udržitelné.
Přesně tak, vlastně mi to nechutnalo. Nakonec jsem se naučila jedno pravidlo – každý jsme jiný, každému tělo jinak funguje. Já se nemůžu porovnávat s jinou ženou, která je stejně stará.

Najít si něco, co funguje a dělá vám radost.
Ano. Strašně důležité je těšit se na něco dobrého, co si přes den dáte. Ženy se dnes trápí hlady a je to zbytečné.

Recept Simony Krainové na krásu po padesátce: Bambucké máslo na tělo i do vlasů, kolagen místo alkoholu

Dubajskou čokoládu sním na posezení

Vy si dokážete užít i cheat days, kdy máte dovoleno všechno. Čokoládu, pizzu…
No jasně! Já se tak odměňuju za tu hromadu let tvrdé disciplíny. Koupím si tu čokoládu. Klidně si někam zajedu pro dubajskou čokoládu a celou ji sním. Manžel třeba říká: „Hele, dej si půlku.“ „Ne, sním ji celou. Nebudu si dávat jeden čtvereček.“ Ale já vím, že to druhý den vyběhám. A také vím, že kdybych si tu čokoládu nedala, tak výsledek bude ještě lepší. Mám v životě balanc. Naučila jsem se, že když jím denně to samé, tak moje tělo s tím umí pracovat.

O tom jsem nikdy neslyšela, ale dává to smysl.
Když jíte pořád to samé, tak vaše tělo si najde grif a naučí se s tím pracovat, lépe spaluje. Na mě to funguje. Jím pořád to samé. Naučila jsem se jíst jedno velké jídlo denně. Vůbec nejím pět jídel denně, jak se dříve doporučovalo, protože jsem to prostě nemohla sníst. Naučila jsem se také nepřejídat. Ráno se snažím dlouho nejíst a táhnu to co nejdéle.

Vlastně prodlužujete přerušovaný půst.
Je to tak, ale ten přirozený. Neměřím si to na hodinkách. Nejím třeba pozdě večer, a to jsem odbourala díky tomu, že jsem vyměnila dlouhé večery za brzká rána. Jsem spíše ranní ptáče, vstanu v pět, ale chodím spát v devět. S Aurou (aplikace pro denní meditaci, pozn. red.) to hodně kontroluju: „Hele, už je čas jít spát.“ V devět patnáct už mě upozorňuje. Naučila jsem se hlídat časy a hlídat si spánek, takže nemám spánkový deficit. V mém věku je to velmi důležité. Už vím, že osm hodin spánku je tak akorát. Čím déle v našem věku spíme, tím lépe regenerujeme.

Tělo potřebuje odpočívat, abychom nabírali energii a spalovali. Lidé to podceňují. Krabičky, kalorie, to jsou hlouposti. Důležitý je kvalitní spánek a hlavně to, v kolik hodin jdete spát. Nefunguje, že jdete spát v jednu ráno a spíte devět hodin. Jděte spát před dvanáctou, tam je spánek nejhlubší, nejintenzivnější a nejzdravější. Čím dřív jdete spát, tím méně máte tendenci vyžírat lednici – a po tom se nejvíce tloustne.

Simona Krainová prozradila tajemství štíhlé linie po padesátce: Menopauza není můj přítel, musela jsem změnit jídelníček

Ráno jogurt, v poledne poke nebo sushi

Jak vypadají vaše rána?
Naučila jsem se ráno vstát, a to si dám jen teplou vodu nebo vodu s citrónem, s olivovým olejem na střeva, na dobré zažívání. Pak si dám lehký nakopávač, klidně jen půl porce, a své kardio. Přijdu domů, dám si cvičení, uklidím byt, připravím děti, ale nezobu, nic nejím. Jsem vycvičená. Po ránu už nemám ani hlad, tělo už si o jídlo vůbec neříká. Dokážu to táhnout do jedenácti nebo dvanácti, a to si dávám oběd. Nebo si dám řecký jogurt, svoji oblíbenou granolu s čokoládou, trochu medu a mléka – to je vydatná snídaně, která mě zasytí, a dávám si ji mezi jedenáctou a dvanáctou. Do dvou nebo do tří potom vůbec nemám hlad.

A dáte si oběd. Co máte ráda?
Mám ráda poke, ryby, sushi, těstoviny a obecně italskou kuchyni.

Vy se nevyhýbáte sacharidům?
Ne. Já nejím velké porce. Dám si všechno, ale s mírou. To na mě funguje asi nejlépe, opravdu se nepřejídám. Když si zmenšíte porce, tak třeba po měsíci zjistíte, že se z toho opravdu najíte a jste spokojená. To mě třeba naučila ayurvéda. Menší porce, ale všechno a s láskou. Dám si dort, když mám na něj chuť. Nedám si ke svíčkové pět knedlíků. Hodně jsem omezila maso.

To bych do vás zrovna neřekla, působíte jako milovnice masa.
Byla jsem masožravec, ale hodně jsem ho omezila. Neříkám, že ho nejím, nejsem vegetarián, ale jím menší porce. Když něco vařím klukům, tak si odeberu málo, dám si raději rýži, zeleninu a omáčku, a malou porci masa. Už nejím tolik steaky, nejím skoro vůbec vepřové maso. Opravdu se snažím jíst zdravě. Listy salátu si k obědu také nedám, ale hledám takové varianty, které jsou dobré. Najím se z toho a nemám potom hlad. Nejsem typ ženy, která by hladověla. Myslím, že diety jsou hloupost. Dělám proto kroky, které vedou k udržitelnosti. Ženy si neuvědomují, že když si něco odepřou, tak bude jejich tělo ještě více prahnout po tom, aby to získalo.

Bude vystresované.
Ano. Nesmíte tělo stresovat. Vaše tělo může všechno, nesmí hladovět. Každou věc, kterou potom zachytí, v sobě dlouho drží. „Kdy mě zase odmění?“ Je to zvláštní, ale jím také hodně cukru, hodně sladkého, a nepřibírám. Mám hodně kardia a moje tělo cukry nedrží, naopak, zbavuje se jich za pochodu. Ví, že když potřebuje, tak je dostane. Když mám chuť na oříškový dort nebo čokoládu, tak si to dám. Ale nejím v jedenáct hodin večer. Snažím se tělo udržovat v rovnováze a zároveň v jisté pravidelnosti. Ví, že v jedenáct dostane jogurt, hlavní jídlo ve dvě, v pět si třeba znovu dám ten jogurt, aby mě nehonila mlsná. Granola není nízkokalorická, je tam čokoláda, ale pořád je to lepší než nějaká smažená prasárna. Vyhýbám se těm prvoplánovým prasárnám. Nejím bůček a nedám si k tomu kilo brambor s tatarkou.

Přitom smažený sýr najdeme také ve vašich poke krabičkách.
Přesně tak, já si smažený sýr dám, já ho miluju. Já se třeba odměním, dám si ho jednou za týden, když vím, že jsem pracovala, běhala, sportovala. Odměním se a těším se na to. Ale nedám si ho, když vím, že jsem pět dní neměla čas běhat, nic jsem pro sebe nedělala – to se necítím dobře. Musím cítit radost, když to jídlo jím. Psychika je velice důležitá.

Podle jakého klíče jste vybírala varianty vašeho poke?
I podle českého trhu. Mám ráda kuřecí maso, dávám si kachní ramen, a kachna je v Česku obecně oblíbená. A losos, to je základ, jím ho velmi často. Chtěla jsem, aby to bylo pestré.

Někdo třeba nejí ryby.
Ano, už řešíme kompletně bezmasou variantu. Lidé nám hodně píšou, za dva dny jsme všechno vyprodali, a jsme z toho v šoku. Proto samozřejmě přidáváme a strašně se na to těším, lidé se informace dozví z mých sociálních sítí. Jsem nadšená, že to lidem chutná. Ladili jsme chutě a nesměl chybět náš cheat day, smažák, protože to je přesně ta moje filosofie. Jezte zdravě, jezte chutně, ale vždycky myslete na to, že si můžete dopřát i něco speciálního. Když vám zmizí euforie z toho, že můžete všechno, tak bude život studený a nudný. Také jsem si jednou nastavila přísnou dietu a zjistila jsem, že jsem nešťastná. Nejsme na světě jen proto, abychom řešili to, co jíme. A hlavně jsou místa, kde to řešit ani nemůžete, třeba na cestách.

Na fotografie modelky Simony Krainové s celou její rodinou se můžete podívat v naší fotogalerii.