Míša (44): Manžel mi řekl, že si mě neměl raději brát. Kvůli špatnému prospěchu našeho syna

Přiznám se, že jsem ve škole nebyla zrovna premiantka, ale určitě jsem také nepatřila k nejhorším. Měla jsem vždy spíš vlohy na humanitní předměty a problémy mi dělala hlavně matematika. Naši to ale brali vždy v pohodě. A kvůli špatným známkám nešíleli. I já se tak chovám k našemu synovi. Jenže manžel jeho neúspěchy ve škole těžce nese. Už ho nejspíš viděl jako inženýra...

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (41): Jsem zastánce toho, že na známkách nezáleží. Moje tchyně však děti peskuje, když nemají jedničky

Já mám pochopení, ale manžel zuří

„Zase čtyřka z matiky,“ povzdechla jsem si, když mi do školní aplikace naskočila nová známka. Bylo to už potřetí za poslední měsíc. Vím, že našemu Eliášovi tenhle předmět nejde, nemá bohužel moc logické myšlení. I já s matikou vždy bojovala, a tak mám pochopení. A snažím se mu pomáhat, jak jen to jde. Ale vím, že musíme mít oba trpělivost. Některé věci si prostě sednou až časem. Jenže můj muž zuří a nechápe, že syn má problémy už na prvním stupni základky. Vyvádí, jak kdyby měl Eliáš propadnout. Přitom v ostatních předmětech má jedničky. Ale to ho nijak moc nezajímá...

„To je tvoje vina,“ vyštěkl, když jsem mu to řekla. A snažila se ho připravit na to, že bude mít na vysvědčení nejspíš trojku. Zůstala jsem na něj zírat. „Po kom jiném by to měl? Já měl samý jedničky nebo vyznamenání až do osmičky!“

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (38): Můj muž opět vyšiloval kvůli vysvědčení. Přitom on na tom byl ve škole ještě hůř

Jeho kritická slova mě ranila

V tu chvíli mě to zasáhlo víc, než bych čekala. Nejen kvůli synovi, ale i kvůli sobě. Jako bych najednou byla ta neschopná, co nezvládne ani domácnost, ani dítě, ani manžela. „Víš, že jsem taky nebyla žádná šprtka,“ řekla jsem tiše. „Ale nikdy jsem nebyla úplně mimo. Snažím se, Honzo, dělám, co můžu. Ale prostě nemá na to buňky. Smiř se s tím.“

Ale místo pochopení pak přišla slova, na která asi nikdy nezapomenu: „Možná jsem si tě vůbec neměl brát,“ odsekl vztekle a odešel se uklidnit ven. Zůstala jsem stát jako opařená. Jak mi proboha může něco takového říct? Jen kvůli špatným známkám našeho syna. Jako by celá naše minulost a společné roky najednou neměly žádnou cenu. Copak vidí jen to špatné, co jsem mu předala? Ty blbé matematické geny. Jak ubohé... Už několikrát jsem mu říkala, ať se s ním tedy učí on, ale on že nemá čas a trpělivost.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (33): Sestra vždy byla chlouba naší rodiny. Moje úspěchy nikoho nezajímaly

Budu syna vždy podporovat

Syn se samozřejmě trápí. Vidí, že doma není dobrá atmosféra. „Mami, táta se zlobí kvůli mně?“ zeptal se jednou večer. Objala jsem ho a musela spolknout slzy. „Ne, zlatíčko, jen je někdy přísný. Ale myslí to dobře a má tě rád.“

A tak se trochu děsím, co bude dál. Co bude mít zas za řeči, až syn za pár dní přinese vysvědčení. A jak to bude další studijní roky, které nás čekají. Zda místo ponižování a urážek se konečně smíří s realitou a taky nějak pomůže a podpoří ho. Co na tom, že z něj nejspíš nebude inženýr po tatínkovi? Najde si jistě svou cestu. A věřím, že bude jednou úspěšný. Jen mu nehodlám zničit sebevědomí, stačí že to dělá jeho táta...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (27): Našla jsem si skvělého přítele. Naši ho ale neberou, nemá totiž vysokou

Doporučené video