
Hana se těšila na první výročí svatby. Doufala, že jí manžel věnuje zlatý náramek, který obdivovala ve výloze klenotnictví. Nakonec to dopadlo trochu jinak. A na dárek, který dostala, nikdy nezapomene.
Blížilo se první výročí naší svatby. Můj manžel Filip, za kterého jsem se vdala po téměř tříletém vztahu, nikdy nezapomněl na moje narozeniny ani svátek, nevynechal ani Mezinárodní den žen a Valentýna. Byla jsem si jistá, že ani tentokrát nezapomene...
První výročí svatby
„Řekni mu, že chceš ten náramek. Ten, co jsme včera viděly ve výloze,“ přemlouvala mě moje kamarádka Andrea. Zrovna jsme po práci nakupovaly v supermarketu.
„No tak, neblázni,“ protestovala jsem. „Ten náramek stál majlant!“
„Majlant? No a co...“ pokrčila rameny Andrea. „První výročí je výjimečná příležitost.“
„Jsme pořád na začátku, bylo by nezodpovědné říkat si o něco takového...“
„Hani, přestaň pořád mluvit o zodpovědnosti. V manželství je potřeba i trocha bláznivosti. Jinak to začne být nuda.“
„Až se vdáš, sama poznáš, jak důležitý je zdravý rozum,“ opáčila jsem.
„Dobře, vzdávám to,“ zasmála se Andrea. „Ale vážně. Nemyslíš, že si ten náramek zasloužíš?“
„Možná máš pravdu,“ připustila jsem, když jsem si znovu vybavila ten náramek, který mě tak okouzlil. „Filip mi pořád říká, že jsem jeho největší poklad.“
„Tak ať to dokáže náramkem.“
„Popřemýšlím o tom. Ale teď už musím utíkat domů. Filip bude mít hlad a v lednici nic nemáme...“
Byla to telepatie?
U večeře jsem nenápadně nadhodila téma výročí. „Neboj se, miláčku. Vím o tom,“ usmál se Filip.
Skvělé! Pamatuje si to! Teď už jen nějak naznačit dárek. Najednou mě jemně chytil za zápěstí a řekl: „Jsou tak štíhlá. Máš jemná zápěstí jako dítě. Moje maličká...“ dodal s tajemným úsměvem.
Takže přeci jenom dostanu náramek? Potěšilo mě, že mu nebudu muset nic říkat. Nebo mu to poradila Andrea? Jakmile se Filip šel osprchovat, hned jsem jí zavolala.
„Nic jsem mu neříkala,“ bránila se Andrea. „Nemám ve zvyku plést se druhým do života. Třeba je to fakt telepatie!“ rozesmála se.
„Taky mě to napadlo! Ale stejně tomu nemůžu uvěřit.“
„Tak tomu věř. Zázraky se dějí...“
Dárek k výročí svatby
V den výročí jsem upekla kachnu, je to totiž Filipovo nejoblíbenější jídlo. Hezky jsem prostřela, pečlivě jsem se nalíčila a oblékla. Upřeně jsem sledovala hodiny. Byla jsem plná očekávání.
Před svatbou mi Filip dal pár drobných dárků – malé zrcátko, vtipnou klíčenku, cédéčko mé oblíbené kapely. Často mi nosil květiny. Ale co se týče šperků, mám od něj jen snubní prsten. Nejsem zrovna typ, co nosí šperky. Jenže ta Andreina slova: „Zasloužíš si ho...“ se mi zabydlela v hlavě. Čekala jsem na Filipa a představovala jsem si zlatý náramek na svém zápěstí...
Moje snění přerušil jeho příchod. V jedné ruce držel kytku a v druhé dlouhou plochou krabičku zabalenou do barevného papíru. Taková velká krabice? On mi asi koupil celou sadu! Náramek, náhrdelník, náušnice...
Dopadlo to překvapivě
Filip si odkašlal, položil balíček na stůl a podal mi květiny. Políbili jsme se a pak mě slavnostním hlasem vyzval, ať otevřu dárek. Nečekala jsem ani vteřinu. Strhla jsem papír, zvedla víko a... oněměla jsem.
„Krásná, co?“ zeptal se Filip. Protože jsem mlčela, pokračoval: „Jakmile jsem ji uviděl, věděl jsem, že ji musím koupit. Máš tak křehká zápěstí... A ona je lehká a elegantní. Fakt klenot. Viď, miláčku?“
Měla jsem slzy na krajíčku. Naštěstí zazvonil telefon. Omluvila jsem se, že to musím zvednout, protože volá Andrea. „Tak co? Telepatie zabrala? Dostalas ten náramek?“ zeptala dychtivě.
„Dostala jsem... elektrickou vrtačku.“
„Proboha!“ vyjekla. Pak vyprskla smíchy. „Filip má za měsíc narozeniny. Kup mu dámský náramek...“
A víte co? Já ho opravdu koupím. Protože špetka bláznivosti je v manželství důležitá. Bez ní by to byla nuda...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].