Dorota (48): Jsem vyčerpaná a unavená. Další povinnost v řadě už nejsem schopna ustát

Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná osobnost. Rány osudu jsem zvládala a ustála jsem nejednu tragickou událost. Jenže mě nakonec dostalo obyčejné vyhoření.

Klára (33): Po rozvodu jsem utekla do Itálie, abych si vyléčila zlomené srdce. Skončilo to dalším zklamáním

Tragické rány osudu jsem zvládla

Když mi bylo patnáct let, zemřel mi můj milovaný děda. Bohužel jsem to byla já, kdo ho našel mrtvého. Ležel na zemi na dvorku svého domu. Tenkrát jsem se na něho přijela podívat na kole z vedlejší vesnice. Tehdy nebyly mobilní telefony, a tak jsem si musela poradit sama. Situaci jsem ustála.

Když mi bylo dvacet pět let, zvítězila jsem nad rakovinou kůže. Velká jizva na zádech mi občas tento boj připomene. Ale jinak jsem zdravotně v pořádku a vážím si každého dne. Lehce před třicítkou jsem se vdala a potom porodila dvě děti. Doba na mateřské dovolené pro mě byla nejkrásnější dobou z celého života. Péče o děti, vnoření se do jejich čistého světa a celodenní hraní s nimi mě naplňovalo.

Jana (47): Dodnes se švagrovou vzpomínáme na to, jak mě vyrušila při vášnivé chvilce

Každý den jsem hotová

A pak jsem nastoupila zpět do zaměstnání a už skoro dvacet let jsem na stejné pozici, která mě baví a vysává zároveň. Kdysi bylo práce málo a rozhodně jsme se v zaměstnání nenadřeli. Jenže časy se mění a tlak ze strany vedení na výkon, vysoké normy a zvláštní mezilidské vztahy mě psychicky zničili.

Připadám si jako přejetá parním válcem. Každé ráno vstávám unavená a na konci pracovní směny jsem zralá do postele. Jenže to nejde. Mám rodinu. Děti jsou plnoleté, ale žijí s námi v domě. Mám dva syny, takže s domácností mi nepomohou, stejně jako manžel. A tak po práci na mě doma čeká další směna. Uklízím, vařím a pečuji o zahradu. Večer padnu do postele a okamžitě usnu.

Marcel (42): Syn si přál domácího mazlíčka. Zvolili jsme nenáročné zvíře, ale málem jsme kvůli tomu vyhořeli

Vyhoření jako následek životního stylu

Točím se v kruhu. Můj život se skládá jenom z povinností. Nekvalitně spím. Budím se po dvou hodinách a cítím panickou hrůzu, že za chvíli je ráno a vše začne znovu. Zaměstnání, práce doma, práce, práce a jenom samá práce. O víkendu spím do jedenácti hodin. Nejsem schopná vylézt z postele. Uvařím oběd a opět odcházím do ložnice. Nespím, jen ležím a jsem.

„Dorko, co ti je? Jsi jako tělo bez duše?“ všiml si manžel. Dokonce vyluxoval celý dům a setřel schodiště. Tak moc jsem mu připadala vyčerpaná. Sám toho má hodně, každou sobotu jezdí pracovat k rodičům a stará se o ně. Nemáme čas na zábavu, na výlet a ani na sex. Nemáme sílu, chuť a energii. Manžel je na tom líp, i když přiznává, že shon dnešní doby nezvládá. Oba se bojíme, jak zvládneme dobu, co nás dělí od starobního důchodu. Už teď jsme vyčerpaní.

Další příběhy ze života →

Lenka (49): Vyhodili mě z práce ve chvíli, kdy se manžel rozhodl měnit obor. Vyřešila jsem to půjčkou a nikomu nic neřekla