Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Ludmila má stejně starou kamarádku, která si jednou zašla na lifting obličeje. Nyní vypadají, že mají mezi sebou velký věkový rozdíl. Ludmila neví, jestli má závidět anebo si také na zákrok našetřit...
Trendy v estetické chirurgii mě nechávaly chladnou. Maximálně si dopřeju lepší krém nebo masku z lékárny. Nejsem na to – a popravdě ani nemám peníze na rozhazování. Moje kamarádka Linda ale ano. Před měsícem si nechala udělat lifting obličeje. Nejdřív mi to napsala jako kdyby se styděla. A pak jsem ji viděla naživo a podlomila se mi kolena.
Vypadá skvěle, což mě zaskočilo
Sešly jsme se na kávě v centru. Věděla jsem, že Linda byla na zákroku, protože mi o tom napsala stydlivý mail. Ale stejně mě to na první pohled šíleně překvapilo. Myslela jsem si, že bude k nepoznání. Úsměv jako fantomas, oči vytažené, obočí až u vlasů. Jenže Linda měla hladší pleť, jasnější oči, celkově působila svěžeji – ne uměle, ne přehnaně, prostě mladě. Na první pohled bych si ani netipla, že byla na liftingu. Jen bych si myslela, že je dobře vyspaná nebo zamilovaná.
A já vedle ní najednou připadala tak strašně unavená. Zatímco ona si odhazovala vlasy z čela a vyprávěla mi, jak moc se cítí skvěle, já si nervózně uhlazovala vrásky kolem úst. „Je to fakt pecka,“ smála se. „Jako bych shodila deset let.“ Jenže mně to připadalo spíš jako patnáct. A právě to mě štvalo. Nebyla to nenávist. Nebyla to závist v tom ošklivém smyslu. Spíš taková bodavá otázka v hlavě: Neměla bych to zkusit taky? Teď už budu jen stárnout a vypadat hůř.
Pravda je, že bych se bála. Jenže když jsem si to představila – ležet na sále, nechat si tahat kůži a pak to peklo po operaci, kdy má člověk kolem obličeje stehy a nesmí se moc hýbat. Hlava se mi z toho točila. Navíc to stálo tolik, že bych musela sáhnout na úspory, a ty nejsou zrovna velké. Tak jsem tam jen seděla, poslouchala kamarádčino vyprávění a cítila, jak se mi v žaludku usazuje směs obdivu a nepříjemného pocitu méněcennosti. Doteď jsme byly „stejně staré“, ale najednou nás dělila celá generace.
Už to nebylo jako dřív
Když jsme vycházely z kavárny, zpozorovala jsem svůj odraz ve výloze. Unavené oči po práci, vlasy stažené do culíku, trochu ošoupaná zimní bunda. A vedle mě Linda – rozesmátá, zářící. Vypadala jsem v tu chvíli spíš jako její matka. Doma jsem o tom dlouho přemýšlela. Nejspíš mě nejvíc bolelo, že jí to tak sluší a že já bych se nikdy neodvážila udělat pro sebe tak statečný krok. Dokonce jsem si jistá, že bych se bála odsouzení od rodiny, kolegů i přátel.
Ale pak mi došlo, že mi vlastně nechybí lifting. Chybí mi pocit, že něco dělám pro sebe. Pravděpodobně nezačnu skalpelem – to fakt není pro mě. Ale začala jsem aspoň běhat, koupila si konečně pořádné sérum na pleť a cvičím obličejovou jógu. Přestala odkládat věci „až bude čas“. Piju tři litry vody denně a spím devět hodin, i kdyby padaly trakaře.
Linda má nový obličej. Já bych chtěla nový přístup k sobě. A možná to nakonec bude cennější než lifting – i když vedle ní pořád vypadám o těch patnáct let starší. Bylo mi trapně a nechtěla jsem s ní už moc chodit ve dvou. Ale Linda si toho všimla a zeptala se mě na rovinu, zda ji odsuzuju.
Tváří v tvář pravdě
„Jak bych tě mohla odsuzovat. Spíš obdivuju tvoji kuráž. Nebojíš se bolesti a ani cizích názorů. Chceš být hezká pro sebe, manžela máš staršího, ten může být spokojenej. To já si vedle tebe teď připadám blbě, jak stará teta,“ přiznala jsem. Ale kamarádka mě přerušila a vyvedla mě z omylu.
Neudělala to tak docela jen pro sebe, má mladšího milence a nechtěla to původně nikomu říct. A s výsledkem už není tak spokojená, podle ní jí chybí ta stará jiskra v oku, ale už to neřeší. „Nejvíc by mě mrzelo, kdybych kvůli tomu přišla o tebe,“ přiznala.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
