Klára (36): Už jsem psychicky unavená. Manžel neustále nadává, že jsem nemožná a líná

„To tady nemůže být jednou jedinkrát uklizeno, když se vrátím z práce?“ brblal nedávno Blahoslav. Zase. Tento týden už počtvrté. Vlastně to slyším častěji než pozdrav.

Viktorie (26): Soužití s tchyní je nesnesitelné. Špehuje mé nákupy a hrabe se v našich odpadcích

Manžel je náročný, ale nepomůže s ničím

Blahoslav je o pět let starší než já a v práci zastává manažerskou funkci. Kdybych tušila, že bude soužití s Blahoslavem tak psychicky náročné, asi bych si s ním děti znovu nepořídila. Blahoslav je otec jen formálně. O děti se pravidelně nestará. Mohu být ráda, když si s nimi jednou týdně pohraje. A když je vezme o víkendu na procházku, abych mohla vyžehlit, jsem v sedmém nebi.

Manžel má silný argument. Chodí do zaměstnání a finančně nás zajišťuje. Já jsem matka. Ta, která je s dětmi doma. To je mantra, kterou Blahoslav neustále opakuje: „Jsi s dětmi doma. Nikdy nebudeš mít tolik času jako teď a stejně je tu nepořádek. Stejně nemáme denně teplou večeři a neustále jsi unavená.“ Dokonce mi Blahoslav vyčetl, že mi to nesluší.

Martina (33): Syn nezvládá svou novorozenou sestru. Bojím se, že ho neuhlídám

Každodenní výčitky mi lezou na nervy

Neustále poslouchám, jak jsem neschopná. Jak neumím ani uklidit. Jak jsem líná, že není navařeno. Ale já se opravdu za celý den nezastavím. Buď si s dětmi hraji, nebo uklízím. Jenže jen co udělám pořádek v kuchyni a jdu uklízet koupelnu, za chvíli vypadá kuchyň tak, jako bych ji neuklízela. Syn pastelkami pomaluje jídelní stůl, a mladší dcera vytahá ze zásuvky pokličky a její dvojče pro změnu plastové misky.

Zkrátka je to období, které se musí vydržet. „Ale to není nepořádek. To je důkaz, že máme děti. Podívej se pořádně. Zem je setřená, koberce vyluxované, koupelna i toaleta jsou čisté. To, že se všude válí hračky, to je tím, že máme tři malé děti. A nežijeme ze vzduchu. Takže jsem připravila snídani, svačiny a uvařila jsem oběd.“

Petr (34): Přítelkyně čeká naše dítě, ale svatbu odmítá. Prý je to přežitek

Moje zoufalost mi bere energii

Pak jsem Blahoslavovi řekla, aby svoje manažerské návyky nechal příště u vchodových dveří. Neodpustila jsem si poznámku, že pokud chce teplou večeři, očekávám, že si zaleze s dětmi do pokojíčku a tam je alespoň hodinu zabaví. Já mezitím uvařím dobrou večeři a budeme spokojení všichni. Jenže takového luxusu se mi nedostalo. Manžel je unavený z práce a místo hlídání dětí se zavřel v ložnici, aby měl chvíli klid.

„Než bude večeře, tak si trochu odpočinu,“ oznámil mi. Takže jsem vařila a na noze mi visely dvě dcery, a syn do mě mlátil hračkou, abych mu věnovala pozornost. Nakonec jsem jim pustila pohádku v televizi a zvládla večeři dovařit. Z posledních sil jsem děti vykoupala a uložila ke spánku. Večer, když Blahoslav naznačil, že by měl chuť na sex, suše jsem mu oznámila, že jsem hotová a ať si nechá zajít chuť.

Michal (44): Když moje žena odešla, zůstal jsem sám se synem. Nemyslel jsem si, že jeho výchova bude tak těžká

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].