Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Ačkoliv byli Markéta a Tomáš už řadu let sehraný pár, některé drobné povinnosti domácnosti si mezi sebou přehazovali jako horký brambor. Jednou z nich byly i třídní schůzky ve škole jejich syna, na která obvykle chodila ona. Když Markéta jednou požádala Tomáše, aby šel místo ní, nečekala, že nakonec sama začne pochybovat o tom, co se na těch schůzkách doopravdy děje.
Jednoho dne jsem na třídní schůzku poslala místo sebe manžela. Nechtělo se mu. Vymýšlel si milion důvodů, proč je lepší, abych šla já. Já jsem ale měla za sebou úmorný den, syn celý týden stonal a v práci se mi hromadila spousta věcí, takže jsem byla rozhodnutá stát si za svým. Když viděl mé odhodlání, šel.
Tajemství mého manžela
Manžel se domů vrátil docela pozdě. Čekala jsem ho nejpozději v sedm, ale dveře cvakly skoro o hodinu později. Když vešel do kuchyně, napadlo mě, že vypadá jako puberťák, co právě udělal nějakou lumpárnu. V očích měl takový ten pobavený lesk, koutky úst mělahoru.
Když jsem se ho začala vyptávat na syna, dostala jsem jen strohé odpovědi. „Všechno v pohodě,“ řekl a přehraboval se v lednici. „Jak jde matika? Říkala jsem ti…“ „Jo, dobrý.“. „A třídní? Mluvila s tebou?“ zeptala jsem se. Neušlo mi, jak sebou trhl. „Jo... mluvila. Všechno v pohodě.“
Takového jsem ho dlouho neviděla. Přitom přinesl přesně nula informací. Ale únava mě tehdy přemohla, tak jsem mu jen popřála dobrou noc a nechala to být.
Hlodalo ve mně podezření
O tři měsíce později přišla pozvánka na další třídní schůzku. Já si e-mail ještě ani nestihla přečíst, když mi přišla zpráva od manžela: „Odpoledne si odpočiň. Jdu na schůzky já.“ Poslat ho tam minule mě stálo tolik sil, že mě to až zarazilo. Ale přesto mě to potěšilo. Říkala jsem si, že se konečně zapojuje a uvědomuje si, že synova škola není jen moje starost.
Večer se však opakovala téměř identická situace. Přišel později, třídní schůzka určitě netrvala tak dlouho, a zase měl ten svůj výraz – samolibý, pobavený, téměř blažený. Tentokrát jsem se ale necítila unavená, spíš mi ta jeho tajemnost vrtala v hlavě. „Tak co?“ zeptala jsem se. „Jak to šlo?“
„V pohodě,“ pronesl, sedl si ke stolu, pustil si rádio a broukal si do rytmu. „A co třídní? Řekla něco?“ zajímalo mě. „Trochu. Nic zvláštního,“ řekl a zase sebou trhl.
Neměla jsem žádný důkaz, že se něco děje, jen pocit. A tomu pocitu jsem tehdy nechtěla dát moc prostoru. Říkala jsem si, že se možná jen baví tím, že mě nechává tápat. Možná jsem se ale bála položit příliš přímou otázku.
Překvapení u večeře
Zlom přišel z úplně nečekané strany. Asi týden poté, co byla třídní schůzka, jsme seděli všichni u večeře. Syn se vrtěl na židli a mluvil o škole. Normální věci: jak psali test z přírodopisu, jak Honza zase zapomněl penál, jak paní učitelka říkala něco o výletě. A pak to přišlo. Úplně náhodně, jako když někdo upustí drobek na stůl. „Tati… pozdravuje tě třídní.“
Manžel se zarazil. A pak se zakuckal, popadl sklenici a já jen sledovala, jak rudne v obličeji. Syn se tvářil nevinně a já… já ztuhla. Jako kdyby se svět na sekundu zastavil, ale zároveň v mé hlavě začaly běžet všechny možné scénáře. „Cože?“ řekla jsem možná až podezřele klidně. „Proč by tě měla… pozdravovat?“
Manžel položil sklenici a vyhnul se mému pohledu. Ten okamžik trval pár sekund a přece byl nekonečný. Syn mezitím pokračoval, protože dětská upřímnost nemá tušení o dospěláckých bouřích. „Jo. A říkala, že ses jí ptal na ten... no... ten její mixér. A že kdy ti ho může přinést.“ Usmál se na něj. „To bylo divný, tati. Ty přece nevaříš.“
Musel s pravdou ven
Manžel zbledl. Položil vidličku a zhluboka se nadechl. „Dobře,“ řekl. „Tak já to asi musím vysvětlit.“ Následovalo ticho. Takové ticho, ve kterém slyšíte tikat hodinky. „Ta první schůzka...“ začal pomalu. „No... byl jsem nervózní. Tak jsem si po cestě tam dal jedno pivo. Jenže paní učitelka mi začala vysvětlovat nějaké ty projekty a já… já asi víc poslouchal, než mluvil. A možná jsem se tvářil… přátelsky.“ Škubl koutkem. „Možná až moc.“
„A druhá?“ zeptala jsem se tiše.
„Druhá byla horší,“ přiznal a protáhl obličej. „Začala mi říkat historky, pak probírala i ten blbý školní mixér z kuchyňky, co se pořád kazí… A já, ani nevím proč, jsem se začal nabízet, že jí ho zkusím opravit.“ Upřel na mě oči. „Já! Já, co neumím ani opravit synovi lampičku!“
Syn mezitím fascinovaně žvýkal. „Aha, tak proto říkala, že jsi šikovný.“
Pobavilo mě to
Manžel si zakryl obličej dlaní. „Ona si myslí, že jsem kutil! Já tam teď nemůžu přijít! Ona čeká, že opravím mixér!“
V ten moment mi došlo, že všechny moje chmury, podezření a noční scénáře se sesypaly jak domeček z karet. On se nechoval podezřele kvůli ní. On se choval podezřele, protože se snažil ututlat, že se zapletl do absurdního slibu, z něhož není úniku.
A mně se po dlouhé době chtělo smát. „Takže žádná aféra?“ ujistila jsem se.
Manžel rozhodil rukama. „Prosím tě! Já se snažím hlavně nebýt za úplného idiota!“
Nevydržela jsem to a rozesmála se. A musím říct, že ten jeho provinilý výraz byl skoro k nezaplacení.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
