Alena (42): Mám se vdávat, ale nechci si vzít snoubencovo příjmení. Bojím se, že se mi všichni budou smát

Už jako malá jsem snila o svatbě. Se sestrami jsme si hrály na to, jak nás jednou někdo požádá o ruku, pak přijde svatba a děti. V mé hlavě to mělo jasný scénář. Jenže realita bývá málokdy taková, jakou si ji vysníme. Toužila jsem po rodině, po pevném vztahu, po tom „a žili šťastně až do smrti“. A dlouho jsem na ten moment čekala. Když konečně přišel, nedošlo mi hned několik podstatných věcí.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (38): Vdala jsem se, abych neskončila jako stará panna. Brzy jsem pochopila, že manželství není pro každého

Seznámila nás moje nejlepší kamarádka

Káju jsem poznala až později. Nikam jsem nespěchala. Cestování mě naplňovalo a vztahy, které by směřovaly rovnou k vdávání, se mi do cesty zrovna nehrnuly. S Kájou to ale najednou šlo hladce. Seznámila nás moje nejlepší kamarádka, která s ním studovala. Jednou ho přivedla jen tak mimochodem na náš holčičí večer a z náhodného setkání se brzy stalo něco víc.

Nic jsme neuspěchali a právě to se mi na něm líbilo. Netlačil na mě, nechal mi prostor dál poznávat svět. A časem jsme ho začali objevovat spolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jolana (55): Manžel mi leze neskutečně na nervy. Každý náš odchod z domu je nekonečný

Postupem času jsem trochu víc přibrala

Jak roky plynuly a my byli spolu, i moje postava postupně nabrala pár kilo. Zpočátku jsem to řešila, snažila se sportovat, zkoušela jednu dietu za druhou. Možná jsem tím trochu zpevnila tělo, ale čísla na váze se nehnula. Nakonec jsem to vzdala. Přestala jsem se trápit a smířila se s tím, že jsem prostě baculatější.

Kája mezitím víc sportoval, podařilo se mu zhubnout, a upřímně – trochu mě tím štval. Ale nikdy mi nedal najevo, že bych se mu nelíbila. Naopak. I s těmi kily navíc jsem pro něj zůstala tou jedinou, před kterou si jednoho dne klekl.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (42): Syn dostal na vysvědčení trojku. Babička mu za trest nedala žádnou odměnu a ještě ho přede všemi ponížila

Kamarádka mě stáhla zpátky na zem

Nečekala jsem to. Nebylo to žádné velké romantické gesto, ale spontánní moment uprostřed obyčejného dne. Zrovna jsem se marně snažila vtlačit kolo do naší sklepní kóje, když Kája sebral veškerou odvahu a požádal mě o ruku.

Byla jsem v euforii. Dva dny jsem chodila jako na obláčku a volala to všem: „Mami, budu se vdávat!“ A mé nejlepší kamarádce Lucce, která nás seznámila, jsem nadšeně hlásila: „Luci, je to tady, požádal mě o ruku!“ Jenže její reakce mě zchladila: „Jééé, to je super, bude z tebe paní Tlustá,“ zasmála se a začala se hihňat.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (34): Zdědila jsem po babičce činčily. A objevila temné tajemství její minulosti

Bojím se přiznat své vnitřní dilema

Jak to dořekla, zůstala jsem stát před zrcadlem s mobilem v ruce, celá rozpačitá. Jmenovala jsem se Ptáčková a teď budu Tlustá? Ještě s mojí postavou? Místo radosti a plánování svatby se ve mně začal ozývat vnitřní rozpor.

Svatba se blížila a já na sobě dřela, abych do svatebních šatů shodila co nejvíc. Jenže váha zůstávala nemilosrdně stejná. Zeptala jsem se Káji, jak se dívá na to, že budu Alena Tlustá. Usmál se: „Konečně bude každý vědět, že jsi jen moje.“ Jeho hrdost, že budu nést jeho jméno, byla upřímná. Ale neviděl, co se děje uvnitř mě. Že to nejde jen o příjmení, ale o pocit, že si do života zapíšu nálepku, která se bolestně blíží pravdě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (58): Dcera se vykašlala na dobrou školu a odjela zachraňovat svět. Zdrtilo mě to, ale přesto ji mám stále ráda