Anička si myslela, že její svatba s Damiánem bude dokonalá. Všechno bylo pečlivě nachystáno a zbývalo už jen jít k oltáři. V tu chvíli ale Anička vyslechla u toalet rozhovor, který všechno změnil.
Na svůj svatební den jsem se vždycky neskutečně těšila. Už jako malá holka jsem se naparovala v bílých šatečkách a na hlavu si dávala záclonu jako závoj. Vždycky jsem toužila po tom, aby byl můj velký den naprosto dokonalý.
Vše na náš den D bylo dokonale připraveno
Byla jsem si jistá, že s Damiánem tomu tak bude. Potkali jsme se na vysoké a byla to láska na první pohled. Hned jsem ho představila rodičům, po půl roce jsme se sestěhovali a po roce mě požádal o ruku. Zásnuby proběhly na pláži u moře, přesně tak, jak jsem si to přála. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že se vydaří i svatba.
Už od rána se všechno vyvíjelo skvěle. Svatební šaty mi dokonale padly, nechyběla na nich jediná perlička, probudila jsem se vyspalá a s krásnou pletí, na které moje kamarádka vykouzlila překrásný decentní make-up. Můj účes také vypadal dokonale, všichni měli dobrou náladu, květiny dorazily včas, na místě byl už i dort. Měla jsem ze všeho skvělý pocit.
„Vypadáš nádherně,“ rozplývala se moje maminka, když mě viděla ve svatebních šatech, „nikdy jsem neviděla krásnější nevěstu.“ „Děkuji,“ usmála jsem se vesele, „nemůžu se dočkat, až mě uvidí Damián.“
Mamka mě pohladila po rameni a sevřela mi obličej v dlaních. „Jsem tak ráda, že sis našla zrovna jeho. Je to dokonalý kluk a bude z něj úžasný manžel. Tolik tě miluje! Při výběru jsi měla opravdu šťastnou ruku.“ Srdce mi plesalo radostí, věděla jsem, že má pravdu. Damián mě opravdu zbožňoval. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Načapala jsem snoubence s bývalkou
Obřad se blížil a s tím, jak se do mě dala nervozita, mě přepadla nevolnost. Za pár desítek minut jsem měla jít k oltáři a tam jsem chtěla být v pořádku a svěží, vydala jsem se tedy na toalety, protože jsem měla pocit na zvracení. Sundala jsem si podpatky, abych se tam dostala rychleji, a spěchala chodbou.
U záchodů jsem najednou zaslechla Damiánův hlas. „Ach, vypadáš úchvatně. Snad nikdy jsi nebyla krásnější.“ Strnula jsem a lekla se, že mě viděl ve svatebních šatech, což jsem před obřadem rozhodně nechtěla. Když jsem se ale otočila, nestál nikde poblíž. Tiše jsem nakoukla za roh a tam jsem ho spatřila… S jinou ženou.
Byla to jeho bývalá přítelkyně ze střední, jedna z jeho hostů. Tvrdil, že už je jenom kamarádka. Držel ji pevně kolem pasu a ona ho hladila po tváři. Došlo mi, že vůbec nemluvil na mě, ale na ni. „Ani nevíš, jak mě mrzí, že dneska nepůjdu k oltáři s tebou,“ šeptal jí tiše a já v jeho hlase slyšela náznaky pláče, „kdybych věděl, že se ke mně chceš celou dobu vrátit… ale ty sis našla někoho jiného.“
„Myslela jsem, že chci mého ex,“ vysvětlovala mu žena a ruce přesunula z jeho obličeje na hrudník, „ale teď už vím, že chci jen tebe. Kéž bys mohl tu svatbu zrušit…“ „Už je pozdě, teď už to nejde,“ zavrtěl hlavou a upřeně se na ni podíval, „ale snad se můžeme naposledy políbit.“
Snoubenec se líbal s expřítelkyní
Když se jejich rty setkaly, vyjekla jsem. Cítila jsem, jak se mi srdce láme na milion kousků a málem jsem se šokem svezla k zemi. Oni mé zalapání po dechu nejspíš slyšeli, protože se od sebe okamžitě odtrhli. „Aničko,“ křikl Damián a hned svou bývalou pustil, „co tu děláš? Jsi v pořádku?“
„Spíš co tu děláš ty,“ zasténala jsem, „co tu děláš s ní? Za chvíli se máme brát a ty se tu líbáš s jinou.“ „Není to tak, jak si myslíš,“ snažil se bránit, ale já z jeho hlasu vycítila strach a rozhození, „byla to jenom malá pusa na rozloučenou. Musíš pochopit, že jsme si byli velmi blízcí.“
„A očividně pořád jste,“ zaštkala jsem a z očí mi vytekla první slza na mé dokonalé líčení, „Damiáne, tys jí doslova řekl, že tě mrzí, že nejdeš k oltáři s ní. Slyšela jsem to. Všechno.“
Přiznal, že k ní chová city
Chtěl se bránit, chtěl mi něco odseknout, ale očividně nevěděl co a jenom na mě bezradně hleděl. Cítila jsem se hrozně, jako by celý náš vztah byla jedna velká lež. Otřela jsem si mokré tváře. „Zeptám se tě na jednu věc – miluješ ji pořád?“ V očích se mu něco zalesklo, pak sklopil hlavu, abych na něj neviděla: „Ano. Pořád ji miluju.“
A tak jsem v den, který měl být tím nejdokonalejším v mém životě, zažila nejhorší zklamání. Doufala jsem, že řekne, že je to nedorozumění, špatný vtip… Ale neřekl. Svatbu jsme zrušili, Damián tu hanbu nesnesl a odjel se svou bývalou pryč. Mně zůstaly jen oči pro pláč. Zařekla jsem se, že si nikdy nikoho nevezmu a že už mě žádná svatba nikdy nečeká. Z toho, na co jsem se celý život těšila, se stala moje největší noční můra.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].