Halina (62): Myslela jsem si, že na 35. výročí mé svatby se všichni vykašlali. Nakonec jsem zažila příjemné překvapení

Rodinné příběhy: Myslela jsem si, že na 35. výročí mé svatby se všichni vykašlali. Nakonec jsem zažila příjemné překvapení
Zdroj: Freepik

Paní Halina byla zklamaná, že rodina ignorovala 35. výročí její svatby. Rozhodla se tedy, že nebude připravovat hostinu a jen vysmaží pár řízků pro manžela, který se chtěl koukat na fotbal. Nakonec to dopadlo úplně jinak.

Jana Jánská
Jana Jánská 12. 06. 2025 04:00

Dcera mi na poslední chvíli oznámila, že oslavu výročí naší svatby vynechá. Možná to není úplně kulaté číslo, ale 35 let je pořádný kus života. A to si zaslouží pozornost, ne? I můj manžel by ten den nejradši strávil jinak, seděl by doma, cpal se řízky s okurkovým salátem a koukal na fotbal v televizi.

Na třicáté výročí naší svatby se sjela celá rodina. Byla jsem tehdy vyřízená z příprav, ale šťastná. Cítila jsem, že si toho ostatní váží. A dnes? Syn se ani neobtěžoval zavolat, natož oznámit, jestli vůbec dorazí. Nejspíš se neukáže. Je tak pohlcený životem ve velkém městě, že máma a táta jsou až na konci seznamu důležitých věcí...

Oslavu výročí jsem neplánovala

Smířila jsem se s tím, že ten den budeme s manželem doma a nic výjimečného se dít nebude. Vrhla jsem se do každodenních povinností. Nejdřív jsem vyrazila do krámu. Potřebovala jsem koupit maso, abych mohla manželovi udělat řízky.

Když jsem vybírala ten nejhezčí kus masa, ozval se za mnou známý hlas. Halinko! To je ale překvapení... Ráda tě vidím! Jak se máš?“ zvolala moje sestřenice Agáta.

Ale víš jak... Pořád stejně. A co ty?

Nějak to ujde. Hele, nemáte teď někdy výročí? Kolikáté to je?

Pětatřicet let, zlatíčko.

No páni! To určitě něco chystáte, ne? Bude oslava?“ zeptala se a nakoukla do mého nákupního vozíku.

Tentokrát nic...

Jak to? A co děti? Nezvali jste je?

Zvali... ale asi mají na práci důležitější věci. Tak budeme sami doma.

No to teda ne!“ zamračila se Agáta. „Přijeďte k nám. Něco si ugrilujeme a oslavíme to, jak se sluší a patří!“ zvolala nadšeně. A já, ani nevím proč, jsem na to kývla...

Sestřenice mě zaskočila

Tušila jsem, že manžel z toho nebude nadšený. Říkala jsem si, že ho nějak ukecám. V nejhorším bude pár dní nabručený, ale s tím se dá žít. „Já nikam nechci. Bude fotbal. Co bych tam dělal? O čem bych si s nimi povídal? Nemůžeme prostě zůstat doma, místo abys pořád něco vymýšlela?“ vyjel na mě.

Doma jsme každý den. Děláme pořád to samé. Chci jít mezi lidi! Máme výročí...“ namítla jsem.

Nakonec souhlasil, i když se netvářil moc nadšeně. Pak mě ale mile překvapil. Oblékl si sváteční kalhoty a pěknou košili. Najednou jsem si vzpomněla, proč jsem se do něj před lety zamilovala. I já jsem se trochu vyšňořila – vybrala jsem ze skříně šik šaty a sandálky, jemně jsem se nalíčila...

Když jsme dorazili k Agátě, čekalo nás překvapení. Na stole nebylo jídlo, na zahradě nestál gril. Na moje dotazy odpovídala vyhýbavě. Pořád se vrtala v mobilu, odbíhala ze zahrady. Bylo to čím dál podezřelejší. Začala jsem litovat, že jsme k ní jeli. „Agáto, co kdybychom zaskočili do obchodu pro něco na ten gril? Umírám hlady,“ navrhnul můj manžel.

Víte co?“ vykřikla Agáta. „Pojďme do krámu... všichni. Vezmeme naše auto,“ dodala. Chovala se opravdu zvláštně...

Takové překvapení jsem opravdu nečekala

Celá ta situace byla čím dál víc podezřelá, protože Agáta rozhodně nezabočila směrem k obchodu. Chtěla jsem se ozvat, ale najednou zastavila před velkou elegantní restaurací. „Agátko, nespletla ses? Měli jsme jet do krámu...“ pronesla jsem rozpačitě.

Víš co, mám jiný nápad. Vždyť máte výročí, tak proč si nedat něco dobrého v restauraci...“ pronesla s úsměvem a vyskočila z auta. Hnala nás, jako by se nemohla dočkat. Za chvíli mi bylo jasné proč. Sotva jsme vešli dovnitř, ozvalo se: „Překvapení!

Zmateně jsem koukala na naše děti a vnoučata. Byli tam všichni, objímali nás a přáli nám hodně štěstí. Podívala jsem se na manžela, oči se mu začaly lesknout. Najednou mě přešla veškerá zlost na Agátu i na děti. Byla jsem dojatá.

A aby toho nebylo málo, děti nám věnovaly all inclusive zájezd do Španělska. Svoji rodinu miluju. A už teď se těším na to, co ti naši uličníci vymyslí ke 40. výročí svatby...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video

Související články

Další články