Petr (34): Přítelkyně čeká naše dítě, ale svatbu odmítá. Prý je to přežitek

Vždy jsem slýchával, že muži se vyhýbají zodpovědnosti, zatímco ženy, na kterých obvykle leží tíha péče o děti, kvůli tomu trpí. Moje zkušenost je ale opačná...

Zuzana (29): Svatba nás stála přes 600 tisíc. Zlobím se na hosty, že nám v obálkách dali jen pár korun

Manželství je podle mé mámy základ

Přesně to říkávala i naše matka, která to neustálým opakováním vštípila mně i mému bratrovi Martinovi. Když si bratr hned po škole založil rodinu, k otcovství se postavil čelem a oženil se. Maminka z jeho ženy sice nebyla dvakrát nadšená, ale co jí zbývalo?

„Co si můj syn navařil, to si teď také sní,“ pronesla, ale před obřadem v kostele dala novomanželům své požehnání.

Své rady poté předávala i mým sestrám Janě a Evě. Důrazně je varovala, aby si nenašly žádné povaleče a aby se proboha neocitly v jiném stavu před svatbou. „Když nemáš papír, chlap ti kdykoliv může říct, že si není jistý, jestli je to dítě vůbec jeho,“ opakovala jim.

Jana i Eva jejích rad dbaly. Našly si skvělé muže, kteří se práce ani rodiny nebojí. Obě už mají potomky, a to v „předepsaném“ pořadí. Jen já jsem zůstal svobodný, ačkoliv jsem ze všech sourozenců nejstarší.

A zdá se, že právě já budu ten, kdo bude mít nemanželské dítě, i když bych si matku své dcery nesmírně rád vzal. Už víme, že to bude holčička. S Lenkou jsme se shodli na jméně Kristýnka. To je ale asi tak vše, na čem jsme se v poslední době shodli…

Dana (29): Můj sen o svatbě se změnil v peklo. Kvůli jeho matce už nevím, jestli se vezmeme

Byla jiná než ostatní dívky

Měl jsem několik známostí, ale žádná z dívek mě neoslovila natolik, abych s ní chtěl založit rodinu. Třicítka se blížila a já byl stále sám. Došlo mi, že musím změnit prostředí, jinak tu pravou nikdy nepotkám. Začal jsem si hledat práci ve městě a do měsíce jsem nastoupil do velkého zahradnictví.

Právě tam jsem potkal Lenku. Přišla mi naprosto odlišná od dívek z naší vesnice. Byla sebejistá a nebála se oponovat šéfovi, který o pěstování rostlin nevěděl téměř nic. Lenka, stejně jako já, vystudovala zahradnickou školu a oboru rozuměla. To se mi na ní okamžitě zalíbilo.

Navíc mě takové ženy přitahují. Má nádherné zrzavé vlasy, zelené oči a milou tvář. Má také ženské křivky a… nebudu zapírat, zamiloval jsem se i do její postavy. Často jsem si v noci představoval, že se jí jednou budu moci dotýkat. Na to jsem si ale musel pár měsíců počkat…

Renata (24): Nechala jsem mámu připravit menu na mou svatební hostinu. Byla to hrůza, hosté si raději objednali pizzu

Prstýnek s díky odmítla

Když mému otci zjistili vážnou nemoc, rodiče se rozhodli prodat statek a přestěhovat se do města. Polovinu utržených peněz otec rozdělil mezi mě a mé sourozence. Za svůj díl jsem si pořídil dvoupokojový byt. Jakmile jsem vymaloval a trochu se zabydlel, pozval jsem k sobě Lenku. V té době jsme už byli dobří kamarádi.

Po několika měsících jsme spolu začali chodit. Lenka se ke mně sice nepřestěhovala a stále bydlela u své matky, ale většinu nocí trávila u mě. Když mi oznámila, že je těhotná, byl jsem štěstím bez sebe.

Koupil jsem prstýnek a požádal ji o ruku. A v tu chvíli přišel šok. Lenka zásnubní prsten nechtěla. Řekla, že na svatbu je čas a že si není jistá, jestli je vůbec nutná. Hlavní přece je, že se milujeme, respektujeme a budeme spolu vychovávat dítě.

„Na to žádný papír nepotřebujeme,“ řekla rezolutně.

„To mě nemiluješ?“ zeptal jsem se zaskočeně.

„Jak tě to napadlo? Samozřejmě, že tě miluju, ale proto se přece nemusíme hned brát. Dnes je jiná doba. Můžeme být svobodní, a přesto spolu šťastní,“ opakovala mi, ale já se s tím nedokážu srovnat.

Alena (42): Mám se vdávat, ale nechci si vzít snoubencovo příjmení. Bojím se, že se mi všichni budou smát

Doufám, že si to ještě rozmyslí

Prozatím jsem prstýnek schoval do šuplíku a čekám. Třeba si to Lenka rozmyslí, až se naše dcerka narodí. Možná sama dojde k tomu, že jí manželství dodá větší pocit bezpečí. A snad uvěří, že ji nechci o nic připravit, jen chci, abychom byli skutečná rodina.

Jednoduše řečeno, když už budu otcem, chci být i manželem. Několikrát jsem Lenku prosil, ať si to pořádně promyslí. Pro dítě je přece lepší, když má oba rodiče oficiálně spolu a když se matka jmenuje stejně jako otec…

A ona mi na to vždy s úsměvem odvětí, že jsem staromódní. Je to opravdu tak zpátečnické, chtít si vzít ženu, která mi brzy porodí dceru? Nemůžeme být normální, tradiční rodina? Už jsem se smířil s tím, že obřad nebude v kostele, stačí mi úřad, i když vím, že mi to rodiče nikdy neodpustí. Ale Lenka o formálním svazku nechce ani slyšet. Dokonce ani její matka není na mé straně, prý je manželství přežitek. Jak se teď mám podívat do očí své vlastní mámě?

Další příběhy ze života →

Anička (28): Těsně před svatbou jsem si musela odskočit. U toalet jsem zahlédla něco, co mi změnilo život